Ochutnali jste smažený sýr na sladko? Na nejlepší kunáfu v Nábulusu se čekají fronty
Nábulus je nejpěknější město na palestinském Západním břehu. Leží v údolí mezi dvěma vysokými hřebeny. Uličky jeho starého města jsou typickým arabským tržištěm a drží se tu také tradiční řemeslná výroba. Nábulus má ale také jednu místní specialitu. Zhruba by se dala popsat jako smažený sýr na hodně sladký způsob. Následující příspěvek se vás pokusí přesvědčit, že něco takového může být dokonce vyhledávanou pochoutkou.
Za jedním rohem v úzké nábulusské ulici je krámek sladce vonící. Krámek je přitom úplně prázdný, zato před ním postává asi patnáct mužů. A všichni tu na ni čekají. Je prý sladká jako med a žádný chlap v Nábulusu jí neodolá.
Cukrářova dobrota: tác se sýrem
A teď už se blíží a vznáší nad hlavami lačných kunšaftů. Urostlý cukrář z hlavy sundává široký kruhový tác na pult a objevuje se zlatá hmota. Nábulusská sýrová kunáfa. Kouří se z ní a sladce voní. Nedočkavci se tlačí a cukrářova špachtle ukrajuje první kousky. Během tří minut je tác prázdný a před krámkem už se tvoří skupinka dalších fajnšmekrů.
Čtěte také
Cukrář přinesl sladkou sýrovou dobrotu z malého provozu přes ulici. Tady se mě ochotně ujímá mladý Básil Šantír. Patří do rodiny, která tu nejlepší nábulusskou kunáfu peče už desítky let.
Tři až čtyři díže denně
„Do téhle díže se nasype pytel mouky, to je šedesát kilo. Robot ji rozmíchá s vodou, solí, trochou kypřícího prášku a přírodního žlutého barviva a udělá z toho takové tekutější těsto,“ ukazuje mi Básil.
Za chvíli už těsto lije do zásobníku vysoko nad otáčejícím se kruhovým rozpáleným plechem, v průměru má tak 4 metry. Ze zásobníku stéká těsto skrz malé otvory v tenkých stružkách a na otáčejícím se horkém plechu se rychle mění v opečené žluté vlasy.
„Denně zděláme tak tři až čtyři díže. Vlasy se pak nasekají na drobnou drť, ta se nasype do téhle míchačky a přidá se olej. Pěkně se to promísí a opraží,“ ukazuje mi Básil krásný stroj hodně podobný míchačce na maltu. Tahle je ale z mosazi a pod ní je plynový hořák.
Vyplavit sůl a upéct mezi mosazí
Mezitím musí někdo ze šesti Básilových pracovníků připravit sýr. „Je to normální bílý kraví sýr tady z Nábulusu. Je hodně slaný, takže ho rozdrobíme a naložíme na den do vody. Za ten den vodu dvakrát vyměníme, až se z něj sůl vyplaví, ochutnej, na...," podává mi Básil kousek balkánského sýru.
Čtěte také
Pak přijde samotné pečení. Opraženou drtí z vlasů z míchačky se vysype vymaštěný kulatý tác z mosazi, na drť se rozprostře odsolený sýr, zasype se další vrstvou žluté drtě a tác se pak otáčí na ohni.
A teď nastává rituál: služebně nejstarší pracovník Hišám přiklopí tác s kunáfou dalším tácem a zkušeným hmatem kunáfu ve vzduchu překlopí. Po sundání poklopu se objeví se krásně upečené zlaté těsto. Ještě se zalije cukrovou vodou a vonící kunáfa už se znovu vznáší přes ulici na cukrářově hlavě.
Související
-
Jak dobře vám slouží chuť? Pardubičtí vědci pracují na domácích testech chuťových pohárků
Vědci z Univerzity Pardubice chtějí zjednodušit testování chutě. Pracují proto na samovyšetřovacích sadách.
-
Neskutečné se stává realitou! Amarouny ovládají možná i...
Kdo by neznal scénu z legendárního českého seriálu Návštěvníci! Cestovatelé z budoucnosti, kteří se bojí konzumovat jídlo z roku 1984, si vyrábí z pasty vlastní pot...
