Jedno tělo, jedna duše. Když je Matymu hůře rozumět, mladší sestra Ema jeho slova tlumočí

„Líbí se mi i to, že se proti mně dokážou i spiknout. Mají se rádi. Zlobí, pošťuchují se, ale nikdy jsem nezaregistrovala žádnou agresi. Je to normální přirozený sourozenecký vývoj,“ usmívá se Gábina.

Čtěte také

„Můžeme nahlédnout do duší malých autistů,“ říká lektorka. Zve na výstavu do Středočeské galerie

Maty ví, že musí s maminkou každý den sestru Emu vyzvednout ve školce. Starší bratr pravidelně vyťukává vstupní kód a běží do konkrétního patra, kde má jeho sestra třídu.

Když se pak Ema u své skřínky v šatně převléká, Matyáš si při čekání někdy lehne na lavičku. „My říkáme, že se uzemňuje. Usmívá se při tom. Často si na tu lavičku i stoupá a máma mu to zakazuje. I kvůli tomu, že ta lavička může být špinavá od bot,“ vysvětluje Ema.

Parťačka Goldie

Doma pak s bratrem svačí. Matyáš se snaží sám správně vyslovit větu, že zrovna jí mléčnou rýži. Sám si z kelímku sundá víčko, Ema mu pak svačinu zamíchá lžičkou: „On říká, že jí rýži. Zamíchala jsem mu tu smetanu. Tu tam nemá rád.“

Okolo dětí pobíhá fenka border kolie Goldie. Maty s Emou střídavě odpovídají na otázky, které se týkají právě psa. „Má nejvíc ráda Matyho a mě. Nemá rád, když mu skáče na záda. Někdy na něj vrčí a já jí řeknu fuj,“ popisuje Ema.

Matyáš a mladší sestra Ema|foto:Gabriela Průšová, Archiv Gabriely Průšové

Matyáš pak doplňuje, že pes spí v pelíšku: „Postýlku má, spí támhle. Má pelíšek, má hnědou barvu. Máme kamarádku.“

Voda v očích a domek pro panenky

Pětiletá Ema pak vyjmenovává činnosti, které Maty má a nemá rád: „Hezky si hrajeme, občas skáčeme na gauči. Podnikáme nějaké výlety. Maty je má strašně rád. Koupe se rád v bazénu. Dělá rád blbosti. Nemá rád, když mu máma myje hlavu. Jdou mu kapky do očí a brečí a taky nemá rád stříhání vlasů. Nemá rád, když ho ošetřuji jako paní doktorka, vadí mu ty doteky.“

„Máme panenky, hrajeme si,“ reaguje Matyáš. Právě Emy panenky a jejich nábytek si rád půjčuje a podle svého systému ho staví a trvá na tom, aby tak vše v pokojíčku na zemi zůstalo.

Když se Emy někdo zeptá na bratra, řekne, že je autista a že chodí do školy, kde jsou podobně nemocné děti. Vysvětluje taky, jak se porucha autistického spektra u Matyáše projevuje: „Když někam jedeme, tak říká pořád dokola, kdy už tam budeme.“