Páčidlo, tyč i baseballová pálka. Ve Vídni si vztek chodí legálně vybít hlavně ženy

„Vybrat si můžete cokoli, ale doporučuju baseballovou pálku. Chytíte ji oběma rukama a je třeba pořádně udeřit. Je velmi oblíbená, i když se zohýbá už za tři čtyři dny. Pak ji musíme vyměnit za novou,“ říká mi provozovatel jednoho z vídeňských rage roomů Patrick Schalk. Na výběr mám i z nejrůznějších kladiv, železných tyčí a na zdi s nástroji je připravené i dlouhé robustní páčidlo.

Devět tun střepů měsíčně

Patrik svou místnost vzteku otevřel během covidové pandemie, protože ve Vídni na rozdíl od jiných metropolí nic podobného nebylo. „Myslel jsem, že to bude jednoduché, že seženu deset talířů a hned budu mít velký byznys, ale jen potřebná povolení jsme sháněli dva roky. Dnes to má úspěch, každý měsíc tu spotřebujeme devět tun keramiky.“

Abych to mohl zkusit, musím si obléct ochrannou kombinézu, tlusté rukavice a nasadit helmu s obličejovým štítem proti létajícím střepům. Za zdí už kdosi nadšeně rozbíjí hrnky a talíře. Podle hlasů se zdá, že probíhající destrukci má na starost dvojice žen.

„Je to tak, z 90 procent sem chodí ženy. Muži jen velmi zřídka. Taky mě to ze začátku překvapilo. Myslel jsem si, že našimi zákazníky budou hlavně vystresovaní manažeři nebo právníci. Místo nich chodí spíš zdravotní sestry a učitelky.“

Řádění padne až devět tun skla a keramiky měsíčně. Většinou jde o neprodejné zboží z charitativních obchodů|foto:Ladislav Novák, Český rozhlas

Potlačovaný vztek

„Nejsem psycholog ani sociolog, ale když se jich ptáme, proč k nám chodí, odpovídají, že vždycky chtěly něco rozbít. Jen neměly vhodnou příležitost, a tak to potlačovaly. My jsme takovým ventilem, kde ze sebe mohou všechno vypustit.“

Z místnosti vychází dvě dívky Denisa a Daniele, rozhicované jako po sportovním výkonu. Přicestovaly prý až ze Salzburku.

„Je mi pořádné horko, ale cítím se uvolněná. Osvobozená. Ano to je ono. Cítím se velmi dobře. Ze začátku to nebylo úplně snadné, protože házení sklenic proti zdi – to já běžně nedělám. Nejsem ani na nic konkrétního naštvaná. Přišla jsem se spíš zbavit každodenního stresu. Nakonec to šlo úplně samo.“

Každý se vzteká jinak

Každý se vzteká trochu jinak. Někdo si na porcelán něco napíše, než ho zničí. Další chce k destrukci pořádný soundtrack.

Čtěte také

Jste naštvaní a máte chuť něco rozbít? Pomůžou vám „rage rooms“

„Někteří chtějí opravdu hodně tvrdou hudbu. Metal, metalcore, něco divokého, s křikem po celou dobu. Někdo radši pop nebo vážnou hudbu,“ říká Patrikův kolega Raimund.

Místnost je volná, ze zdi sundávám páčidlo a baseballovou pálku. Jsou tu připravené hrnky z dávno minulých politických kampaní, lehce poškozené talíře nebo pivní půllitry. Na zemi čeká jako velká výzva keramické umyvadlo.

„Jsou to hlavně věci z charitativních obchodů, které se dlouhodobě nedaří prodat. Sehnat toho tolik, abychom měli dost, je asi ta nejtěžší část,“ říká Patrik a dodává, že všechen odpad se následně třídí a většina se prý daří recyklovat ve výrobě stavebních materiálů.

Snažím se tedy, ve svém krásném a poklidném životě najít alespoň špetku nějakého stresu nebo hněvu a beru do ruky páčidlo.