83 let od památné bitvy. Muzeum v ukrajinském Sokolově připomíná československé hrdiny i oběti současné války

Sokolovo je dnes nenápadné městečko ležící několik desítek kilometrů jižně od Charkova. Na první pohled působí ospale a zapomenutě. Hlavní ulice sice nese jméno Otakara Jaroše, československého velitele, který tu padl v březnu 1943, ale kdyby návštěvník nevěděl, co hledá, československou stopu by snadno minul.

Čtěte také

Velitelé. Zapomenutí hrdinové to neměli lehké na východní frontě druhé světové války ani později

V parku stojí pomníky sovětským vojákům a dlouhá zeď se jmény padlých. Český nápis je tu jen jeden. Připomíná „hrdinské činy sovětských a československých vojáků“. Na Jaroše se tu ale nezapomnělo.

„Ulice se jmenuje Jaroše. I škola u nás je Jaroše,“ říká žena, která se zničehonic objevuje v liduprázdném parku. Stojí tu také dva čerstvé náhrobky připomínající místní muže, kteří padli v současné válce při obraně Charkova. Jedním z nich je devětačtyřicetiletý Oleksandr Labuňskyj. „Bydlel přes ulici. Vyrostli jsme spolu,“ říká žena.

Vzpomínka na padlé

Před pomníkem stojí i plukovník Otakar Foltýn z vojenské kanceláře prezidenta republiky, který je v Sokolovu poprvé. „To mi přijde víc než symbolické. Vzpomínka na místní ukrajinské vojáky, kteří padli v zásadě za ty samé hodnoty, za které tady kousek od nás padl Otakar Jaroš,“ říká.

„Dokonce je na tom pomníku napsáno, že padli v boji proti fašismu. Akorát že teď ten fašismus přichází z Kremlu.“ Podle něj nejde o nadsázku. „To neříkám jako nějakou učebnicovou zkratku. To, co je současný kremelský režim, je režim fašistický,“ dodává bez diplomatických kliček.

Nové památníky místním padlým při obraně Charkova|foto:Ľubomír Smatana, Český rozhlas

Minulost i surová přítomnost

Pohyb neznámých lidí před muzeem, typickou velkoryse pojatou stavbou ze sovětských časů, zaregistrovali i místní. Objevuje se další žena, ze které se vyklube správkyně muzea Aljona. Odemyká dveře a uvádí návštěvu do vymrzlé budovy.

V dlouhé chodbě visí fotografie vojáků, přibývá uniforem, zbraní a v první místnosti leží na zemi nové exponáty. „Tohle je kus ruské rakety, tohle ruská helma, součástky zbraní. Cukr a voda v originálním ruském balení. Myslím, že to tady musí být,“ dodává správkyně.

Nad hlavami návštěvníků visí česká, slovenská a ukrajinská vlajka. Největší atrakcí muzea je zřejmě panoramatické diorama bitvy vytvořené na konci sedmdesátých let minulého století. Trojrozměrná scéna s vykopanými zákopy a malovaným pozadím je technicky i výtvarně působivá. „To je velmi dobře udělané,“ hodnotí Foltýn. „Tři lidé to dělali tři roky.“

Právě tato část expozice je podle něj nejsilnější. Zbytek muzea ale působí spíš jako zakonzervovaný relikt sovětského muzejnictví, který se v čase doplňoval bez jasné koncepce.

Exponáty současné války v muzeu přibývají|foto:Ľubomír Smatana, Český rozhlas

Na figurínách visí uniformy, které nejsou dobové. Jedna z nich je dokonce současná uniforma slovenské armády. „Upřímně řečeno nevím, proč tady ta figurína stojí,“ říká Foltýn. „Uniforma rozhodně není dobová.“ Nad jinou československou uniformou visí anglická helma. Některé fotografie nejsou jasně popsány. Expozice je směsí autentických artefaktů, pozdějších doplňků a náhodně zvolených symbolů.

Osobní svědectví a lidské příběhy

„Mluvil jsem s několika pamětníky, kteří kapitána Jaroše znali. Zdůrazňovali, že oni nebyli žádní komunisté a že odkaz bitvy komunisté později zneužívali,“ říká Martin Kroupa z Paměti národa, z projektu, který sbírá vzpomínky pamětníků. „Výklad bitvy komunisté v minulosti politicky ohýbali.“ Proto je podle Kroupy důležité vracet se k osobním svědectvím a konkrétním lidským příběhům.

Muzeum je otevřené podle potřeby. Když tam někdo po cestě kolem Charkova zastaví, musí se ptát na Aljonu. Ta každého ráda provede. Ostatně její předci tohle muzeum Bitvy u Sokolova zakládali.