Od začátku 2. světové války uplynulo 80 let. Gdaňsk si připomněl památku těch, kdo se postavili na obranu napadeného Polska

23 fotografií

Westerplatte, 1. září, 4 hodiny 45 minut ráno. Sirény zní na tomto gdaňském poloostrově každý rok – jako připomínka výstřelů z děl křižníku Schleswick-Holstein, které mířily na zdejší vojenskou posádku a jsou považovány za začátek druhé světové války. I když bombardování města Wieluň ve středním Polsku začalo o pět minut dříve.

Operoval s kapesním nožíkem

Čtěte také

Muzeum se dívá na druhou světovou válku v souvislostech. Polské vládě vadí a chce je zavřít

189 obránců Westerplatte se vydrželo bránit několikanásobné přesile sedm dní. Padlo 17 obránců a dalších 80 bylo raněno. Za to, že přežili, vděčí podle Maroše Waszilevského z projektu Polní nemocnice, lékaři kapitánu Miroslavu Swobodovi.

„Prvního září zničil nálet ošetřovnu. Kapitán Swoboda neměl nástroje ani léky, musel improvizovat, dělal třeba zákroky kapesním nožíkem, ale žádný z jeho pacientů nezemřel,“ vypráví.

Maroš Waszilevski kousek od oficiálního místa oslav ukazuje návštěvníkům, jak takový dobový lazaret vypadal. O kus dál milovník automobilových veteránů Zbygněv Sirkevič předvádí dobovou techniku, kterou používali i polští vojáci. A 95letý Henryk Bajduszewski to všechno zažil na vlastní kůži.

Památník obětí nacismmu v polském Gdaňsku během slavnostní piety u příležitosti 80. výročí začátku 2. světové války|foto: Tomáš Vlach,Český rozhlas

V patnácti do Wehrmachtu

Henryk Baudyszewski musel narukovat do Wehrmachtu v 15 letech. Dnes je mu 95.|foto: Tomáš Vlach,Český rozhlas

Na začátku války mu bylo patnáct let, a protože Pomoří Němci připojili k Říši, musel narukovat do Wehrmachtu. Ve Francii se nechal zajmout a přihlásil se do polské armády působící v Itálii, kde sloužil jako mechanik.

„Hlásil jsem se na frontu, ale velitel mi řekl, že válka je přece všude a techniku musí někdo opravovat, protože motorizace je pro naše vojsko velmi důležitá,“ vzpomíná.

Zemřelo víc než 5,5 milionu Poláků

Poláci vydrželi vzdorovat Německu, ke kterému se v polovině září přidal Sovětský svaz, více než měsíc. Mnozí ale bojovali v sestavě spojeneckých armád i poté. Celkem zahynulo 700 tisíc polských vojáků a pět milionů civilistů. Nacisté je bez příčiny vraždili už od začátku války.

Čtěte také

Polský zákon o holokaustu budí vášně. Otevírání tabu polsko-židovských vztahů Poláky šokuje

„Můj dědeček byl lékárníkem a hned v září 1939 ho jako představitele polské inteligence zatklo gestapo. Odvezli ho do Špengawska, kde byl spolu s několika stovkami lidí zavražděn,“ vypráví paní Jolanta Czyma.

Padli za naši svobodu

Uctít památku hrdinů a obětí dnes považují za důležité i lidé mladší generace, jako třeba skautští vedoucí Tomek a Kristýna: „Je nás tu kolem tisíce skautů a skautek z celého Pomoří.“

Ty, kdo vzpomínají na statečný polský odpor proti nacismu, spojuje jedno – vědomí, že oběti nebyly marné.