Šéfka hnutí Brontosaurus: Doufám, že směřujeme k udržení a péči o to, co už máme. Komu spolek pomáhá?

Vy jste přijela z Boskovic, kde bydlíte, je vám 29, ještě pár dnů, jestli můžu prozradit, máte dvě děti, čtyři, pět let, jsou to dva kluci. Já jsem si říkala, mít děti takto rok od sebe, není to náročnější než mít dvojčata?

Mám potvrzeno od pár známých, že kteří dvojčata mají, že to náročnější je, protože nemáte děti ve stejném jakoby mentálním vývojovém stádiu, ale i tak jsou blízko sobě. Dvojčata to jsou, ale trošku náročnější.

Když vy jste byla malá, byla jste u Brontosaurů. Budou tam i vaši kluci, jednou?

Já jsem Brontosaura znala jen z doslechu. Chodila jsem od mládí do Skautu. V Boskovicích zatím žádný článek brontosauří nemáme, ale třeba se to změní. Ale určitě bych chtěla, aby moje děti něco takového zažily.

Čtěte také

Udrž to! Sedm dní pro planetu s Radiožurnálem

Jako programová ředitelka zodpovídáte za směřování a také kvalitu akcí, které hnutí Brontosaurus dělá. Kam ho chcete nasměrovat nebo kam ho směřujete? Kam dnes hnutí Brontosaurus zamířilo?

Já doufám, že směřujeme k udržení a k péči o to, co už máme. Já když jsem na pozici nastupovala minulý rok, tak jsem si myslela, že budu věci měnit třeba i víc, ale gros organizace tam je a vůbec není potřeba ho měnit, jenom o něj pečovat, hlavně o lidi, na kterých to celé stojí. Tam doufám, že směřujeme, plus možná k osvětě a k rozšíření povědomí o naší činnosti.

Čím právě dokážete třeba rozhýbat větší povědomí? Já nevím, co dnes, když se vy sama ptáte lidí, jakou mají představu o tom, co Brontosaurus a co dělal.

Já si myslím, že rozhýbáváme mladé lidi a mladí lidi potom rozhýbávají své okolí a to padá jako takové domino. To si myslím, že je asi odpověď na vaši otázku. Plus unikátní propojení brontosauří, toho dobrovolnictví, péče o památky a přírodu a nějakého seberozvoje.

Členská základna je teď jaká? A jakou byste ji chtěla za pár let mít?

Velmi rozmanitá. To se teď ukázalo na naší valné hromadě, kterou jsme v únoru měli, což je nejvyšší orgán spolku. Tam byly děti od miminek, přes dospívající, po dospělé až po velmi zasloužilé brontosaury zkušené. Základna je rozmanitá a já si myslím, že by taková měla zůstat. Je důležité pečovat o udržitelnost lidskou, aby tam noví lidé přicházeli, ale rozmanitost má něco do sebe.

Osobní perspektiva

Musím říct, že vy jste mimo jiné vystudovala obor sociální práce, VOŠ Charitas v Olomouci a u toho jste v některém ze starších rozhovorů řekla, že jste se sama našla. Je to proto, že váš bratr má diagnostikovaný atypický autismus? Byl to ten důvod?

Ano, to bylo důvodem, proč jsem tu školu šla studovat. Někdy během covidu, když jsme byli všichni pospolu doma, bratr dospíval a já jsem začala přemýšlet nad tím, co bude dělat, až skončí školu, do které teď chodí. Došla jsem na to, že nechci, aby zůstal jenom doma a stagnoval a nastala degradace toho, co se ve škole naučil.

Tehdy jsem přišla k tématu sociálního podnikání, které mě začalo zajímat, a řekla jsem si, že si ten obor ve studiu, abych věděla, do čeho jdu nebo o co se zajímám, tak jsem začala studovat a minulý rok jsem školu dokončila.

Čtěte také

Kdysi to býval největší hrad na Moravě. Dnes zříceninu Lukov křísí k životu děti z Hnutí Brontosaurus

Co ti lidé potřebují? Jak jim dokážeme pomáhat? Dokážete to třeba i hnutí Brontosaurus?

Hnutí Brontosaurus se úplně nezaměřuje na lidi se speciálními potřebami nebo poruchami.

Myslela jsem třeba v rámci táborů a tak.

Stává se, že tam nějací takoví účastníci přijedou, kteří třeba jsou na spektru. Poslední dobou o tom hodně mluvíme a snažíme se na to připravit. Atypický autismus je trošku hlouběji na spektru, vlastně nezapadá do žádné škatulky. Ti lidé potřebují hlavně profesionální přístup, potřebují dostupnou psychiatrii, což je u nás trošku problém, ale také potřebují, abychom je brali jako sobě rovné, ale zároveň jim nechali jejich světy.

Co vám to dává do života?

Myslíte bratra nebo tento obor? Asi nějakou toleranci k rozmanitosti, k potřebám různým a nějaké rozšíření perspektiv. Ale také mě dost naplňuje, že se můžu věnovat věcem, které mají nějaký dopad.

Akce dobrovolnictva

Základem všeho je komunikace, a to úplně všude. Je to výzva i pro vás?

Je, protože naše primární cílová skupina, 15 až 26 let, už teď komunikuje jinak a jinde, než my jsme byli zvyklí. Je to pořád o tom se vzdělávat a rozvíjet v tom, jakými kanály s nimi komunikovat. A také, jak to trošku v nezisku bývá, stydíme se za to se chlubit tím, co děláme a jak dobře to děláme – na tom je také potřeba pracovat.

Čtěte také

Senioři, studenti a přistěhovalci v jednom domě. Ve Švédsku se povedl sociální experiment, nájemníci spolu skvěle vycházejí

Aktuálně jsme třeba řešili i téma občanské angažovanosti, jestli jsme apolitická nebo neapolitická organizace, jestli se máme vyjadřovat k aktuálním společenským tématům nebo ne. Pořád je to o nějakém rozvoji.

Když jste říkala „neumíme se chlubit“, tak vy jste zažili, jak jsem se dívala, docela úspěšný loňský rok. Tisíce dobrovolníků, jednak v terénu v ČR, ale i v cizině; záchrana toho nejcennějšího, co na daném území je. Kdybyste měla říct konkrétní příklady a příběhy, co všechno se podařilo, abyste se pochlubila…

Díky za příležitost. Tak ano, rok 2024 byl výroční, organizace slavila 50 let svojí existence. Myslím si, že oslavy byly velkolepé a zasloužené, ale nebylo to jen o tom poplácat se po ramenou, uzavřít nějakou kapitolu, ale spíš nastartovat se do další padesátky. Takže se konala velká dvoudenní konference, konal se velký festival dobrovolnictví Dort a nastartoval se nový program, Dny pro přírodu a krajinu. Kromě toho samozřejmě jely i naše standardní akce.

Je to projekt Akce příroda. To jsou věci, které máte za sebou, ale jaké jsou plány na letošní rok a dál?

Například Dny pro přírodu a krajinu pokračují, což je akce, která se koná v dubnu, myslím si, že od 16. do 26. dubna. My jsme vyčlenili finance, kapacity personální i naše know-how pro to, aby kdokoliv po republice se mohl přihlásit a vymyslet si svůj projekt, který ve svém okolí chce zrealizovat. My mu na to dáme peníze, poskytneme mu nějaké rady a tipy, jak to třeba udělat. Takových akcí se v loňském roce uskutečnilo kolem čtyřiceti. Takže je to poměrně úspěšná věc, že jdeme do veřejnosti, nejsme jenom tady u sebe.