Anthropoid. 80 let od nejdůležitějšího činu českého odboje

Dvacet dní po atentátu se Čurda hlásí na gestapu. S jakými motivy parašutisty udal, zůstává záhadou

V úterý 16. června 1942 přišel na pražské gestapo parašutista Karel Čurda a dobrovolně nacistům vyzradil všechno, co věděl o svých spolubojovnících a jejich podporovatelích z řad domácího odboje. Dvacet dní od atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha se tak díky němu gestapo dostalo na stopu Jana Kubiše a Josefa Gabčíka. Čurda ale nebyl jediným parašutistou s podobným osudem.

Proč se voják, kterého jeho přímý nadřízený Cyril Novák hodnotil ještě v Anglii v roce 1940 jako starostlivého, samostatného a schopného velitele, rozhodl udat své spolubojovníky, zůstává dodnes nevyjasněné.

Čtěte také

„Mohl to být samozřejmě strach o sebe a své blízké. V té době už bylo veřejně známé, co se děje s rodinnými příslušníky parašutistů a dalších odbojářů, vysvětluje historik Zdeněk Špitálník z Vojenského historického ústavu. Zároveň to mohla být možná snaha o zastavení toho nevídaného teroru, který nacisté na území protektorátu rozpoutali.

Falešný kamarád

16. června 1942 přišel Karel Čurda do Petschkova paláce na hlavní úřadovnu gestapa a řekl všechno, co věděl o atentátu na Heydricha, parašutistech i domácím odboji. Stal se spolupracovníkem gestapa a díky svým znalostem se vydával se za falešného parašutistu.

Přišel k nám a představil se jako parašutista. Manžel z toho byl špatný, nevěřil mu. Omluvil se, že musí odejít, šel za nimi a říkal jim o něm, vzpomínala pro projekt Paměť národa Jaroslava Háková, která spolu s manželem Miroslavem schovávala od listopadu 1942 tři parašutisty ze skupiny Antimony.

Historik Zdeněk Špitálník z Vojenského historického ústavu

Povídal jim, že by měl chuť to nahlásit na četnické stanici, ale oni se na něj hrozně rozzlobili, že to je výborný člověk, že ho znají z výcviku a že to nesmí udělat. No tak to neudělal,“ vysvětlila.

Viliam Gerik

Karel Čurda si během války změnil jméno na Karl Jerhot a oženil se s Němkou. Nebyl ale jediný z řad parašutistů, kdo spolupracoval s nacisty. Už na začátku dubna 1942 se na pražském policejním ředitelství přihlásil Viliam Gerik z výsadku Zink. Byl okamžitě předán gestapu.

Po sérii výslechů gestapu sdělil velkou řadu cenných informací. Gestapo díky tomu znalo jména instruktorů parašutistů, dislokace jednotek, místa konání kurzů útočného boje, doplňuje historik Zdeněk Špitálník.

Začátkem roku 1943 se Gerik pokusil ze spolupráce s gestapem vymanit. Udal ho ale jiný konfident a Gerik byl vězněn na Pankráci a později v Dachau, kde ho v dubnu 1945 osvobodila americká armáda.

Padlí parašutisté byli z chrámu vyneseni na roh Resslovy a Václavské ulice a tam identifikováni zrádcem Karlem Čurdou (třetí zprava). Nad mrtvými se sklání K. H. Frank

Trest smrti za zradu

Hned se tedy pokusil přihlásit v Praze na hlavním štábu svému někdejšímu veliteli zvláštní skupiny D Karlu Palečkovi. Nicméně v té době už byly jisté indicie o Gerikově přihlášení se na gestapu,“ dodává historik.

Karel Čurda a Viliam Gerik byli odsouzeni za zradu k trestu smrti. Čestmír Šikula, příslušník skupiny Clay, který je vyslýchal, označil trest smrti pro Gerika za nepřiměřený kvůli okolnostem, do kterých se po seskoku v protektorátu dostal. Nedokázal navázat spojení s nikým z domácího odboje, a protože byl Slovák, plno lidí mu odmítlo pomoc ve strachu z německé provokace.

Oba muži byli popraveni 29. dubna 1947.

autoři: Lucie Korcová , jkh
Spustit audio

Související