Obraz nemusí jenom viset na zdi. Moje obrazy si jde i poslechnout, říká k výstavě HraJeTo Homola z Wohnoutu

Čí to byl nápad spojit všechny umělecké aktivity do jednoho díla?

Honza: Samozřejmě to byl nápad Renaty, protože ona je vizionář a já jsem vývojář. Občas si to sice prohodíme, ale prvotní popud celé myšlenky putuje z Renatiny hlavy. Já jsem jenom nevěděl, jak to technicky uchopit, což se ale nakonec po docela dlouhé době podařilo.

A jak jste tedy dosáhli toho, že obrazy hrají?

Honza: Dosáhli jsme toho naprosto jednoduchým způsobem. Dneska už to můžeme říct otevřeně, ještě nedávno jsme ale museli mlžit. Lidi si zřejmě představovali, že přijdou na výstavu, kde bude nějaký strojek a repráčky, a bude to hrát. Ale my jsme potom na každém obraze odtajnili jednoduchou ikonu v dřevěném kolečku s QR kódem, který každý z nás zná a který spouští každému individuálně na mobilu děj obrazu. V tomto případě tedy animované klipy.

Žádaná jsou tedy sluchátka k chytrému telefonu, protože kdyby to všichni pustili naráz nahlas, tak to bude asi příliš velký chaos.

Honza: Popravdě jsme se těšili na to, že to bude hrát přes sebe. Nejvíce jsme ale bojovali s tím, že se nejdříve spustí reklama. Toho jsme se děsili. Zajímavé taky bylo pozorovat, jak se lidé pokoušejí to spustit. Ne všichni věděli, že stačí namířit foťák jejich telefonů a klip se spustí sám.

Připomeňme ještě, co nebo kdo je Art 332?

Renata: Art 332 jsme vlastně my. Už asi šest let. S Honzou jsme se jednou potkali po jeho koncertě. Já jsem potom viděla jeho kresby, a protože se mi moc líbily, napadlo mě udělat mu výstavu obrazů. Tušila jsem, že bude asi malovat, že on nemaloval. Začal malovat, až když jsem mu řekla, ať začne malovat a udělá obrazy. On obrazy udělal a první výstavu jsme měli v Mánesu. Dneska už jich máme za sebou asi 70.

Co je tedy přesně v galerii k vidění a ke slyšení?

Honza: Je tam 13 obrazů, které vycházejí z nějaké fáze klipu. Napadlo to Renatu při tom, když si pouštěla mojí dvacetiletou tvorbu, co se týče animací a klipů pro kapelu Wohnout. Zastavila si to na telefonu a vlastně zjistila, že okno záběru je sám o sobě obraz.

Čtěte také

Nechci vysílat nějaké poselství. Prostě se bavím s barvami, říká výtvarnice a kurátorka REN

Když tedy divák přijde a pokochá se obrazem na zdi, může pak namířit telefonem a spustí se mu klip. V jednu chvíli tak vidí obraz i děj obrazu, který v případě klipu trvá většinou tři až čtyři minuty.

Jakou technikou jste pracoval, jak jste klipy převedl do obrazu?

Honza: Nejdříve jsem hledal moment, který z toho klipu vyzobnout. To jsem pak zpracoval v počítači digitální tvorbou, kterou já dělám běžně. Znovu jsem to tedy nakreslil na speciálním tabletu, pak se to tisklo na speciální desky a to jsem znovu celé překreslil. Když to tedy máte celé před očima, tak je to plastické. Je v tom dokonce i lepidlo. Celé to hraje všemi možnými materiály.

Neznamená to ale, že bych neměl rád analogovou filmovou tvorbu. Vždycky jsem strašně obdivoval Švankmajera, Zemana, to jsou ikony. 

Renata: Honzova video tvorba je nesmírně propracovaná. Jsou tam animované věci a v podstatě jde o umělecká díla. Vlastně to vzniklo tak, že jsme udělali projekt Videoart 332, jezdili jsme po besedách, pouštěli klipy, zastavovali je a Honza vyprávěl o technice, kterou to vzniklo, a já si říkala, že to jsou opravdu obrazy. Takže bylo z čeho vybírat.  

Absolutně unikátní ale na tom všem je, že vlastně Honza je člověk, který toto dělá celé od prvopočátku. Není to jenom obraz. Nejdříve musel Honza napsat píseň, potom k ní vyrobit videoklip, takže je to velký proces. Je tam opravdu 20 let práce. Je to opravdu autorské od začátku do konce. Řekla bych, že je to neopakovatelné a nenapodobitelné, protože to všechno stojí na osobě a osobnosti Honzy Homoly.

Který obraz považují tvůrci výstavy za nejstrašidelnější? A co uměleckým počinům Jana Homoly říkají kamarádi v kapele? Poslechněte si celý rozhovor.