Novákovi
V ulici Novákových č. 351, v domě se světlou omítkou a dřevěnou pavlačí, žili Novákovi.
Byla to rozvětvená rodina – otec Václav pracoval jako truhlář. V bytě bydlel s tmavovlasou manželkou Marií, se kterou se starali o čtyři děti. Do Libně se přestěhovali, když je nacisté po přijetí Mnichovské dohody vyhnali z pohraničí.
Nejvýznamnější spolupracovníci parašutistů
Václav byl i tam, stejně jako teď v Praze, členem Sokola. A právě přes Sokol se i s Marií stali odbojáři, a taky rodinou, která patřila k nejvýznamnějším spolupracovníkům parašutistů. Těm nejspíš už od ledna 1942 poskytovali ubytování. Jídlo výsadkářům zajišťovali i sokolové z Mělníka.
Tento byt byl prvním útočištěm Jana Kubiše jenom několik minut poté, co vrhl bombu na auto Reinharda Heydricha. Výsadkáře podporovali rodiče i jejich děti – jednadvacetiletý Václav, o dva roky starší Anna, šestnáctiletá Miroslava a Jindřiška, které tehdy bylo 14 let.
Identifikace uřezaných hlav
Dívenku například vyslala Marie pro kolo Jana Kubiše, na kterém ujížděl z místa činu. Po tom, co nacisté parašutisty dopadli, nutili Václava Nováka, aby identifikoval uřezané hlavy Jana Kubiše a Josefa Gabčíka.
Celou rodinu zatkli v červenci, odsoudili k trestu smrti. Rodinu 24. října 1942 popravili v koncentračním táboře Mauthausen. Jako jediná z Novákových přežila nejstarší dcera Marie, která si ještě před atentátem vzala sudetského Němce a zůstala s ním žít v pohraničí.