Nejslavnější kadibudka na Slovensku už zase stojí. Takový výhled na Tatry nikde jinde nezažijete
Vysoké Tatry loni v říjnu přišly o jednu z nejpoutavějších atrakcí. Vichřice odnesla nejvýše položenou kadibudku na Slovensku. Proslavila se hlavně panoramatickým oknem od podlahy po strop, které trůnícímu návštěvníkovi umožnilo rozhled na štíty velehor. S novou sezonou je ale kadibudka u chaty pod Rysmi zpět a ještě lepší než dřív. Do návrhů, vynášek materiálu a stavby se zapojily desítky lidí.
Vyrazili jsme z Popradského plesa a v dolině, kterou šlapeme na Chatu pod Rysmi, jsme sami. Ještě několik dní pro turisty platí zimní uzávěra.
„Z chaty byl vidět jen vrcholek, ale dostali jsme se dovnitř. Odsekli jsme si zmrzlý sníh a uvařili čaj,“ začíná okenář Peter Snopko vyprávět, jak v zimě zhruba před 17 lety vznikl nápad vylepšit vysokohorskou kadibudku panoramatickým oknem.
„Šli jsme se podívat na latrínu, byla postarší. Tak říkám: ‚Viktore, ty máš kamaráda okenáře,‘ – jakože mě – ‚uděláme velké prosklení a lidem se to bude líbit.‘ Ale Viktor povídá: ‚To nemůžeme, lidi se budou hněvat, vždyť sem chodí i ženy.‘ Třikrát jsem ho přemlouval a nakonec říká: ‚Peter, dělej si, co chceš. Ať je tam podle tebe to sklo.‘“
Lajdáctví se v horách nevyplácí
Stoupající stezka se kvůli odtávajícímu sněhu mění v bystřinu. Vyfasoval jsem dřevěnou krosnu a kromě svého batohu na ní nesu 10 kilo cibule pro vysokohorskou kuchyni. Kadibudkový tým tesařů, truhlářů a okenářů vynáší ještě poslední zbytky stavebního materiálu – dřevěné latě a kotvicí lana.
U zamrzlého Žabieho plesa nasazujeme mačky, překonáváme sněhová pole, procházíme kolem vodopádu – místy je třeba se přidržet pomocných řetězů – a pomalu se blížíme k chatě.
Ve výšce 2250 m n. m. čeká prázdná ocelová plošina. Po původní slavné kadibudce zbyla jen vyřezaná kruhová díra v podlaze.
„Minulý podzim prasklo kotvicí lano. Chatař si toho nevšiml, asi chvilku lajdačil a tady nahoře v horách se chvilka lajdačení nevyplácí,“ vrací se ve vzpomínkách legendární český chatař z Chaty pod Rysmi Viktor Beránek.
„Přišel velký vítr a věděl jsem, že bude do rána zle. Byla to vichřice přes 100 km/h a kadibudka prostě spadla a rozbila se,“ dodává.
Kadibudkový vrchol
Začaly padat kroupy a blíží se bouřka. Viktor vypráví historky o nahánění medvědů a dohlíží na práci. Hlavním konstruktérem je Ondrej Bajza. Na kadibudky je odborník, kdysi jednu vyrobil pro souseda a už u nich zůstal.
„Hodně jich bylo na nezvyklých místech, protože lidé si kadibudky objednávají hlavně na specifická místa, ale tohle je určitě ze všech nejzajímavější. Je to doslova kadibudkový vrchol,“ směje se.
Nová kadibudka je stejně jako ta původní pomalovaná naivními barevnými obrázky. Ve skleněném okně je opět vypískovaný verš opěvující nezapomenutelný výhled. Hlavně je ale záchod robustní a pevný, aby ho nepotkal osud jeho předchůdce.
„Příroda tady od tebe chce, abys byl aspoň 200procentní. Nic ti neodpustí. Špatně sis zbalil ruksak a vichřice ti odnesla péřovku? Zmrzneš, no. Sorry,“ shrnuje syrovou vysokohorskou realitu Viktor Beránek.
Už letos mají poblíž obnovené kadibudky vyrůst moderní ekologické toalety. Atmosféra starých Tater ale nezmizí. Chatař chce oblíbenou dřevěnou atrakci zachovat jako takové kulturní dědictví.
Související
-
Na Zbojnické chatě ve Vysokých Tatrách sezóna nikdy nekončí
Do Velké studené doliny ve Vysokých Tatrách, se dá dostat zhruba tříhodinovým výstupem z Hrebienku. V nadmořské výšce 1960 metrů tu stojí proslulá Zbojnická chata.
-
Na Gerlachu jsem byl nejvíc třikrát. Ale za jeden den, usmívá se nejstarší tatranský horský vůdce
Prvními horskými vůdci ve Vysokých Tatrách byli pastýři, lovci nebo hledači pokladů. Dnes vůdcovství vyžaduje roky tréninku a složení náročných zkoušek.
-
„Hory jsou neúprosné, někdy to končí smutně.“ Ve Vysokých Tatrách je každý let záchranářů adrenalin
V roce 1987 začala fungovat základna ve slovenském Popradu. Lékaři a záchranáři tam od té doby pravidelně startují i ke zraněným turistům ve Vysokých Tatrách.
