Německa jsou stále dvě. Ve východním bloku Merkelová nezáří, pro mnohé je zrádkyně
Rozdíly stále existují, ale země srůstá. Asi tak by se daly shrnout zprávy o sjednoceném Německu, které rok co rok vydává vládní zmocněnkyně Iris Gleickeová. Východ je ekonomicky slabší, platy i důchody ve srovnání se západním Německem stále podprůměrné. Jak píše ve svém volebním deníku německý zpravodaj českého rozhlasu Pavel Polák, letošní volby do bundestagu ukazují, že Německa jsou stále dvě.
Předvolební kampaň v Německu je nezvykle klidná. Lídři partají dávají rozhovory, vystupují v televizi, rádiu, odfajkovávají jeden volební mítink za druhým. Všechno tak nějak v poklidu.
Klídek je to ale zdánlivý. Kdesi pod povrchem to vře a bublá. A v jednom konkrétním případu to probublává hlasitě na povrch.
Když Angela Merkelová, stále neohrozitelná vítězka těchto voleb, a tudíž opět příští německá kancléřka, objíždí mítinky po východním Německu, po svém východním Německu, ve kterém strávila většinu života, tak se pod podiem v davu píská na píšťalky, lidé jí nadává do zrádkyně, vulgarity létají vzduchem. Nad hlavami mají transparenty protiimigrační strany Alternativa pro Německo, která míří jako nová politická síla do bundestagu.
Pochopitelně je tento protest dobře připravený a zorganizovaný, s cílem proniknout do médií. Ale to, že se daří této straně lidovou nespokojenost mobilizovat a přetvářet v hlasitou zlobu právě v bývalém východním Německu, je znamením.
Německa jsou stále dvě. Otázka „proč” je i sedmadvacet let od sjednocení pořád na stole.
