Jsme národ hobitů v salátové míse, říká Mojmír Hampl. Globální dění nás zasahuje víc, než si připouštíme

Je 1,5 procenta inflace důvod k oslavě?

Je to určitě lepší, než kdyby to byla trojka, čtyřka nebo pětka. Po období covidu, kdy jsme měli inflaci výrazně vyšší než většina EU a byli jsme z toho dost frustrovaní jako národ, který nemá rád rychlý růst cen, jsme teď na té lepší straně. Kéž bychom tam zůstali.

Čtěte také

Češi se kvůli válce v Íránu bojí zdražování. Šetří na potravinách, fixaci cen energií zmiňuje málokdo

Je toto číslo nějak důležité v souvislosti s tím, co se děje kolem nás?

Je důležité, protože každého zajímá, co si za svoji výplatu bude moct koupit. Intuitivně to trápí každého. Když jsem byl ještě v centrální bance, zvykl jsem si říkat, že dokud lidé neřeší, jaká je inflace, tak je to v pořádku. V okamžiku, kdy to začnou řešit, když se začnou intenzivně zabývat tím, o kolik inflace narostla, tak je to špatně a něco se centrální bance nepodařilo.

Přijde mi, že někdy lidé vidí jenom tato čísla a chybí jim souvislosti, aby pochopili celý kontext. Nejsou souvislosti to nejdůležitější?

Souhlasím. Jsme země střední velikosti. Britové o nás říkají, že máme ostrovní mentalitu –že žijeme v salátové míse obklopeni horami a že se nechceme úplně vždy zabývat tím, co se děje okolo nás. Chceme mít svůj klid. Někteří ironičtější komentátoři dokonce říkají, že v každém z nás je jeden malý hobit, který chce žít ve svém hobytíně a nechce řešit bolesti velkého světa.

Kus naší DNA je, že se snažíme vytěsňovat to velké, co se děje okolo nás, na což nemáme vliv a co neumíme řešit. Místo toho se snažíme koncentrovat na to, co pod kontrolou máme, co řídit můžeme a co je nějakým způsobem zvladatelné. Někdy je tedy toto vytěsňování i způsobem, jak zůstat mentálně v pořádku.

Čtěte také

Život k nezaplacení. Proplujte nejistou ekonomickou dobou s novým speciálním seriálem Radiožurnálu

Co se ale děje posledních sedm týdnů vytěsnit dost dobře nejde... Uzavření Hormuzského průlivu a v důsledku toho stoupající ceny pohonných hmot se dotýkají každého z nás.

To je určitě to nejbezprostřednější, co každý chápe a čemu rozumí. Ale taková krize samozřejmě ovlivňuje mnohem víc věcí – třeba i možné nedostatky nebo nižší nabídku dalších surovin, jako je helium nebo hnojiva, která se vyrábějí z plynu. Nejde tedy jen o paliva, i když právě ta lidé vnímají bezprostředně, okamžitě a velmi rychle.

Zeptám-li se jako laik, k čemu je dobré helium?

Když to zlehčím, helium není jen náplň do balonků, ale používá se na výrobu čipů. Výrobní kapacity byly částečně zničeny. Kdy se to vrátí do původního stavu je ale velmi těžké odhadnout.

Když sledujeme konflikt z té naší salátové misky, vidíme konkrétní výjevy. Někde to udělá bum a pak něco hoří. My ale nevíme, jestli to, co zrovna hoří, je něco, kde návrat do původního stavu bude trvat týdny nebo měsíce nebo dlouhé měsíce.

Typicky když máte třeba ropovod nebo produktovod, tak opravy nebývají nijak zvlášť složité. Je to podobné, jako když si opravujete závlahu na zahradě – udělá se malá dírka, vy tam vložíte nový kus a tok se prostě zastaví a znovu napojí.

Čtěte také

Bříza: Konflikt na Blízkém východě má v tuto chvíli jediného poraženého a tím je Evropa

U produktovodů je to podobné. Ale když bychom se bavili třeba o LNG terminálech, tam je to mnohem složitější a opravy jsou výrazně náročnější.

Já jako člověk, který to sleduje z Prahy, vám nejsem schopen říct, který z těch obrázků znamená, že něco bude v nedostatku měsíce a co třeba jen týdny nebo dny. Na dálku to prostě neumím posoudit, spoléhám na informace od jiných. Ale je zřejmé, že to, co se tam děje, je pravděpodobně největší nabídkový šok, jaký jsme zažili od roku 1979.

Jak velká globální krize může nastat?

My máme tendenci víc věřit špatným zprávám než těm dobrým. Jak říkal Miloš Kopecký v Nemocnici na kraji města: Špatné zprávy, ty já věřím úplně každému.

Jsme zkrátka spíš pesimističtí a máme sklon k určité skepsi. Nerad bych ale, aby výsledkem tohoto rozhovoru bylo, že všichni vyrazí na benzinové stanice a začnou skupovat poslední hnojiva. O to vůbec nejde.

Smysl toho, co se snažím říct, je, že vnější události na nás mají reálný dopad – ovlivňují nás a jsou nedílnou součástí našeho každodenního života. Pokud mohu věřit analýzám, které čtu, pak v případě, že by uzavření Hormuzského průlivu trvalo delší dobu, může to znamenat, že svět přijde zhruba o pětinu nabídky komodit, na které byl zvyklý a nad jejichž dostupností jsme dřív vůbec nepřemýšleli.

Čtěte také

iROZHLAS

Lety kvůli situaci v Íránu zdražují. Mění se tak i lokality, kam se Češi vydávají na dovolenou

A to už je hodně. V Evropě navíc nejsme ti první, kdo to pocítí – nejdřív to dopadne na spotřebitele v Asii. Ale ani to neznamená, že se nás to netýká.

Má to ale i konkrétní dopady. Když slyším, že britský premiér už svolává speciální krizovou radu, aby řešil nedostatek kerosinu – tedy leteckého paliva –, tak už se celkem rosím a říkám si, že to asi nebude tak triviální záležitost, jak si pořád myslíme.

Může být izolovanost od velkých problémů světa i určitou výhodou pro malé národy?

Z hlediska mentality je to podle mě dvojsečná zbraň, jako ostatně většina věcí.

Schopnost vnímat se jako něco specifického může působit až terapeuticky – umožňuje vám to trochu se oddělit od velkých dějin, které jsou pro menší národy často těžko uchopitelné a někdy až nesnesitelné.

Na druhou stranu vám to ale v situacích, které jsou složité, propojené a kdy svět výrazně zasahuje do každodenního života, může bránit v pochopení, proč se vás to vlastně dotýká. Přestože máte pocit, že jste nikomu nic neudělali a že se váš život nezměnil, ten vnější svět vás stejně ovlivňuje – a není vždy snadné tomu porozumět.

Má vláda reálně šanci zlevnit lidem život a je tu vůbec od toho? Poslechněte si celý rozhovor.