Obří těžební stroj měl razit cestu k lužickému uhlí. Přes 30 let už ale slouží jen jako turistická atrakce

10 fotografií

Těžební most F60 by dokonale zapadl do knih spisovatele Julese Verna. Ocelový kolos je dlouhý půl kilometru – pro představu, kdyby na něm ležela Eiffelova věž, pořád by byla o 200 metrů kratší. Dnes už je jenom turistickou atrakcí, dřív si ale vytrvale razil cestu k lužickému zlatu – hnědému uhlí.

Bývalý horník Peter Karras s reportérkou Bárou Vránovou|foto:Bára Vránová, Český rozhlas

Ocelový krtek

„Tohle je nejmladší z celkem pěti takových strojů, tři z nich jsou dokonce ještě v provozu,“ říká bývalý horník Peter Karras. „Úplně první most vznikl asi před 100 lety a sloužil v dole tady poblíž. Samozřejmě byl mnohem menší – asi třetinový oproti tomuhle. Naše F60 patří k vůbec největším pohyblivým strojům na světě.“

S uhlím ale paradoxně do styku prakticky nepřišel. Hlavním účelem tohoto mostu bylo odkrývat zeminu, pod kterou je uložené. To umožňovala rypadla na každé straně, která takzvanou skrývku odhrabala a dopravníkové pásy ji pak převezly na okraj těžební jámy.

Za hodinu provozu most takto odstranil přibližně 50 tisíc tun zeminy. Pokud bychom ji nasypali na fotbalové hřiště, vytvořila by asi osmimetrovou vrstvu. „Takový stroj samozřejmě není potřeba všude. Tady je ale uhlí uložené hluboko a používat bagry by nebylo tak efektivní,“ vysvětluje můj průvodce.

Kdo se bojí, nesmí nahoru

Peter naši skupinku vede po konstrukci nahoru do řídicí kabiny. Jsme ve výšce nějakých 30 metrů nad zemí a dalších 40 metrů nám ještě zbývá. Není to zážitek pro každého – skrz kovovou konstrukci jde krásně vidět do okolí.

Dnes je mlha, takže se moc kochat nejde. Co je však vidět velmi dobře, je hloubka pod našima nohama. Tam mlha není, takže člověk má celou dobu dokonalý přehled, jak vysoko je, a to i bez informačních cedulek.

„Máte štěstí, dřív to bylo ještě horší, to jsme tady museli chodit po klasických mřížových roštech. Teď už je tady kvůli návštěvníkům plech s o něco méně otvory, aby neměli závrať. Vše ostatní je ale původní, vyrobené z velké části v NDR,“ říká hrdě Peter.

Zmařená investice

Vybudovat a udržovat v provozu tohoto ocelového giganta stálo asi miliardu východoněmeckých marek. Dnes by to odpovídalo asi 13 miliardám korun. Ke konci 80. let, kdy stroj F60 vznikal, to byla obrovská investice.

„Most a těžební jáma měly fungovat přibližně 35 let. Nakonec to bylo mnohem kratší – v létě 1992, asi rok a půl od spuštění, všechno skončilo. Po sjednocení Německa totiž po uhlí klesla poptávka a doly se začaly zavírat,“ zakončuje Peter naši prohlídku a láká nás, abychom se vrátili za lepšího počasí. To je totiž možné se z nejvyššího bodu F60 spustit na zem po laně.