Boj o rozhlas? Někteří se na něj připravovali celou válku, improvizace byla ale stejně nutná, popisuje rozhlasový archivář Dufka

Čtěte také

Když český lid povstal. Připomeňte si události z přelomu dubna a května 1945

V čem může být rozhlasový archiv pro laickou veřejnost zajímavý?

Z velké části jde o zvukové záznamy. Člověk si díky rozhlasovému archivu může pustit něco, co ani v obraze neuvidí. Například jak Tomáš Garrigue Masaryk mluví, to si ve filmu můžeme také pustit, ale zdaleka ne tolikrát jako v rozhlase.

Dneškem se mnohé archivy otevírají. Jak to bude v rozhlase?

Hodina H začne ve 14 hodin, kdy přijdou dvě skupiny po 15 lidech, kteří si u nás mohou prohlédnou výstavu fotografií, navštívit naše depozitáře a také kolegu Miroslava Turka v jeho studiu, který jim pustí perličky z archivu.

Archivář se zbývá jenom minulostí?

Záleží na typu archiváře, někteří určitě, je to jejich DNA. A je to dobře, že se zabývají minulostí. Ale mám tu čest mít kolegy, kteří přemýšlí o tom, co v archivu zůstane právě pro budoucnost.

Technologie nám pomáhá, ale stále je zapotřebí kontrola člověkem

To je ale velká zodpovědnost.

Ano. Vybírají a zároveň musí neustále vyhodnocovat, jestli doporučení, které přichází z vysílání, přijmout, nebo ne. Z větší části máme určitá kritéria, která jsou neměnná a rádi se jimi řídíme. Například když se vyrábí drahá rozhlasová hra, má spoustu interpretů, i z důvodu repríz je dobré ji archivovat. Takže tam je to jednoznačné. Ale například ve zpravodajství toho je tolik, že musíme pečlivě vybírat, co půjde do archivu, protože i z kapacitních důvodu nemůžeme vše archivovat pečlivě. Technologie nám pomáhá, ale kontrola člověkem je stále zapotřebí. Hlavně třeba u jmen.

Zvony na fóliích

Když se řekne 86 fólií se zvuky zvonů, co se vám vybaví? A co jsou to fólie?

Fólie, to je takový kotouč, vypadá jako gramofonová deska, ale rozdíl je ten, že se přehrává opačně, tedy ne od kraje do středu, ale od středu do kraje a také se tam vejde méně minut, než jsme zvyklí, třeba tři minuty. A rozdíl je ten, že gramofonová deska se prodává, má matrici, že se dá lisovat vícekrát, kdyžto fólie je jedna a je pouze v rozhlase. Nikde jinde si fólii nekoupíte.

Na 86 fóliích jsou zvuky zvonů, které rozhlasáci v roce 1940 a 1941 natáčeli v obcích tehdejšího protektorátu Čechy a Morava. V čem je to unikátní?

Čtěte také

Poslední dny TGM? Uchovaly se zápisky jeho osobního sekretáře i mimořádně podrobné zprávy Československého rozhlasu

Z několika důvodů. První bych zmínil to, že zvony, které jsou na fóliích, už neexistují, na konci války byly zrekvírovány a roztaveny pro válečné nacistické účely. Druhá věc je, že zvony nebyly tak staré, máme zvony, které existovaly krátce, a dnes po nich často nic nezbylo, kromě dokumentace a teď zvuků, které Miloš Turek zdigitalizoval a kolegyně Jana Bartošová podrobně popsala. A ještě bych zmínil jednu věc – v roce 1940 Němci přitáhli do rozhlasu magnetofonový pásek. Sice se to dochovalo na fólii, ale natáčeli to na magnetofonové pásky.

Budou časem všechny záznamy zvonů dostupné i mimo rozhlas?

Doufám, že ano, vyjednáváme s Wikimedií, abychom mohli zvony z let 1940 a 1941 dát veřejně k dispozici. Je to veřejnoprávní služba, jak má být, pro regionální historii je to důležitý materiál, zvuky zvonů byly identitotvorné pro každou obec. Je to i dobrý vzor pro to, jak mohou zvony, které jsou nově dělány pro obce, znít.

Velké přípravy na konec války

Proslulá věta, kterou jsme slýchali nedávno, když jsme si připomínali výročí Pražského povstání, „Je sechs hodin“ anebo „Jsme s vámi, buďte v duchu s námi“, to jsou legendární highlighty rozhlasového vysílání v roce 1945. Jak se v květnu 1945 podařilo rozhlasu nevypnout?

Podařilo se to díky velké přípravě na takovou situaci, protože zde byli lidé, kteří čekali celou válku, kdy něco takového propukne. Plány v podzemním hnutí existovaly, ale nikdo nemohl naplánovat, že například budovu zasáhne torpédo.

Ale podařilo se to díky obrovskému úsilí techniků a reportérů i díky velké dávce štěstí. A hlavně v momentě, kdy torpédo 6. května 1945 zasáhlo budovu rozhlasu a najednou se vysílání muselo přepojit provizorně do Strašnic, tam ještě nebyla vůbec žádná technika. Bojovalo se tehdy na náměstí Jiřího z Lobkovic a reportéři se tam nemohli dostat. Vysílali odtamtud tudíž pouze technici, takže to bylo vysoce improvizované.

Jak zní archivní záznam zvonů v Plasích? Jak reportoval ze Spartakiády v roce 1965 Zdeněk Svěrák? Poslechněte si celý rozhovor.