Fotka na látce i na skle. Alžběta Jungrová na nové výstavě ukazuje různé formy fotografického řemesla

20. duben 2023

Fotografka Alžběta Jungrová zve na výstavu fotografií s názvem I believe. V prostoru staré prádelny Všeobecné fakultní nemocnice, kde výstava probíhá, nabízí netradiční koncept vystavování. „Fotky visí jako prádlo zavěšené ze stropu a divák prochází fotografickým labyrintem ze šňůr,“ popisuje Alžběta Jungrová. Co všechno je na výstavě k vidění? A fotí Alžběta Jungrová i na mobil? Poslechněte si celý rozhovor.

Velký výběr vašich fotografií je rozestavěn v bývalé nemocniční prádelně. Uzpůsobovala jste tomu koncept výstavy?

Celou výstavu jsem koncipovala tak, aby to navazovalo, protože mám ráda, když jsou věci propojené a nějakým způsobem opodstatněné.

Takže spousta fotek visí jako prádlo zavěšené ze stropu a divák prochází fotografickým labyrintem, jako bývaly šňůry na prádlo, mezi kterými jsem jako dítě s bratrem běhala.

Uvidíme na vaší výstavě i klasickou fotografii, nebo jste pracovala spíše s jinými materiály?

Ta výstava je obrovská, takže se nám tam vešla klasická fotografie – asi 45 tištěných fotografií v rámech  i fotografie na sklech, látkách. Je to takto nakombinované, aby byl pořád vidět základ – řemeslo ve fotce, ale i ta možnost, že se dá rozlít do různých jiných forem.

Takže slogan „Kde končí realita a začíná fikce“ je výstižný?

Čtěte také

Je naprosto výstižný. Na výstavě prezentuji i spoustu svých dokumentárních deníkových fotek, u nichž podle mě divák není schopen říct, jestli jde o reálně zachycený okamžik někde na ulici, nebo jestli je vytvořený. Svět kolem nás je občas natolik bizarní sám o sobě, že nepoznáte, kde končí realita a začíná fikce.

Nechala jste se slyšet, že největší hodnotu ve fotografiích z nemocničního prostředí vnímáte v tom, jak budou působit za sto let. Jakou hodnotu by měly mít?

Beru to podle sebe. Když se koukám na sto let staré fotky, nejvíc mě zajímají malé věci: jak se lidé tehdy bavili, jak chodili oblečení, jak věci fungovaly, co se změnilo a co nezměnilo.

A myslím si, že zrovna zdravotnictví je segment, který se vyvíjí kupředu tak rychle, že za sto let bude pravděpodobně vypadat úplně jinak, zřejmě bude celé prostředí sterilnější a mnoho budou provádět roboti. Takže jsem chtěla, aby lidé v budoucnu viděli, jak to vypadalo tehdy.

Jak vzpomíná na období dokumentární fotografie? Co má ráda na focení burlesek? Akolik fotek denně v průměru vyfotí? Poslechněte si celý rozhovor.

autoři: Jan Pokorný , mga

Související