Nový senátor Tomáš Töpfer

Tomáš TÖPFER, senátor, ředitel Divadla Na Fidlovačce:
Dobrý den. Ten váš pořad se opravdu jmenuje příznačně, poněvadž jsem si všimnul, že o mě mluví všechna média až nezaslouženě.

Vladimír KROC:
Těší vás to, že je o vás tolik teď slyšet?

Tomáš TÖPFER, senátor, ředitel Divadla Na Fidlovačce:
Ani mě to moc netěší, protože já chápu, že jsem v tuto chvíli jaksi mediálně zajímavý, ale svými životními zkušenostmi, moudrostí, vzděláním je spousty a spousty zajímavějších senátorů, s kterými jsem se seznámil, nebo s kterými se znám.

Vladimír KROC:
Tak, já jsem zapomněl poblahopřát k získání mandátu. O vás se psalo a píše jako o hvězdě senátních voleb. Vy jste byl jediný, komu se podařilo postoupit už v prvním kole, nebo získat tedy mandát. Byl jste hodně naštvaný, když jste zjistil, že vám k tomu chybělo sto padesát osm hlasů z těch čtyřiceti tisíc?

Tomáš TÖPFER, senátor, ředitel Divadla Na Fidlovačce:
Ne, vůbec ne. Já jsem docela, mně bylo i líto, že se na senátní volby sázelo podobně jako na dostihy. Já jsem dokonce tvrdil, že příště raději poběžím ty dostihy, že mi to připadá férovější, protože tam člověk prostě může utíkat rychleji nebo pomaleji se stresem a tohle není, to nejsou sázky na běh nebo na dostihy, to jsou volby. A i těch dvacet a půl tisíce hlasů, který jsem dostal, jsou úžasně zavazující a já, jestli budu mít tedy možnost, tak tímto v tomto pořadu poděkovat voličům, to je ohromná masivní důvěra a já bych ji nerad zklamal.

Vladimír KROC:
Vy jste i v tom druhém kole dostal, tuším, osmnáct tisíc víc ještě hlasů, proč myslíte, že byla tak nízká účast zejména právě ve druhém kole senátních voleb?

Tomáš TÖPFER, senátor, ředitel Divadla Na Fidlovačce:
Já jsem absolvoval řadu mítinků, řadu setkání s voliči a byl jsem velmi překvapen, jak málo o dvoukolové volbě do Senátu vědí. Jak si často stěžovali, že nejdou volit, protože nedostali lístky nebo nechápou, že například jejich hlas z prvního kola se nesčítá s hlasem z druhého kola. Proč se vlastně volí dvoukolově, když už mě zvolili, a tak já jsem to trpělivě vysvětloval, ale to nebyli hloupí lidé, to byli lidi, kteří byli málo informovaní a mně bylo hrozně líto, byť samozřejmě všichni o tom píšou a to, že tahle osvěta, taková jednoduchá osvěta byla zřejmě asi malá.

Vladimír KROC:
Čím jste přesvědčil podle vás, programem, tváří, jakou roli v tom hrála vaše popularita?

Tomáš TÖPFER, senátor, ředitel Divadla Na Fidlovačce:
Já to samozřejmě nechám politologům. Já jsem si všimnul, že už měli svůj názor ještě před volbama. Já jsem to nechtěl nijak komentovat a nebudu to komentovat. Ono je to součet věcí. Senátora volí obvod. Já jsem kandidoval za Prahu 4 a na Praze 4 jsou v tuto chvíli dvě divadla. Jedno divadlo, které Pražáci a zvláště Nuseláci a lidi z Prahy 4 vnímali jako divadlo zborcený, jako divadlo ruinu, z kterýho rostly stromy, a to úsilí, který jsme vyvinuli samozřejmě spolu s radními městský části, že se to divadlo zvedlo z popela, oni to vidí, oni to vnímají a teď jsme zrovna tak z vybydleného, opuštěného, už zkrachovalého Kina Morava udělali další scénu pro Nusle, já myslím, že to lidi vnímají velmi dobře a na těch mítincích o tom se mnou mluvili. Čili není to jenom známá tvář. Já musím k tomu ještě říct, že spousta známých tvářích ať už v letošních nebo v minulých volbách se pokoušela uspět a že jim ta známá tvář opravdu nepomohla.

Vladimír KROC:
Na to jsem se právě chtěl zeptat. Vlastně jste byl jediným z takzvaných celebrit, těch známých tváří, řekněme, z oblasti kultury i odjinud, kdo uspěl, takže vy za tím vidíte tu práci, kterou vaši voliči mohli jasně vidět.

Tomáš TÖPFER, senátor, ředitel Divadla Na Fidlovačce:
To určitě, protože to bylo skutečně v tom obvodě. To je obrovská výhoda senátora, i když musím říct, že senátor fakticky ze záýkona pro svůj obvod zpětně toho moc udělat nemůže. On je sice nominován svým obvodem, ale jako zákonodárce, to znamená, že potom se podílí na vytváření nebo upravování zákonů pro všechny. K tomu, k té mé známé tváři, víte, ona to někdy může být i nevýhoda, protože moje aktivity nebo můj dosavadní život, že jsem byl, nebo jsem členem mnoha správních rad nadací, že jsem dva roky pracoval v radě Státního fondu kultury, nebo dokonce spoluzakládal hereckou asociaci, jejímž jsem členem a jsem dokonce stále ještě v prezidiu, to lidi neviději. Oni vlastně vidějí jenom to herectví, a to herectví není ani kvalifikace ani snad překážka.

Vladimír KROC:
No, k tomu, co jste teď vyjmenoval, přiznám se, že většinu těch věcí jsem také netušil, ale vy tedy jste, a to je známá věc, principál divadla, kde sám hrajete, teď dotáčíte třetí řadu televizního seriálu Četnické humoresky, a to bude brzy za vámi, nicméně také spoluvlastníte restauraci. Povězte mi, omezíte některou z vašich dosavadních aktivit?

Tomáš TÖPFER, senátor, ředitel Divadla Na Fidlovačce:
Samozřejmě musím, tak ze zákona samozřejmě nemůžu být jednatelem obchodních společností, aby nebyl střet zájmů tuším, jako senátor bych to měl vědět, že od prvního ledna 2007 vstoupí v platnost zákon o střetu zájmů, který si teď velice pečlivě prostuduji a pochopitelně to, co musím ze zákona zastavit a omezit, omezit musím, ale všude říkám, že se pokusím dál hrát divadlo, i když ho třeba nebudu bezprostředně řídit, divadlo už funguje beze mne, má svého uměleckého šéfa, má své orgány, které fungují báječně a to já považuju za svůj největší manažerský úspěch, ale chci hrát, abych měl styk s divákama, abych měl styk s realitou, protože nejhorší, co se politikovi může stát, že se uzavře do nějaký limuzíny, chodí do senátní kanceláře a s tím životem, s tím běžným životem ztratí kontakt. Tak to je to, čeho bych se já vůbec nejvíc obával.

Vladimír KROC:
A máte dojem, že ten kontakt s divákem z jeviště do publika, do hlediště, že to je ten správný styk s dennodenní realitou?

Tomáš TÖPFER, senátor, ředitel Divadla Na Fidlovačce:
Je. Kupodivu je, protože já s těmi lidmi mluvím před představením i po představení. Oni na mě čekají, oni se mnou mluví a taky vědí, kde mě najdou. Já nejsem anonymní tvář, bohužel, takže když si na mě diváci po představení počkají a chtějí se mnou mluvit, můžou se mnou mluvit a vědí, kde mě najdou. To je asi, myslím, docela velká moje přednost.

Vladimír KROC:
Máte rozmyšleno, kolik času, řekněme, týdně, budete věnovat práci senátora?

Tomáš TÖPFER, senátor, ředitel Divadla Na Fidlovačce:
Tak, jak bude zasedat klub, tak, jak bude zasedat Senát, já dokonce se obávám, že budu tím nejsledovanějším senátorem, zda na to mám čas, zda nechybím, už se těším na to, jak vyfotografují moje prázdné křeslo, když budu třeba zrovna v kuloárech nebo v klubu dojednávat cokoliv jiného, co mi zabrání sedět v té poslanecké lavici, protože ta práce není jenom o tom sezení v té lavici, to já už taky dobře vím. A že budu sledovaný, na to jsem samozřejmě připraven. Já nechci říkat furt slovíčko já, dal jsem se na tu vojnu, dneska bylo první jednání klubů, je schůze Poslanecké sněmovny, takže budu to tomu podřizovat.

Vladimír KROC:
Já jsem si tady vypsal jednu citaci. Zástupce měšťanské třídy se selským rozumem a antikomunistickým instinktem, tak vás v Hospodářských novinách charakterizoval Tomáš Němeček. Souhlasil byste s ním?

Tomáš TÖPFER, senátor, ředitel Divadla Na Fidlovačce:
No, to si musím přečíst ještě jednou pozorně.

Vladimír KROC:
Zástupce měšťanské třídy ...

Tomáš TÖPFER, senátor, ředitel Divadla Na Fidlovačce:
Ano.

Vladimír KROC:
... se selským rozumem a antikomunistickým instinktem.

Tomáš TÖPFER, senátor, ředitel Divadla Na Fidlovačce:
Já myslím, že to je docela dobrá charakteristika, já bych se za ni vůbec nestyděl, já za ni děkuju.

Vladimír KROC:
Co bylo vaší motivací, pane senátore, vstoupit do politiky?

Tomáš TÖPFER, senátor, ředitel Divadla Na Fidlovačce:
Nemáte lehčí otázku? Já se obávám, že se takhle dvě stě jednaosmdesáti senátorů a poslanců tolik neptají, jako mě v tuto chvíli, ani těch dvě stě čtyř kandidátů do Senátu, kteří se hlásili a ucházeli se o voličské hlasy, ale zase chápu, že jsem v tuto chvíli zajímavý mediálně, já mám svoji kariéru, myslím, já jsem na vrcholu své kariéry. Já už si nepotřebuju nic dokazovat. Já už nemám vysněné role, já mám divadlo, který funguje, taky to není jenom moje zásluha, ale zásluha celého toho týmu. Já jsem jenom viditelnější než ti ostatní. A nechtělo se mi a nechce se mi sedět s rukama v klíně někde v hospodě a spolu s ostatními nadávat na poměry, dokonce i s těmi, kteří pravidelně k volbám nechodí a zkusím to aspoň na chvíli, jestli i ten jeden jediný můj hlas by měl pomoci prosazovat pravicový liberální zákony, který by měly procházet oběma komorama parlamentu, aby se naše politický kyvadlo hnulo směrem do prava, protože to považuju za správný, spravedlivý a velmi hygienický. Je to tak všude na světě a já očekávám, že to tak bude i u nás.

Vladimír KROC:
Já vám vysvětlím, proč jsem se ptal, protože v naší společnosti, a vy to dobře víte, má profese politika velmi nízkou prestiž. Nezamýšlel jste se nad tím, jestli vám vlastně neuškodí ta veřejná činnost, jestli vám neubere na té vaší dosavadní vysoké popularitě?

Tomáš TÖPFER, senátor, ředitel Divadla Na Fidlovačce:
Musím říct, že mě to taky napadlo, protože u nás máme ve zvyku politiky nebo politiku nebo příslušnost k nějakému dresu personifikovat, že se v tuto chvíli by se měli stát sociální demokraté mými nepřáteli, nebo dokonce příznivci jiných politických stran by neměli být návštěvníci mého divadla. Já bych to považoval za hloupost a tohle to by byl jeden z úkolů, který bych do český politiky rád vnesl, protože já se opravdu napříč politickým spektrem přátelím s lidmi a jejich politická příslušnost není pro mě kvalifikací nebo hodnocením kvality člověka.

Vladimír KROC:
A co bude vaším tématem, dá-li se to takto říci, v jakém výboru byste třeba rád zasedl?

Tomáš TÖPFER, senátor, ředitel Divadla Na Fidlovačce:
To bude samozřejmě záležet na klubu ODS, který mě včera slavnostně přijal mezi sebe, za což děkuju a jsem na to hrdý, protože já nejsem straník, ale byl jsem přijat do tohoto senátorského klubu a už jsem si mohl ověřit, jak pracuje a jak dělný ten klub je. Já jsem byl tím velmi příjemně překvapen a to, co budu prosazovat já, ono to zní trochu namyšleně, všichni si myslí, že člověk má nějaký nebo měl by mít nějaký program, s kterým vstupuje do Senátu a snažit se přesvědčit ostatních jednaosmdesát zákonodárců a prosadit nějaký svůj program, to je věc exekutivy, to je věc vlády, která má svůj vládní program, snaží se ho splnit, nebo vládní prohlášení a podle něj získat důvěru. Senátor zastupuje snad určitej myšlenkovej proud, podle kterého ty zákony, jak přicházejí z exekutivy, přijímá nebo pozměňuje nebo eventuelně nepřijímá a já, jak jste říkal, s tím svým selským rozumem bych strašně rád se podílel na přijímání zákonů, které budou liberální a pravicové. To je můj základní program.

Vladimír KROC:
Povězte mi, promiňte, že vám skáču do řeči, čím se budete, nebo podle čeho se budete řídit ve chvíli, kdy půjde o nějaké ryze odborné normy, kterým člověk při nejlepší vůli nemůže rozumět?

Tomáš TÖPFER, senátor, ředitel Divadla Na Fidlovačce:
Děkuju za tuhle otázku. Samozřejmě senátor má právo si vyžádat odborné posudky, dokonce na to má i peníze, který může nějakýmu expertovi dát, a to já budu využívat. Já jsem člověk společenský a mám přátele velmi jaksi respektované osobnosti a z oboru medicíny, z oboru práva, já to s nimi budu konzultovat ostatně tak, jako jsem to dělal jindy, protože když se člověk sejde s někým, tak koneckonců vždycky zabrousíte na tyhle ty témata. A toho budu využívat. Prostě já si nemyslím, že senátor musí být chytřejší než ostatní zvířátka v lese, ale musí umět naslouchat a musí umět rozumět těm argumentům, to jsem se celý život učil, poslouchat. Poslouchat je jedním ze základních principů herectví, umět poslouchat, a dokonce jsem si všimnul a začínám se učit, jak to v tom senátorském klubu chodí. Tam jsou ti odborníci a v tuto chvíli má senátorský klub jednačtyřicet senátorů, z nichž každý je velmi váženou osobností ve svém oboru, ať už jsou to komunální politici, starostové, nebo právníci, nebo lékaři, a to je úžasná věc. Já možná budu prospěšnej senátnímu klubu v případě přijímání zákonů, protože možná trochu něco vím o financování kultury, něco vím o kultuře a živém umění jako takovém, takže já budu ten jeden z jednačtyřiceti a možná můj názor budou akceptovat. Ale vy jste se ptal na něco jinýho. Já umím naslouchat a budu se rád nechat přesvědčovat odbornými argumenty. To znamená, já budu klást některé své argumenty na stůl, abych přesvědčil své kolegy o něčem, kam oni sami nedohlédnou, ale od toho je parlament tak pestrý a tak sestavený, že je určitým obrazem té společnosti.

Vladimír KROC:
A chystáte nějakou vlastní iniciativu, bude jí třeba snaha navrátit k diskusi návrh zákona o kinematografii?

Tomáš TÖPFER, senátor, ředitel Divadla Na Fidlovačce:
Já se na tom budu strašně rád podílet a budu hrozně rád, když budu mít dostatek argumentů, abych přesvědčil své kolegy senátory z klubu ODS, aby takový zákon byl přijat možná v lepší formě, než byl tento, byl to zákon, který pomůže českýmu filmu, protože jednou větou, česká kinematografie není podnikání jako každé jiné, a o tom se budu snažit pravicové politiky přesvědčit.

Vladimír KROC:
Poslední otázka, je druhého listopadu, jak hledíte jako nový politik na povolební vyjednávání? Nebudu to komentovat já, zajímá mě váš názor.

Tomáš TÖPFER, senátor, ředitel Divadla Na Fidlovačce:
Já už jsem to někde říkal. Je to samozřejmě strašně nešikovný. I to je jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl já riskantně se svým obličejem vstoupit do politiky, protože si myslím, že by měla vyhrát pravice a měla by sestavit vládu a tu vládu silnou, vládu většinovou, vládu koaliční, která by měla šanci a sílu prosadit reformy. V tuto chvíli, v této patové situaci se žádné reformy ani levicové, ani pravicové prosadit nedají, stojíme na místě a hrozně nám to může ublížit, ale samozřejmě ta situace je nepříjemná, ale já si nemyslím, že je tak hluboce krizová. Situaci nemožnosti sestavit vládu nebo vlády v demisi, vlády, které vydrží jenom několik měsíců, to všechno západní demokracie a vyspělá demokracie zná taky, to není nic neobvyklého. Je to součást, možná nepříjemná, ale součást té demokracie a já bych si samozřejmě přál, aby voliči rozdali karty znovu a aby je rozdali tak, jak vyjádřili své přesvědčení u komunálních a senátních voleb, aby ty eventuelní příští předčasný volby ta pravice vyhrála. Tak to je jeden z důvodů, proč jsem já dal k dispozici svůj život, svou práci a svůj obličej.

Vladimír KROC:
Hostem pořadu O kom se mluví byl senátor Tomáš Töpfer. Díky, na shledanou.

Tomáš TÖPFER, senátor, ředitel Divadla Na Fidlovačce:
Děkuju.

Vladimír KROC:
Tak, připomenu naše telefonní čísla, 221552155 anebo 221552255. Hostem pořadu O kom se mluví byl senátor Tomáš Töpfer. Kdo se dovolal jako první? Dobrý den.

posluchač:
Soutmen, Chomutov, dobrý den.

Vladimír KROC:>
Máte slovo.

posluchač:
Vy jste se ptal pana Töpfera, proč vstupuje do Senátu a myslím si, že jediná správná odpověď je, že tam každej senátor se tam hlásí jenom kvůli penězům, lehce nabytejm penězům, kvůli ničemu jinýmu, protože Senát pak je zbytečnej a všichni to v týto republice víme.

Vladimír KROC:
A vy byste šel do Senátu?

posluchač:
Nešel. Protože tam nemám šanci něco rozhodnout.

Vladimír KROC:
Dobře. Mějte se hezky, na shledanou. Kdo je tam dál? Dobrý den.

posluchač:
Dobrý den. Václav Košacký, Brno.

Vladimír KROC:
Vítejte ve vysílání.

posluchač:
Děkuju, vítám pana Töpfera jako senátora. Konečně rozumný hlas, velmi rozumný hlas, obyčejný, srozumitelný a pravdomluvný, prostě to potřebujeme, něco takového. Nesouhlasím s tím pánem, který volal předtím, tady vůbec nejde o peníze. Vůbec ne. A já si myslím, že většině lidí nejde o peníze. Děkuju panu Töpferovi, že se obětuje a přeju mu, aby se mu dařilo. Děkuju.

Vladimír KROC:
Na shledanou. Máme třetí telefonát. Dobrý den.

posluchač:
Dobrý den. Tady Kořínek.

Vladimír KROC:
Můžete na nás křičet, je vám špatně rozumět.

posluchač:
Ano, tady Kořínek, dobrý den.

Vladimír KROC:
Pane Kořínku, máte slovo.

posluchač:
Já bych rád poděkoval panu Töpferovi za jeho nasazení a budu mu přát, aby, dovolím si říct, v tom prospěchářském prostředí Senátu a poslanců vyčníval a přinesl tam trochu čerstvého vzduchu. Děkuju.

Vladimír KROC:
Také děkujeme a jeďte opatrně. Na shledanou. Máme další telefon, dobrý den.

posluchač:
Dobrý den. Já vím, že pan Töpfer poslouchá, tady je Pavel Hon. Tomáši, já ti blahopřeju a vím, že ty to zvládneš. Ahoj.

Vladimír KROC:
Mějte se hezky, na shledanou. Zkusme další telefon. Dobrý den. Haló.

posluchač:
Tady je Mejzlíková, dobrý den. Já bych chtěla poděkovat panu Töpferovi, zatím se u nás děkuje, protože takových lidí jako je pan Töpfer, a přicházejí s takovým čistým srdcem do politiky, je asi velmi málo. Ani si vláda neuvědomuje, že jsou naši zaměstnanci. Pane Töpfer, přeju vám hodně zdraví.

Vladimír KROC:
Tak, jenom připomenu, že v tuto chvíli už host neodpovídá. Tak samozřejmě děkujeme za váš telefonát a můžeme zvednout další telefon. Dobrý den.

posluchač:
Dobrý den. Tady Mondadová. Já bych chtěla panu Töpferovi popřát hodně zdraví, miluju ho jako herce a jsem ráda, že ta jeho pokora herecká, kterou má v sobě, byla vyjádřena i jako pana senátora. Přeju mu hodně zdraví a věřím, že ho nesemele tak, jak já říkám, že v Poslanecký sněmovně, že to je arogance moci a peněz. V Senátu nevím, tam jsem nebyla, ale věřím mu, to co říkal, že bude pravda. Moc mu přeju všechno nejlepší. I se mi o něm zdá, jak ho mám ráda.

Vladimír KROC:
Mějte se hezky, na shledanou.

posluchač:
Děkuju, na shledanou.

Vladimír KROC:
Další telefonát, dobrý den.

posluchač:
Dobrý den. Mě ty řeči toho novopečenýho senátora pohnuly až k slzám.

Vladimír KROC:
Kdo volá tak dojatý? Dobře, zkusme ještě další telefon. Dobrý den.

posluchač:
Ano, mohu mluvit?

Vladimír KROC:
Ano, můžete se i představit, jestli chcete.

posluchač:
Tady František Josef z Moravy. Prosím vás, pan senátor řekl, že vybudovali rozpadlé divadlo a kino. Ano. Jenže když umělci hrají tak špatné hry, že jim tam diváci nechodí, jinak řečeno, hrají zmetky, zatímco potenciálně rozumní diváci mají platit v rámci veřejných subvencí a nový primátor naslouchá názorům a tím je ve službách mafie bohužel třeba neschopných umělců.

Vladimír KROC:
Hm, dobře. Nejsem si jist, jestli jsem vám úplně rozuměl, ale vyslovil jste svůj názor. Máme zřejmě už kvůli času poslední telefonát. Dobrý den. Haló.

posluchač:
Dobrý den. U telefonu Severa, Ústí nad Labem. Prosím vás, asi opravdu rozčílím ty lidi, co vám volali teď před chvilkou, ale možná, že to nebude úplně o těch penězích, jak prostě, jak tam volal ten ...

Vladimír KROC:
Víte, čas plyne, zkuste říci svůj názor do několika vteřin, je-li to možné.

posluchač:
Takhle, souhlasím zcela s tím pánem, s tím prvním, které volal, kromě těch peněz asi nejde panu Töpferovi o peníze, to asi ne, ale skutečně měl by se věnovat herectví a nevstupovat do politiky a škoda, že ty lidi to nepochopili, co vám volají.

Vladimír KROC:
Jenom řekněte důvod, proč si myslíte, že by neměl?

posluchač:
No, protože si myslím, já ho znám už od, prostě docela dlouho.

Vladimír KROC:
Osobně ho znáte?

posluchač:
Osobně ne, ale prostě čtu jeho, poslouchám jeho knihy, prostě načítávat ho tak různě, a velice ...

Vladimír KROC:
Z toho jste usoudil, že by neměl vstupovat do politiky.

posluchač:
No, já nevím, velice mě překvapil prostě.

Vladimír KROC:
Dobře, pane Severo, děkujeme, že jste zavolal, mějte se hezky, na shledanou. Čtyři minuty zbývají do třinácté hodiny, to je čas se rozloučit. Připomínám, že hostem v pořadu O kom se mluví byl nový senátor Tomáš Töpfer. Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu vám přeje Vladimír Kroc. Na slyšenou.

Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je NEWTON I.T., s.r.o. Texty neprocházejí korekturou.