Ukrajinskou univerzitu navrhl český architekt Hlávka. Původně jako pravoslavný církevní areál
Na jihozápadě Ukrajiny leží na úpatí Karpat čtvrtmilionové město a historické centrum Bukoviny. Černovice nebo taky Černivci je pestrá směsice turecké, židovské, německé, rumunské, ruské a hlavně ukrajinské kultury. Město má ale i výraznou českou stopu. Kdybyste viděli tamní univerzitu, nejspíš vám nápadně připomene pražskou porodnici u Apolináře. Není to náhoda – oba areály totiž mají stejného architekta.
Je neděle odpoledne a na nádvoří černovické univerzity se mísí svatebčané, fotografující se novomanželé a turisté. Kulisou sovím budovy z červených a béžových cihel, záměrně poskládaných tak, aby vytvářely ornamenty, ale taky záměrně vyrobených tak, aby byly zdobené.
„Architektem byl Josef Hlávka, Čech, který studoval ve Vídni. Stal se jedním z nejlepších architektů své doby,“ popisuje průvodkyně Diana zve do černovické univerzity asi 40 návštěvníků.
Ubylo turistů, přibylo dobrovolníků
Přišli jste na exkurzi na univerzitu, ale celý komplex nebyl vystavěn jako univerzita, ale jako církevní areál. Rezidence Bukovinsko-dalmatských metropolitů. Bukovina, to je náš kraj. Dalmácie jsou další provincie, které byly součástí Rakouska-Uherska a byly také pravoslavné.
Turistů ze zahraničí teď přijíždí samozřejmě výrazně méně, ale naopak z Ukrajiny a taky lidí, kteří utekli do Černovic z oblasti bojů, je víc. „Dřív k nám jezdilo hodně návštěvníků, z Rumunska, a taky z Polska. Teď s cizinci přijíždějí spíš za svými ukrajinskými rodinami, nebo se tu zastavují zahraniční dobrovolníci,“ popisuje Diana.
Když už sem zahraniční návštěvníci zamíří, mohou si díky Českému národnímu muzeu o životě Josefa Hlávky přečíst v angličtině a v němčině. V jedné z místností jsou tady velké panely, které popisují jeho život, rodinu i jeho dílo a odkaz.
Odpočinout si od války
Čtěte také
Jedni z návštěvníků jsou taky sestřenice Oksana a Světlana. Obě jsou z Chersonské oblasti. Zatímco jedna do Černovic utekla už před rokem před válkou, druhá si teď přišla alespoň na pár dnů odpočinout, protože pracuje jako zdravotnice a nemůže tak odejít.
„Tady ani není poznat, že je válka. Tady je klid. Ale u nás klid tedy rozhodně není. U nás jsou výbuchy, nálety, území je hodně zaminované, dopadlo na nás zničení Kachovské přehrady – byli jsme zatopení. Teď už to trochu vyschlo, ale nemáme vodu. Tu nám musejí dovážet. Přišla jsem sem na návštěvu a zítra už se zase vracím,“ přibližuje Světlana.
Studenti z okupovaných částí
Zatoulala jsem se tady do místnosti, ve které se studenti mohou zapsat do studia. Jedna z administrátorů Natalia mi vysvětluje, že za ní přichází studenti, kteří jsou třeba v armádě a snaží se domluvit, aby mohli studovat. Ale tak jim píšou studenti z okupovaných teritorií.
„Může to pro ně být nebezpečné, ale když se nedokážou dostat pryč… Na to, jak se žije na okupovaných územích, se jich neptám. Zajímalo by mne to, ale nevím, kdo bude ty zprávy číst. Jsou zkazky o tom, že by jejich telefony mohli kontrolovat. Takže se raději kvůli bezpečnosti takovým tématům vyhýbáme a píšeme si jen čistě o studijních záležitostech,“ říká Natalia.
Ještě asi měsíc bude černovická univerzita sloužit hlavně turistům, prvního září se vrátí i studenti.
