Do show si hosty nikdy nezvu, to je pro moderátora zkáza, přiznává Jan Kraus

Show Jana Krause vstoupila do 21. sezony. Když jsem se dívala na váš narozeninový díl, tak jsem se bavila, ale říkala jsem si, jestli jste někdy točil nějaký pilotní díl?

Je pravda, že sám nemám narozeninové díly rád. Jak říkal můj otec – co se slaví při narozeninách? Ale jinak pilota jsme odevzdali, celá show ale vznikla podvodem, zásluhou Jana Šterna.

Čtěte také

Na jevišti je někdy dobré zlobit, změnit třeba intonaci. Diváky to baví s námi, usmívá se herec Plesl

V televizi přišli s požadavkem, že by potřebovali pořad mezi seriálem a Událostmi, a že to má záhrdel, protože nikdy nevědí, jak dlouhá mezera bude – podle délky seriálu. Takže by to měl být pořad mezi 28 až 56 minutami a že vám to řeknou 24 hodin před tím. A Honza Štern řekl, že tohle je pro nás ideální. Tvářil se, že jsme specialisté na tyto dynamické pořady. A oni řekli, ať uděláme pilota…

Stalo se vám někdy v show, že jste si nemohl vzpomenout na jméno?

Ne, to se mi nemůže stát. Jediné, co mám na papíře, jsou totiž jména. A než vstanu, tak se ještě podívám. Mám nějaké onemocnění – že si nevzpomenu, je ještě lepší verze, než že jméno zmrskám. Představoval jsem slovenského prezidenta na Slovensku při velké akci a zmrskal jsem mu křestní jméno – byl to Andrej Kiska a já řekl Alexandr Kiska. Ale mám to odjakživa, jména a obličeje si nepamatuji.

Ale to je docela dobré, že se znovu seznamujete s novými a novými lidmi?

V rámci analýzy DNA zjistila umělá inteligence, že mám výbornou epizodickou paměť. To, co si pamatuji, si pamatuji tak, že bych vám mohl předat film té situace včetně toho, kdo mluví, jaký má hlas, jaké je světlo. Ale za cenu téhle paměti, která se skoro nedá využít, nemám elementární paměťové buňky na jména a obličeje. Dnes si ani nedovolím někomu říkat, že si ho pamatuji.

V divadle si umělá intaligence ani neprdne

Přišel ke mně pán na benzínové pumpě a říká: „Dobrý den, pane Kraus, vy si mě asi nepamatujete, že ne?“ A já říkám: „Omlouvám se, je to na invalidní důchod.“ A on říká: „Já jsem byl totiž vašim hostem v show.“ A já říkám: „To mě mrzí, a kdy to bylo?“ „Minulý týden…“

Měl jste někdy hosty, o kterých vám říkali: Ty si nezvi, protože nikdy nevíš, co udělají?

Já si nikdy nezvu hosty. Považuji to za důležitou věc, být oddělený od zvaní. V politice, jak je to v Česku zvykem, to už bych vůbec nedovolil. V Americe říkali, že byl moderátor, který si chtěl zvát hosty sám, takže nejen že mu to znemožnili, ale předtím ho zamkli, aby se s hostem nedomlouval…

Říkají, že Moravec si zve hosty. To nechápu, jestli si je zve sám. Protože to je pro moderátora největší zkáza, tam vzniká vazba nějakého vztahu – dá ti, dal. Před show pozdravím, řeknu, že se těším, jak se přátelsky pobavíme, ale předtím se člověk nesmí vykecat. Dokonce celé roky v úterý mám jenom rádio, hodinu odpoledne, a pak nic nemám, abych nebyl vykecaný. Mě by to nebavilo…

Čtěte také

Rozrážel jsem dveře a ručil svým jménem, říká Kinský. Pokračování televizní série Modrá krev přitáhlo přes 600 tisíc diváků

Ale co na televizi dělá unikátní džungli je, že vy jste vidět, když tam mluvíte s hosty, pak možná nese odpovědnost ten, kdo pořad řídí, kdo zve hosty, režisér, to už je pofiderní. Takže jdete s tou zodpovědností, ale za vámi je sloup lidí, kteří mají dopad na pořad, ale nemají za pořad zodpovědnost.

Vždy jsem říkal, že nejdřív to jsou „ohříváci“ – když se vám daří, tak se jdou na pořadu ohřát, motat se kolem úspěchu. A pak jsou „vylepšováci“, kteří chodí, když to padá, a svými radami vás oddělají…

Pohádkový herec

Aktuálně hrajete ve Studiu DVA v Saxaně?

… a v Šíleně smutné princezně, jsem pohádkový herec. Ale Studio DVA je moje cesta k muzikálu. To divadlo mám rád, je výborně vedené, dělané s láskou, Michal Hrubý je do divadla zamilovaný, má kolem sebe lidi, kteří pracují brilantně a s nejlepšími úmysly. I když jsou někdy problémy, tak je to řešené se vší péčí a profesionalitou.

A zároveň v době, která je překotná a rychlá, tak tam najednou jasně vidíte divadlo jako koráb. Divadlo zůstane, jak je, a to na věky věků. Všechno se změní, televize budou nelineární a streamovací, ale divadlo je pilíř pevnosti, geniální vynález, hrozně jednoduchý v realizaci, a přitom je to osobní kontakt, intenzivně národní, umělá inteligence si tam ani neprdne. Takže divadlo je šampion šampionů, pokud jde o historii a budoucnost.

Čtěte také

Pohádkové role princů soustavně odháněl. Chtěl jsem dokázat, že umím něco víc, říká Zdeněk Piškula

Co bych vám jako divadelní režisér mohla nabídnout, abyste do toho šel?

Musela by to být zábava, komedie. Ale se mnou je problém, trvám na tom slově hrát, nechci sdělovat lidem moudrosti. A když nemám pocit, že si hraji, musí to být zábava. Ale oni vám slibují srandu a zábavu, a pak vám řeknou jméno režiséra a je vám jasné, že s ním to zábava nebude, pak herecké kolegy, s nimi také ne. Takže u mě šance není.

Takže dohrajete si svoje pohádky ve Studiu DVA?

Stal jsem se pohádkovým hercem. Muzikál je určitě lepší než činohra, na to jsem přišel v pozdním věku, protože čas v zákulisí je jiný svět. Při činohře tam sedíte s chlapy, je to depresivní... Kdežto muzikál, tam jsou tanečnice, zpěvačky, je to jiný svět, je to roztomilé. Činohrou vlastně pohrdám.

Jak vznikla show Jana Krause? A jak se hraje v byznysu? Poslechněte si celý rozhovor