České umění má světovou úroveň. Jen nám chybí sebevědomí, říká galerista oceněný v Miami
Galerista a kurátor Petr Hájek nedávno získal ocenění za nejlepší prezentaci na prestižním veletrhu současného umění Scope Art Show v Miami Beach. Začínal ale jako právník a profesionální fotbalista. Proč se nakonec rozhodl pro umění a propagaci začínajících umělců? Jak se pozná dobré dílo? A jak si vede české umění v porovnání s mezinárodní konkurencí?
Kdy se z právníka stal milovník obrazů? Kdy vznikla touha mít vlastní galerii a vystavovat a objevovat umělce, kteří jsou na úplném začátku kariéry?
Chemistry Gallery jsem zakládal v roce 2008. Nápad ale vznikl už v roce 2005, kdy jsem si kladl otázku, co bych opravdu chtěl dělat, aby mě to bavilo. A napadlo mě založit galerii, která by se zaměřovala na nejmladší generaci českých vizuálních umělců. Myšlenky jsem se už nedokázal zbavit, a tak se stalo, že už za tři roky jsem galerii otevíral.
Co člověk cítí, když vejde do vaší galerie?
Moje galerie se jmenuje Chemistry Gallery proto, že za mnou chodí spousta lidí, kteří se mě ptají, co je dobré současné umění, a že tomu nerozumí. Já odpovídám, že není důležité tomu rozumět, důležité je to cítit. I člověk, který s uměním nemá nic společného, totiž pozná, jestli se mu věci líbí, nebo nelíbí. A to je to hlavní, na čem záleží.
Začínal jste v době nejhlubší finanční krize. Jenom týden předtím, než vznikla vaše galerie, zbankrotovala banka Lehman Brothers. Jak těžké je vstoupit v jakékoli době na trh s uměním, zejména v Evropě?
Vstoupit na trh s uměním v České republice je pořád ještě poměrně snadné v porovnání třeba se situací v Londýně, Paříži nebo v New Yorku, kde je trh už velmi nasycený. Galerií tam existují tisíce a prosadit se je velmi obtížné.
Vy o těchto začátcích přednášíte studentům na vysokých školách. Hovoříte o strategii modrého oceánu. Co to znamená?
Strategie modrého oceánu je myšlenka, že se vyplatí dělat něco, co nikdo jiný nedělá. To znamená vstoupit na trh, který ještě není definován. A přesně toto jsem já udělal v roce 2008. Byla to vlastně jedna z motivací, proč jsem si chtěl založit galerii, i když jsem současnému umění příliš nerozuměl. Bral jsem to spíše jako příležitost, protože tu galerií zatím moc není.
Čtěte také
Modrý oceán je právě o tom, že vstupujete na trh, který není obsazen příliš velkým množstvím konkurentů, a tím pádem na vás nikdo neútočí. Je to protiklad k červenému oceánu, který je velmi konkurenční, kde na vás útočí žraloci, který vás pokoušou, a tím se voda zabarví do červena.
Současné umění je i po 17 letech, co to dělám, pořád modrý oceán, i když samozřejmě konkurentů výrazně přibylo.
Můžou být i mezi konkurenty přátelé?
Určitě. Sice říkám konkurenti, ale já jakoukoli jinou galerii vlastně jako konkurenci neberu. Beru je jako někoho, kdo hraje stejnou hru jako já, kdo se snaží apoštolizovat veřejnost, aby porozuměla současnému umění a našla si k němu cestu.
Vy už mu rozumíte?
Troufám si říct, že ano. Pochopit současné umění je dost intuitivní záležitost. Intuicí jsem se na začátku řídil i já. Jsem přesvědčen o tom, že každý, kdo se chce začít věnovat současnému umění, se musí hodně spolehnout na svoji vlastní intuici.
Čtěte také
A proč bychom se měli věnovat současnému umění?
Protože umění je fascinující oblast, která nám dává nahlédnout do celé řady témat způsobem, který není tradiční a povrchní. Dává nám možnost kouknout se do hloubky na různá témata, která jsou velmi současná a která umění nějakým způsobem reflektuje. V okamžiku, kdy se člověk o současné umění začne zajímat, začne tématům i rozumět.
Kdy se vyplácí investice do umění? Platí, že se má investovat jenom do známých nebo známějších jmen?
Toto je konzervativní strategie. Není špatná, ale vyžaduje to slušné finanční zázemí, protože zavedená jména nejsou úplně levná. Já se se svojí galerií snažím o opačný přístup. Propaguji novou generaci autorů, jejichž díla nejsou tak drahá, naopak jejich hodnota může časem výrazně vzrůst.
Vy jste uspořádal už skoro tři sta výstav jak doma, tak v zahraničí. Co je pro vás impulzem k tomu, že si vyberete dotyčnou uměleckou osobnost?
Vybírám si podle vlastního citu. Vybírám si autory, jejichž dílo se mnou něco dělá, u nichž cítím nějakou chemii, když se na ně dívám. Věřím tomu, že když divák vidí dobré umění, něco to s ním vevnitř dělá. Třeba to ani neumí pojmenovat, ale nechá to v něm nějaký otisk. A takto postupuji i já...
Proč Petr Hájek spíše sází na přátelství s umělci než na exkluzivní spolupráci? A jak umělci říká, když se mu jeho dílo nelíbí? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Cílem Izraele není svrhnout íránský režim. Kdyby ale padl, jásal by celý Blízký východ, míní Pojar
-
Chameneí je snadný terč, ale zatím ho nebudeme likvidovat, napsal Trump a vyzval Írán ke kapitulaci
-
‚Žijí v zahraničí a nemají právo s majetkem nakládat.‘ Ruský soud znárodnil letiště Domodědovo
-
Po měsíci znovu vybuchla indonéská sopka Lewotobi Laki-Laki, chrlí popel do výšky přes 10 kilometrů