Nocleh se psem na hřebenech? V Nízkých Tatrách vás ubytují v provoněném dřevníku
Do horských chat pod vrcholky Vysokých Tater se od letošní sezony se psem nepodíváte. Důvodem je důslednější ochrana přírodního bohatství a časté porušování pravidel ze strany pejskařů. Naštěstí jsou tu ještě Nízké Tatry, kam mohou na výlet i čtyřnozí turisté. Chata generála Milana Rastislava Štefánika psům nabízí dokonce nocleh. Pravda, v poněkud menším pohodlí, ale s o to silnějším zážitkem.
Hned na začátku zelené turistické stezky je hromada těžkých dřevěných špalků a dvě nosičské krosny. Každý turista tak může přispět, aby bylo večer čím zatopit v krbu. Ročně tak prý lidé na hřeben vynesou přes 25 tisíc kilogramů dřeva.
Na Šfefánku se vydávám ze střediska Trangoška. Stejnou trasu používají i nosiči, kteří chatu na svých zádech zásobují vším potřebným.
Z nosiče chatařem
Pejsek spokojeně šlape do stále strmějšího kopce, podle pravidel národního parku musí být na vodítku. Stoupáme kolem potoka a rozkvetlých luk. Nad úrovní lesa se dostáváme do oblasti mraků, mlhy a zvedá se vítr. Naštěstí za zatáčkou už čeká téměř stoletá Štefánikova chata.
„Základní kámen turistické chaty byl postavený v roce 1924. Původní útulna byla pod Ďumbierom, ale potom se Klub československých turistů rozhodl postavit chatu tady v závětří, protože turismus procházel rozmachem,“ seznamuje mě s dlouhou historií Radovan Grzanka, zaměstnanec, nosič a dnes vedoucí směny.
První chataři tu prý bydleli, celá rodina, a kromě podpory turismu na hřebeni taky pásli stáda ovcí.
Čtěte také
Radovan vypráví, že pro turistiku se nadchl už jako mladík. „Začal jsem nosit dřevo, které je na Trangošce. Pak jsem se stal nosičem a z nosiče jsem postoupil až sem,“ rekapituluje svoji cestu k současné profesi.
Nocleh v dřevníku
Chata nabízí plnohodnotnou kuchyni, snídaně, vydatné polévky, parené buchty a další horské klasiky. Na pokojích ubytuje až 65 lidí.
Moje dnešní noc ale bude o něco dobrodružnější. Radovan mě se psem vede ven za chatu do dřevěné přístavby.
„Je to klasický dřevník, kde máme uskladněné dřevo, a pro turisty jsou tu taky připravené matrace na přespání,“ ukazuje vnitřek boudy přistavené k chatě a provoněné dřevem. „Není tu takový komfort jako v chatě, ale nocležník je tu chráněný před větrem, deštěm a v zimě i před sněhem. I když se sněhem už je to boj.“
Nárazový vítr v okolí prý umí při bouřce dosahovat rychlosti až 180 kilometrů v hodině. Dřevárna tak rozhodně přijde vhod a je tu i překvapivě teplo. Ubytovat se tu můžete po předchozí rezervaci přes telefon nebo mail. „Maximální kapacita je 4 až 5 lidí i se psy. Hlavně, aby se dobře snášeli,“ dodává Radovan.
Jídelna chaty se zaplnila, lidé po večeři hrají karty, čtou si a pomalu se blíží čas odpočinku. Na noc v dřevníku se popravdě těším víc, než kdyby mě čekala měkká postel.
Související
-
Nejslavnější kadibudka na Slovensku už zase stojí. Takový výhled na Tatry nikde jinde nezažijete
Vysoké Tatry v říjnu přišly o jednu z největších atrakcí. Vichřice odnesla nejvýše položenou kadibudku na Slovensku. S novou sezonou je ale zpět a ještě lepší než dřív.
-
Horský středověk: Tatranské horské chaty dodnes zásobují nosiči, na zádech mají 60 kilo
Na horských chatách ve Vysokých Tatrách čeká návštěvníky překvapivý komfort: domácí jídla, točené pivo či čerstvě povlečené postele. Zásoby na svých zádech přináší nosiči.
-
Živí nás běžkaři, říká nestor českých horských chatařů z boudy Paprsek. Plno má na dva roky dopředu
Miloslav Mika vede chatu Paprsek od roku 1983. Běžkaři ho chválí za údržbu tras, pokoje vypadají jako v Alpách a spokojený je u něj i personál.
