Škola by neměla být hřebíček do rakve, ale bezpečný prostor. Dětem málo nasloucháme, říká držitelka Zlatého Ámose

Kolik času vám zabere příprava na výuku?

Záleží to hodně na jednotlivých předmětech, které ten daný den učím. A taky na tom, co budu učit. Někdy mám přípravu hotovou za hodinu, ale někdy s ní nejsem hotová do půlnoci. Záleží, jestli s dětmi plánuji dělat skupinové práce nebo nějaké projekty. Je to tedy individuální, řekla bych ale, že v průměru mi příprava zabere dvě až tři hodiny denně.

Čtěte také

iROZHLAS

Titul Zlatý Ámos získala učitelka Adéla Langerová ze Zlína. Podpořil ji plný autobus žáků

Jste držitelkou Zlatého Ámose za školní rok 2022 1026. Jak se do takové soutěže pedagog vůbec dostane?

Krásné na tom je, že to vůbec není na učiteli, ale na žácích, které má kolem sebe. Do soutěže pedagoga nominují žáci. Pokud pedagog učí srdcem a tak, aby to stálo za to, žáci si toho všimnou a pak přijde třeba i nominace do Zlatého Ámose.

Jednou z podmínek je sběr podpisů. Jak jste reagovala na to, že vaše děti nasbíraly sto podpisů?

Létaly po škole a sháněly podpisy. Samozřejmě mi to udělalo obrovskou radost, že sto různých lidí – byli tam i rodiče, známí – chce podpořit mě jako jednu učitelku.

Když odstoupíme od toho, že těch sto podpisů vás dostane do soutěže, tak co pro vás obecně znamená, že do vás děti z prvního stupně vkládají tento druh důvěry?

Řekla bych, že pro učitele je to určitý druh vítězství v tom, že i takto malé děti dokážou ocenit práci učitele. Chodit do školy je pro ně povinnost, mnohdy se tam netěší, a proto je pro mě důležité jim výuku co nejvíce zpestřit.

Existují nějaké konkrétní kroky, jak se takováto důvěra buduje?

Nejdůležitější podle mě je být empatický. Učitel by neměl být jenom ten, kdo přijde do hodiny a pak zase odejde. Učitel by se měl o žáky zajímat, naslouchat jim a třeba i trošku reagovat na jejich životní situaci.

Čtěte také

Děti jsou informacemi přehlcené, učitel by je měl vést. Klíčová je důvěra, říká držitel ceny Zlatý Ámos

Čím to je, že dětem tolik nenasloucháme? Máme málo času, nebo nám jejich problémy přijdou banální?

Myslím, že ano. Mnohdy to bereme jen jako dětské problémy. Říkáme si, že přece nejde srovnávat zapomenutá knížka do knihovny s rozbitým autem. Zapomínáme, že pro dítě může být něco zdánlivě drobného úplně zásadní – v tu chvíli mu to klidně zkazí celý den.

Proto si myslím, že je pro nás dospělé důležité se občas zastavit a děti opravdu poslouchat. Často se od nich dozvíme spoustu podstatných věcí, se kterými pak můžeme dál pracovat nejen ve výuce, ale i v běžném životě.

Věnovat pozornost desítkám dětí ale musí být strašně náročné. Jak se to naučit?

Je to náročné. Když si vezmu, že některé dítě prochází složitou rodinnou situací a je to na něm vidět i ve škole, nechci, aby pro něj byla škola ještě dalším hřebíčkem do rakve. Naopak bych chtěla, aby pro něj byla bezpečným prostředím, místem, kde se může cítit v dobře.

Zároveň ale nechci, aby ostatní děti měly pocit, že k tomu konkrétnímu dítěti přistupuji jinak. Je to tedy hodně o balancu – abych se mohla věnovat všem přibližně pětadvaceti dětem tak, jak si zaslouží, a přitom zohledňovat i jejich životní příběhy.

Čtěte také

iROZHLAS

Cílem učitele má být, aby každé dítě zažilo úspěch a bylo samo sebou, říká vítězka Zlatého Ámose

Když se podíváte kolem sebe, jak je dnes profese učitele společensky uznávána, odpověď asi není příliš povzbudivá...

Bohužel je to tak. Mojí chybou je, že si čtu diskuse o učitelích, a vždycky mě překvapí, jak negativně a někdy až zahořkle lidé dokážou o této profesi mluvit. Často to působí, jako by si někteří díky vlastní zkušenosti ze základní školy mysleli, že na její hodnocení mají automaticky patent. Mrzí mě to, protože si nemyslím, že by si jakákoli profese zasloužila být vnímána takto negativně.

Podle mě by měl učitel mít ve společnosti jasněji ukotvenou autoritu a respekt. Vnímám ale i to, že se to někdy narušuje tím, že rodiče mohou mít tendenci přistupovat k mladším učitelům s menší vážností než k těm zkušenějším. To je škoda. Učitelé by podle mě měli být ve společnosti více respektováni a jejich role by měla být vnímána jako důležitá a hodnotná.

Vítěznou učitelkou je Adéla Langerová ze Základní školy Mikoláše Alše ve Zlíně|foto:Základní škola Mikoláše Alše Zlín

Jak se dá ocenění Zlatý Ámos dál využít? A jak důležité mohou být pro pedagoga sociální sítě? Poslechněte si celý rozhovor.