Anthropoid. 80 let od nejdůležitějšího činu českého odboje

Je noc po atentátu a gestapo zahájilo masové razie. V amoku chtěl Hitler popravit 10 tisíc Čechů

Na desítky tisíc domovních razií provedli nacisté v rámci stanného práva po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha vyhlášeného 28. května 1942. „Hitlera popadl amok, zlobil se na Heydricha, že byl nezodpovědný až hloupý, že se takto projížděl po Praze. A taky hned Hitler chtěl, aby bylo 10 tisíc Čechů popraveno,“ připomíná historik Jindřich Marek. Přes odměnu 10 milionů korun za informace vedoucí k dopadení pachatelů až do 16. června všichni mlčeli.

„Musíme si být vědomi toho, že takový atentát by byl školou, pokud bychom nezakročili nejbrutálnějšími prostředky. Ale takové nebezpečí nehrozí, my už opanujeme. Takový pokus o uvedení protektorátu a vůbec obsazených oblastí do chaosu ovládneme,“ zapsal si do svého deníku už 27. května 1942 říšský ministr propagandy Joseph Goebbels.

Historik Jindřich Marek z Vojenského historického ústavu

Reakce Berlína byla velice rychlá. „Heydrich byl de facto číslo 3 v nacistickém systému. Himmler jako šéf SS a gestapa hned prohlásil, že Heydrich je nenahraditelný,“ popisuje historik Jindřich Marek z vojenského historického ústavu. Hitlera zase popadl amok, zlobil se na Heydricha, že byl nezodpovědný až hloupý, že se takto projížděl po Praze. A Hitler také chtěl, aby bylo hned 10 tisíc Čechů popraveno.

Ve stínu smrti

Už pár hodin po atentátu vyhlásili nacisté v protektorátu stanné právo. V noci z 20. na 25. května 1942 zahájilo gestapo v Praze razii, při které prohlédlo na 36 tisíc bytů a zatklo zhruba 300 lidí.

Jediný významný příslušník odboje mezi nimi byl komunistický předák Jan Zika, který se však při pokusu o útěk těžce zranil a po čase zemřel. Takže ani to vlastně nemohli nacisté považovat za nějaký velký úspěch,“ konstatuje historik Jindřich Marek.

Čtěte také

Nacisté rozpoutali v protektorátu teror a masové popravy. Helena Pražáková vzpomínala pro projekt Paměť národa, že mezi popravenými byl také otec její spolužačky. 

Pořád si na to pamatuji. Lída ležela takhle na lavici na rukou a plakala. Nikdo z kantorů si jí ani nevšiml, nikdo si to nedovolil. Jenom pan učitel Svoboda si k ní sedl, hladil ji a říkal: Já vím Lidunko, já vím...“ vypověděla.

Vyšší princip

Po raziích v Praze přišly na řadu i další města. „V Plzni dělalo gestapo razii na nádraží. Nic nenašli, a když odcházeli, tak jeden z českých železničářů si jen tak pro sebe pronesl: No, nic nenašli. Zaslechl to gestapák, který uměl česky, a ten železničář byl popraven za schválení atentátu, popisuje teror, který v protektorátu zavládl, historik Jindřich Marek.

A připomíná také dnes už klasický český film Vyšší princip, kde jsou popraveni tři studenti za to, že jeden z nich počmáral Heydrichovu fotografii v novinách a další dva kamarádi u toho asistovali, ale neudali ho.

Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem, pronáší k jejich spolužákům profesor v podání herce Františka Smolíka. Já protestuji, tak jako každý čestný člověk musí protestovat. Protestuji proti vraždě vašich kamarádů. Jejich nevinná čistá krev ať padne na hlavy jejich vrahů.

Zastrašování obyvatelstva, popravy ani vyhlazení Lidic ale k dopadení pachatelů nevedly. Nacisty na stopu parašutistů nakonec přivedl až jeden z nich Karel Čurda. Jeho jméno se stalo synonymem zrady. Poslechněte si jeho příběh v posledním dílu seriálu.

autoři: Lucie Korcová , jkh
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová