Německé město Essen patřilo díky těžbě černého uhlí mezi průmyslové velmoci, už navždycky ale za to bude platit daň
Německé Porúří bylo ještě před stolety obřím průmyslovým centrem. Vytěžené uhlí se tam rovnou měnilo na koks a putovalo do nedalekých oceláren, které patřily ke světové špičce. Tuhle éru dnes připomíná už jen jeden obří areál, která navštívil německý zpravodaj Václav Jabůrek.
V malém elektrickém autobusu projíždím kolem cihlových domů ze všech možných epoch. Zatímco ty nejstarší byly ještě trochu zdobené - po první světové válce se sázelo na minimalismus. Většina zkušených zedníků totiž padla v zákopech.
V podstatě to vedlo k industrializaci stavebnictví. Už se nepokládala cihla na cihlu. Namísto toho se dělaly obří prefabrikované díly z oceli, ze kterých se skládal základ. Všechny domy stojí na ocelovém rámu - má tvar písmene U, které leží obloukem vzhůru. To říká místní historik Heinz Wilhelm Hoffacker.
Areál Zollverein se i kvůli smutné historii stal výkladní skříní průmyslové architektury. A zařadil se na seznam památek UNESCO.
Kterokouliv stěnu můžete jednoduše odmontovat - na statiku to nemá žádný vliv. Proč se to takhle vymyslelo? Řekněme, že uvnitř domu stojí nějaký těžký stroj, který se porouchal. Už neřešíte, jestli se vám vejde do vrat. Sundáte zeď, vezmete jeřáb nebo kladkostroj, a hotovo. Tenhle princip se využívá dodnes - i když teď už bývají takové zdi z plechu.
S koncem těžby se pro areál hledalo nové uplatnění. Sprchy pro horníky využívá baletní soubor, další budovu zabraly kanceláře. Jedna šachta se ale využívá dodnes - běží v ní vodní čerpadla, která jsou pro Essen i okolí životně důležitá.
Odčerpávání vody tady v Porúří nikdy neskončí. Říkáme tomu věčná zátěž. Je to cena, kterou budeme už navždycky platit za to, že jsme se stali průmyslovým centrem. Bez uhlí bychom to nikdy nedokázali.
Nepumpuje se jen tady. Je to celkem na 13 místech a každý rok se odčerpá 48 milionů kubických metrů vody, které se vylévají do přítoků Rýna. Kdybychom s tím přestali, tak by hladina podzemní vody nezadržitelně stoupala a zatopila by většinu Porúří. Sice je v něm 53 různých obcí - ale ty mezi sebou tak prorostly, že se bavíme o jedné nekonečné aglomeraci. Vlastně je to největší město Německa - má 5,1 milionu lidí - o jeden a půl milionu víc, než má Berlín.
Odčerpávání řídí nadace RAG - zřídil ji důlní koncern, a fungovat musí vlastně už navěky. Její práci řídí Tobias Frick.
Čtěte také
Máme to rozdělené do dvou skupin. Věci, co se jednou završí - jako je zajištění hald, zasypávání šachet a vůbec péče o areály, kde se těžilo. No a pak jsou tu věčné úkoly, které nikdy neskončí. Obecně sledujeme hladinu podzemních vod všude, kde se vytěžila uhelná vrstva. Ve městě Herne /herne/, v bývalém cechu Pluto, máme řídící středisko a tam neustále monitorujeme, jaká je situace ve všech stanicích. Říká k tomu Frick.
O 13 čerpacích stanicích se dá bez nadsázky říct, že drží miliony lidí nad vodou.
