Nezdálo se mi, že by měla přijít nějaká prudká reakce režimu, vzpomíná signatář Charty 77 Miloš Rejchrt
Před čtyřiceti lety zveřejnili českoslovenští disidenti Prohlášení Charty 77 – dokument požadující pro občany tehdejšího komunistického Československa práva, k jejichž dodržováním se režim sám zavázal v mezinárodních smlouvách. Odpověď komunistické strany byla přesně opačná – zatýkání, výslechy, represe.
Jedním z prvních signatářů byl i evangelický farář Miloš Rejchrt – na svůj podpis ještě před zveřejněním si živě vzpomíná: „Nevím, jestli byl 1. nebo 2. svátek vánoční. Odpoledne někdo zazvonil – byl to doktor Jiří Němec. Člověk, ke kterému jsem choval velikou úctu. Přinesl mi Chartu, tak jsem si ji přečetl a nenašel jsem tam nic, proč bych tento dokument podepsat neměl.“
Bál jsem se moc, často a chtěl jsem, aby to na mě nebylo vidět, ale to se mi nedařilo. Třásly se mi ruce i hlas, a to nebylo dobře, protože takhle člověk tu nákazu strachu šíří dál. Na druhé straně strach nakonec nehrál tu roli, kterou hrát chtěl, protože jsem věděl, že hlas strachu člověk nesmí poslechnout. MILOŠ REJCHRT
Dokonce se mu zdál umírněný a měl dojem, že podepisoval už i ostřejší petice. Proto ani nepředpokládal, že by Charta mohla tak dráždit tehdejší komunistický režim. „Ani se mi nezdálo, že by musela přijít nějaká prudká reakce, jaká potom přišla. Možná to byla i výhoda nás prvních signatářů, kteří někdy býváme oslavováni. Myslím, že ti, kteří se přidali potom, už věděli, že musí počítat s nějakými následky, se kterými jsme my počítat nemuseli. Mohli jsme si myslet, že nám to projde,“ říká Miloš Rejchrt.
Podílel se i na šíření Charty 77 a sbírání podpisů. Jen jednou se mu stalo, že člověk, kterého měl vytipovaného, váhal a nakonec si podpis rozmyslel. Ostatní podepsali a zůstali u toho. Některým lidem zase naopak podpis rozmlouval – zvlášť mladým, kteří měli možnost studovat. „Už Masaryk říkával, že studenti mají nejdřív studovat, a pak teprve dělat politiku.“
Řada lidí i dnes vyslovuje obavu, že hrozí umlčování nepohodlných názorů. Podle Miloše Rejchrta je to ale něco úplně jiného. Státní moc nám dnes nepředepisuje, v co a koho máme věřit, ani jaké máme mít představy o světě. To je opravdu na nás.
Proč bylo mezi signatáři Charty 77 tak málo duchovních? Věřili signatáři Charty v sebereflexi režimu? A cítí v dnešní společnosti strach? Poslechněte si celý rozhovor s Milošem Rejchrtem v našem iRadiu nebo kliknutím na odkaz přímo v tomto článku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
