V Polsku by parašutisty nechytili, říká o dopadení aktérů operace Anthropoid polský válečný veterán
Možná to nevíte, ale svoje Gabčíky a Kubiše měli i Poláci. Příběh československých parašutistů, kteří zabili Reinharda Heydricha, určitě znáte. Polským parašutistům se říkalo cichociemni a nad územím okupovaným nacisty jich seskočilo 344. Dnes už je naživu jen jeden jediný – Alexandr Tarnawski.
Šestadevadesátiletý válečný veterán Alexander Tarnawski nám o seskoku do vlasti v dubnu 1944 vypráví ve svém bytě v polských Gliwicích. Nedělá ze sebe žádného hrdinu, ostatně armádu nemá moc rád – prý se tam moc salutuje a vůbec se tam dělá spousta zbytečných věcí.
Zkouška dospělosti
V září 1939, když Němci napadli Polsko, utíkal z vlasti jako osmnáctiletý student chemie. Aby se snadněji dostal do Francie přes fašistickou Itálii, vystavila mu polská ambasáda v Budapešti doklady, podle kterých nebyl ještě plnoletý. Ve Francii vstoupil do armády, zažil ale jen rychlý ústup do Británie a tři roky v táboře tankistů ve Skotsku.
„Jednoho dne si mě zavolali do kanceláře roty, a tam seděl plukovník z Londýna. Nabídl mi, jestli bych se nechtěl vydat do Polska. Měl jsem už dost té nečinnosti, a tak jsem bez váhání souhlasil,“ vypráví válečný veterán.
Následoval výcvik: střelba, zacházení s výbušninami, tiché zabíjení, ale i školení o poměrech v okupované vlasti. Přípravu dokončil každý sedmý dobrovolník, pan Alexander si ji ale nemůže vynachválit.
Poláci by své lidi dokázali uchránit
Při nasazení doma zahynula třetina cichociemnych, ze stovky československých parašutistů shozených do protektorátu nepřežila dokonce víc než polovina. Pan Alexander to připisuje větší solidaritě Poláků s parašutisty.
Chodili jsme jako zamilovaný pár, abych se sžil s atmosférou ve městě.
„Ti, co zabili Heydricha, předvedli dokonalou akci. Kdyby se to stalo v Polsku, našli by tolik spolehlivých úkrytů, že by tam bez problémů přečkali. Divím se, že s nimi to v Čechách tak špatně dopadlo,“ říká, když si povídáme o operaci Anthropoid.
Nutno dodat, že polský odboj také plánoval atentát na svého Heydricha, generálního guvernéra Hanse Franka. Nakonec k tomu nedošlo, přestože odbojová Zemská armáda byla výborně organizovaná. Například když seskočil pan Alexander, letadlo naváděli a na zemi ho už čekali spolubojovníci.
Zamilovaná kamufláž
„Nejdůležitější, co jsme před letem dostali, byl pás se zlotými a dolary. Ihned po přistání jsme ho museli odevzdat,“ vzpomíná pan Alexander. Ve Varšavě pak podle instrukcí vyhledal adresu takzvané ťotky, jedné z žen, které se staraly o parašutisty ve fázi aklimatizace.
„Chodili jsme jako zamilovaný pár, abych se sžil s atmosférou ve městě,“ popisuje parašutista-veterán. Pak dostal rozkaz odjet na východ Polska jako instruktor jedné ze skupin Zemské armády.
„Celá činnost naší skupiny, to byla válka proti sovětským partyzánům, protože Němce tehdy už vůbec nezajímalo, co se děje na polském venkově,“ vysvětluje pan Alexander, pro něhož válka oficiálně skončila v lednu 1945 v totálně zničené Varšavě.
Po válce pak dostudoval chemii, ale o své minulosti cichociemniho raději vůbec nemluvil. Konspirace, která začala seskokem do vlasti, pro něj trvala třicet let, než komunistický režim trochu povolil a připustil, že cichociemni vůbec existovali.
