Německou obec Feldheim vzrůstající ceny energií neděsí. Vyrábí si je totiž sama a delegace si kvůli tomu v ní podávají ruce
Zatímco většina Evropanů má obavy, na kolik je letos v zimě vyjdou energie, jedna vesnice kousek za Berlínem nic takového neřeší. Obec Feldheim si dokáže všechnu energii vyrobit sama a účty za topení ani za proud jí tak ani neporostou.
Siegfried Kappert ve Feldheimu žije a za poslední léta se z něho stal průvodce po vlastní vesnici.
„Tohle všechno nestihnete za den. Trvalo nám roky, než jsme to celé vybudovali, a to jsme neřešili žádné velké překážky. Všichni, co tu žijí, s tím souhlasili a pomáhali. A jsme hrdí, že jsme to dokázali. Teď máme levnou elektřinu, myslím opravdu levnou, a taky topení,“ říká Siegfried Kappert.
Doby, kdy se nám smáli, jsou pryč
Recept na energetickou soběstačnost je vlastně jednoduchý. O vytápění se stará bioplynová stanice, která pálí kukuřici z okolních polí, proud je zase z větrných elektráren. Všechny spravuje firma, která je s vesnicí provázaná.
„Se společností Energiequelle máme výborné vztahy. Její ředitel se sem přistěhoval v půlce šedesátých let a už coby student chtěl stavět větrné turbíny. První se tu umístily po převratu a sloužily 22 let. Teď je máme vystavené a na jejich místě jsou silnější stroje.“
Čtěte také
Jde to!
Vesnice má i návštěvnické centrum, kde jsou vedle starých turbín i nejrůznější plánky a vysvětlivky, jak to celé funguje. Středobodem je bateriové uložiště, přes které se elektřina převádí do klasické sítě. A samozřejmě, mnoho domů má na střeše i solární panely.
„Třeba já mám fotovoltaiku jen na to, abych si v létě ohřál vodu. Člověk tím ještě víc ušetří. Už léta ukazujeme, jak by vesnice mohly v budoucnu vypadat. Dlouho se nám leckdo skoro až vysmíval. No a teď? Najednou si všimli, že to opravdu funguje.“
Siegfried Kapper až do důchodu pracoval jako elektrikář a technikou je evidentně nadšený. Jednou věcí se ale Feldheim vymyká, a projektu to výrazně pomohlo.
„Místním se po revoluci nechtělo stavět na vlastní nohy, takže tu dodneška máme jedno společné zemědělské družstvo.“
Souhlasili všichni a hluk problém není
Tím se podle Kapperta všechno zjednodušilo, stavbu tak nemohl nikdo blokovat. Celá vesnice s ní ale od začátku souhlasila. A třeba tvrzení, že jsou větrné elektrárny hlučné, považují místní za nesmysl.
„Vždycky to lidem vysvětluju, čtyřicet let tudy projížděly sovětské tanky, protože je to kousek od vojenského prostoru a vojáci tu běžně cvičili. A nad námi zase každý den prolétaly nadzvukové stíhačky ze základny Altes Lager, která byla jen dvacet kilometrů daleko. Potom, co jsme tu den co den měli něco takového, ty turbíny ani nedokážeme vnímat. Je tu naprosté ticho.“
Čtěte také
Do Feldheimu, který má dohromady jen asi 150 lidí, přijíždí každý týden desítky hostů. Od školáků až po politiky a techniky.
„Někdy až zírám, odkud k nám ty delegace přijíždí. Z Běloruska, Ruska, z Kanady, Spojených států, Jižní Koreje, Vietnamu, to už ani nejde všechno vyjmenovat. I Poláky a Čechy jsme tu měli. Dokonce k nám přijeli zástupci ze Severní Koreje, kteří si přivezli techniky a studovali to tu,“ dodává Siegfried Kappert.
A je rád, že Feldheim už není terčem posměchu, ale inspirací pro všechny ostatní.
Související
-
Jak vzniká skutečně udržitelný dům? „Ani solární panel není samospásný,“ zdůrazňuje architekt
Hostem Budoucnosti R je tentokrát Karel Goláň z architektonického studia Crea-tura. Jak se můžou principy cirkulární ekonomiky promítnout do návrhů nových budov?
-
Hudba, kterou pohání slunce a vítr. Festival Rock for People směřuje k uhlíkové neutralitě
I hudební koncert může být poháněný pouze obnovitelnými zdroji energie. Přesvědčili se o tom návštěvníci na nedávném hudebním festivalu Rock for People v Hradci Králové.
