Vzdušní andělé. Letecká záchranná služba slaví 35 let
„Hory jsou neúprosné, někdy to končí smutně.“ Ve Vysokých Tatrách je každý let záchranářů adrenalin
Nasazení vrtulníků u záchranných služeb před 35 lety v tehdejším Československu neuvěřitelně zrychlilo první pomoc. V roce 1987 začala fungovat i základna ve slovenském Popradu. Lékaři a záchranáři tam od té doby pravidelně startují i ke zraněným turistům ve Vysokých Tatrách.
„Všichni připravení, můžeme? Uděláme první část, lano 25 metrů,“ ozývají se na popradském letišti pokyny od jednoho z vedoucích cvičení pro zhruba dvacítku záchranářů, lékařů a také pilotů. Trénovat budou práci v podvěsu. To znamená, že doktor nebo záchranář visí na laně z vrtulníku. Díky tomu se lépe dostanou ke zraněným v těžko přístupných místech.
„Cvičíme proto, abychom byli sladění. Je důležité si minimálně jednou za rok takový výcvik udělat, aby to pak pro nás bylo standardem. Jak pokyny, tak i samotné létání,“ vysvětluje kapitán vrtulníku společnosti ATE Ivo Babica, proč je potřeba, aby všichni měli všechno zažité. „Takže nahazujeme motor. Máme dva, tak nejprve první, pak druhý,“ je slyšet pilota v palubní komunikaci.
Co let, to skutečný zážitek
Odsud z letiště v Popradu jsou vidět Vysoké Tatry, kam červeno-bílý vrtulník Agusta často létá. „Asi největší výzvou pro mě je to, že každý let a každá minuta jsou originální. Nikdy neletíte dvakrát na to stejné místo ve stejném počasí, denní a roční době. To všechno má obrovský vliv. A co let, to skutečný zážitek,“ dodává Ivo Babicca.
Lékaři a záchranáři si tady dneska zkouší, jak správně lano používat, jak dát do podvěsu i zraněného a také to, jak vrtulník ze země gesty navigovat. „Hned jak ho uvidíš, budeš mu ukazovat!“ radí instruktor jedné z lékařek.
„Když jdeme do neznámého terénu, tak se vždycky chystáme na speciální záchrannou činnost, to znamená na použití navijáku nebo lana. Moje osobní maximum toho, co jsem nalétal v rámci dvou dní, bylo asi 16 zásahů v horách. To bylo v zimní sezóně, kdy byl zledovatělý terén. Lidi se smekali, nedávali si pozor. Turisté většinou nedodržují doporučená opatření,“ popisuje doktor letecké záchranky Václav Kurej, který v Popradu slouží 14 roků.
Hory jsou neúprosné
„Určitě je potřeba mít respekt, pokoru a je třeba vědět, kam budu jako lékař vysazený, případně jestli se mnou jde i horský záchranář. Horší variantou jsou těžká zranění, často končící až úmrtím, protože hory jsou neúprosné. A když hlavně lezci nemají zkušenosti a situaci podcení, tak to někdy končí smutně,“ doplňuje lékař Václav Kurej.
Vrtulník má zespodu červený záchranářský kříž a mnohdy je to to první, co zachraňovaný spatří. Helikoptéra je v těžko přístupném terénu neuvěřitelným přínosem. Tam, kam by se jinak záchranáři složitě dostávali dlouhé hodiny, jsou za několik desítek minut.
„Tatry jsou už přeci jen velehory. A skutečně odlehlost některých vrcholů, hřebenů a žlabů je veliká. Vrtulník je desítkami roků odzkoušená, a nejen na těchto horách nepostradatelná věc. Časový faktor, který tu sehrává, je hlavně pro pacienta neocenitelný,“ říká k výhodám vrtulníku náčelník Horské záchranné služby Vysoké Tatry Miroslav Živčák.
Ve středečním díle seriálu Vzdušní andělé zamíříme na základnu v Líních u Plzně, kde na letecké záchrance slouží armádní posádky.
Související
-
Když jde o vteřiny 6. série
Do zákulisí práce hasičů, záchranářů i vojáků v exkluzivních reportážích nahlížejí reportéři Ondřej Vaňura a Martin Pařízek. Poslechněte si další sérii úspěšného seriálu.
-
Když jde o vteřiny 5. série
Do zákulisí práce elitních hasičů, záchranářů i vojáků v exkluzivních reportážích nahlížejí reportéři Ondřej Vaňura a Martin Pařízek. Poslechněte si nový seriál.
-
Když jde o vteřiny 4. série
Už počtvrté sledují Martin Pařízek a Ondřej Vaňura skutečnou práci složek Integrovaného záchranného systému – živě a při akci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
