O kvalitě života
Běžný turista vnímá Francii jako okouzlující zemi příjemných lidí, vynikající kuchyně a nepřeberného množství památek nejvyšší kategorie. Zcela jinak se ale tento stát jeví, chcete-li v něm žít jako cizinec, byť ze země EU. První dny v Paříži pro mě totiž znamenaly především bolestnou srážku s úředním šimlem.
Francouzská média, tedy ta, která v tomto týdnu nestávkovala, ráda zaznamenala hodnocení amerického magazínu International Living, který každý rok sestavuje index kvality života. Francie je už popáté na čele žebříčku.
Vidíte, i přes opakující se stávky, vysoké daně a nezměrnou byrokracii vedeme nejkvalitnější život - tak se dají shrnout články v místních novinách.
Budiž. Ranní běh v lucemburských zahradách, lehká snídaně, dlouhý oběd, při němž se nehltá, ale vychutnává, sklenice vína večer. To není špatné.
Měl jsem na pondělí už tři týdny domluvenou schůzku v bance kvůli financování pronajatého bytu. Slečna, která mě měla čekat se složkou k podpisu, ale odjela na dovolenou. Byl pracovní den, a tak jsem se dožadoval jiného bankovního úředníka, s nímž bych mohl jednat.
"Dnes tu nikdo takový není," dostalo se mi lakonické odpovědi. Opáčil jsem, že odpoledne mám schůzku se správcem bytu, který mi dá klíče, jen když přinesu z banky podepsané dokumenty. "Désoléé," odpověděla mi slečna a tečka.
Naproti v kavárně jsem si dal první kávu a nabral sil. Vcházím do banky a žádám šéfa pobočky. Nikdo takový tu není, proto chci kohokoliv kromě slečny v recepci. Nakonec přišla madam, vyslechla mou žádost s tím, že ona o ničem neví a žádné dokumenty nejsou připraveny.
"Myslel jsem, že jsme se domluvili na dnešek," oponuji odevzdaně.
"Ano, ale musíte přijít jindy," trvá na svém madam.
Další káva - stále nalačno - a opět do banky. Vytrvalost cizince úřednice ocenila uzavřením pojistky na byt, od něhož stejně nemám klíče. Madam byla na koni, který se změnil v nedostižného šimla.
Nejsem žádný žokej Váňa, ale kdybych měl v ruce bičík, asi bych pobízel. Takhle jsem se odploužil na další uklidňující kávu a cigaretu. Stále nalačno. Ale nikomu to tu neříkám. Nerad bych zemi galského kohouta bral příští vítězství v tabulce kvality života.
Z Paříže Jan Pokorný, Český rozhlas
