Slováky odjakživa přitahoval svět za velkou louží. Jejich sen o lepším životě dokumentuje muzeum v obci Ťahyňa
Plány na odchod do zahraničí má mnoho Slováků. Často emigraci zvažují kvůli politické situaci, z ekonomických důvodů nebo s touhou poznat svět. Historicky Slováci odcházeli zejména z východní části země, která je teď paradoxně místem, kam prchají Ukrajinci před válkou. Ve vesnici Ťahyňa kousek od ukrajinských hranic je jediné muzeum vystěhovalectví ze Slovenska nazvané tajemným názvem Kasigarda.
„Je to slovenská zkomolenina anglického Castle Garden, což je brána, kterou musel do roku 1885 projít každý emigrant v New Yorku. Taky v některých písničkách se zpívá: Když jsem přešel, přes kasigardu, poznal jsem, že jsem v Americe…“ vypráví historik Martin Javor o bráně do Nového světa.
Sám na východním Slovensku vybudoval vlastní kasigardu – bránu do světa vystěhovalectví. Dům pro muzeum nevybral náhodou.
„Je postavený v takzvaném americkém stylu. Už neměl na střeše slámu, ale plech. Měl ozdoby okolo oken a tak dále,“ přibližuje. „Takových domů máme v Zemplíně na východním Slovensku několik desítek.“
Stopy minulosti
Tři místnosti jsou zaplněné exponáty dokládající bohatý společenský a kulturní život Slováků ve Spojených státech. Hlavní místnosti dominuje nástěnná malba převezená ze slovenského kostela v Pensylvánii.
Ve vitrínách jsou stovky stuh, odznaků, pasy, příručky pro imigranty nebo výtisky slovenských novin vydávaných ve Státech.
„Toto je naše pýcha! Je to sbírka stuh slovenských spolků, “ ukazuje historik. „A potom tu máme dárečky, které vozili první emigranti z Ameriky. Třeba velmi vzácná pouzdra na lodní lístek popsaná slovensky.“
K mnohým exponátům má pan Javor zvláštní vztah, protože se týkají jeho předků: „Pro mě nejvzácnější je kufr mojí prababičky, která na něm měla vzadu nalepený nápis ve východoslovenském nářečí: Dej Bůh, aby se nám loď nepotopila.“ usmívá se.
Čtěte také
Cesta za lepším
Až třetina slovenského národa se prý vystěhovala do ciziny. Z obce Ťahyňa, kde muzeum stojí, odešlo až 70 procent obyvatelstva.
Koncem 19. století bylo zejména na východě Slovenska těžké se uživit. Podle docenta Javora, ale nebyla příčinou emigrace jen chudoba, jak uvádí na příkladu svého pradědy: „Když se vrátil, měl najednou oblek, fajfku a platil v hospodě celé vesnici. A druhý den chtěli jet do Ameriky všichni,“ popisuje.
„To je ta snaha o lepší život a hlavně móda, která zasáhla všechny vrstvy společnosti. I ty nejchudší. Emigrace bytostně patří ke slovenským dějinám,“ dodává Martin Javor.
Poklad z Pittsburghu
Při provádění je těžké poznat, na jaký exponát je nejpyšnější. Ale přeci jen, je tu i dokument, ve kterém se Češi a Slováci dohodli na společném státě.
„Čeští přátelé, přijeďte se podívat na druhý originál československé dohody podepsané v Pittsburghu. Mám ho z kanceláře Slovenské ligy v Americe. Je to rarita, kterou neuvidíte ani na Pražském hradě,“ pyšní se vzácným kouskem ve své sbírce.
Při odchodu z muzea se ještě zastavujeme u velkého rozcestníku. Šipky ukazují na hlavní centra slovenského vystěhovalectví. Při diskuzi o současném smýšlení části Slováků si všímáme, že směrem k Moskvě žádná neukazuje.
„Několik lidí se tudy vydalo, ale velmi rychle pochopili, o čem to je. Takže dobrovolně lidé chodili jen na Západ,“ uzavírá Martin Javor.
