Nizozemsko žije ve strachu
Je úterý 9. listopadu. Týden po smrti Thea van Gogha se s ním rodina, přátelé a známí naposledy loučí. Na mnoha tvářích jsou vidět slzy, které přibývají, když se ozývá známá píseň. Se songem o perfektním dni ostře kontrastuje to, co rozpoutala vražda blonďatého rebela, kterého si mnozí zapamatují s provokativním výrazem a cigaretou v puse.
Odplata přišla vzápětí. Útoky na mešity, exploze před muslimskou školou v Eidhovenu, hořící škola v Hedenu. Druhá strana na sebe nenechala dlouho čekat, o čemž svědčí napadání křesťanských kostelů. Seznam narůstá. Je středa a přichází další zpráva. V Haagu podniká policie razii proti údajným teroristům. Měním původní plány, nezbývá než vyrazit na místo.
Na náměstí lidé vášnivě debatují o tom, co se děje. Všichni jsou za zátarasy, dav se míchá s reportéry médií, která tu rozložila svou techniku. Všichni se snaží něco vidět, ale to není možné, protože zátah se odehrává o pár bloků dál. Na střechách se sem tam míhají ostřelovači, komando v noci obklíčilo dům, kde se skrývali podezřelí muži. Baculatou Ingrid z haagského second handu to probudilo. "V noci jsem slyšela ránu, myslela jsem, že je to ohňostroj. Za deset minut znovu. Ráno mi volal brácha, jestli se mi něco nestalo."
"Při výbuchu granátů byli čtyři policisté zraněni. O dvanáct hodin později nikdo neví, co se vlastně děje," konstatuje jedna z novinářek. "Zatím to nemá žádné řešení, takže se tady všichni ptají, proč to trvá tak dlouho." Zvědavců rozhodně neubývá, paní Heny, která tu bydlí, říká: "Nikdy bych nečekala, že tady přebývají taková individua."
Na kole přijeli studenti Tim a Karin, i oni se diví, prý je to multikulturní čtvrť, ale obvykle klidná. Jako ostatní, i oni se dohadují, že to všechno souvisí s vraždou Thea van Gogha. "A když pak vidíš, jaké jsou reakce, třeba jako tohle nebo odvety Nizozemců vůči muslimům. Myslím, že je to oheň, který se může šířit dál a dál." "Jsem zvědavá, jak to dopadne, myslím, že je to hodně hloupé a špatné. Uvidíme, co bude dál, jestli budou následovat další protiakce. Je to hodně blízko mého domova a trošku se bojím," říká Karin.
Majitel místního telefonního obchodu raději zavírá a vyhání návštěvníky. Na náměstí je stále plno, ti pohodlnější se před vlezlým deštěm raději schovají v baru a u piva vše sledují na velké obrazovce. Po šesté večer, tedy po patnácti hodinách, je po všem. Policie zatkla dva muže. Majitel kavárny přepíná. Debaty ale pokračují, mnozí si neberou servítky a tvrdí, že soužití s muslimy prostě nefunguje. Je to tak, že Nizozemci přestávají být tolerantní? "Myslím, že vůbec nejsme netolerantní, ale o druhé straně se to často říct nedá," konstatuje Margaret. Ingrid hlavně čeká, že na to všechno bude hledat odpověď vláda. "Proč se musíme nenávidět? Protože jeden věří a druhý ne? Kdyby vláda dělala, co má, tohle všechno by se nedělo."
Jsme v Amsterodamu den poté. Arabista Hans Jansen poklidně kouří doutník. Když se vrací k haagské akci, říká: "Zase udělali něco na efekt, takhle to vypadá, že se vláda hodně snaží." Přitom i on souhlasí s tím, že zaspala, dlouho prý podceňovala radikalizaci muslimských mladíků. "Je jich opravdu hodně. Nikdo tomu nechtěl věřit, ale z reakcí studentů vidím, že to tak je už dlouho. Těžko říct, jestli jsou organizovaní, myslím, že spolu posedávají, pijí čaj a postupně se rozohní. Když máte takhle pět šest lidí, můžete tomu říkat organizace? Nemyslím si, že by to byly odbočky Al-Káidy a měly telefonní číslo Usámy bin Ládina."
Za chvíli zvoní telefon. Deník Telegraph arabistu prosí, aby přeložil jistý dokument, který s případem souvisí. A tak se obléká a během vteřiny je pryč. A jak se na to všechno dívá jeden z milionu nizozemských muslimů, rektor islámské univerzity v Rotterdamu a expert na islámské právo? "Islám nikdy v historii nelegitimizoval terorismus a násilí. Když někdo zabije nevinného člověka, je to, jako by zabil celý lidský rod, říká korán. To je hlavní pravidlo. Takže coby muslimský vědec jsem proti teroristickým aktivitám, ale jsou tu bohužel nedorozumění a dezinterpretace na obou stranách." Jak dodává, měli bychom si dávat pozor na rozdmýchávání emocí, vyhnout se silným slovům, bojovat s předsudky a neznalostí. "Média jsou někdy provokativní, staví to pak tak, aby všichni muslimové vypadali, že jsou vinni. A tak to přece není."
