Nejslavnější spaghetti westerny vznikaly v restauraci. Dával si tu režisér Leone často nášup?
Zkoušeli jste někdy jít do restaurace jako do muzea? Checco er Caretiere, tak se jmenuje podivuhodné místo, kde se sice naobědváte i navečeříte, ale kolem sebe vidíte tolik zarámovaných fotografií, že si připadáte spíš jako na výstavě. V této restauraci v římské čtvrti Trastevere, kde si poseděl náš zpravodaj Jan Šmíd, se psala historie. Právě tady vznikaly nejslavnější spaghetti westerny.
Když Ennio Morricone skládal hudbu k filmu Novecento, v české distribuci XX. století, možná měl před očima obrázky ze svého dětství. To strávil v Trastevere, kde se učil hrát na trubku. Jako desetiletý pak zaskakoval v orchestru za svého tátu. A hlavně chodil do biografu. Filmy v té době byly němé a později v nich byla hudba spíše „vycpávková“.
„V Trastevere jsme vyrůstali a chodili do kina. Těch tu bylo hned několik, ale my jsme chodili na dvě představení za sebou do jednoho, které se jmenovalo Esperia,“ vzpomíná Ennio Morricone.
Jedním z jeho spolužáků byl Fillipo Porcelli, který na začátku 60. let převzal vedení restaurace Checco er Carettiere. Druhým byl pak režisér Sergio Leone.
Tady se setkával Morricone s Leonem
„Tady sedával Sergio Leone a psal scénáře ke svým westernům. Spolu s ním tu často obědval nebo večeřel Ennio Morricone. Můj táta vyprávěl, jak si o těch filmech povídali. Morricone si dělal poznámky. Přímo nad nimi je památná fotka ze základní školy, kam spolu chodili,“ říká Stefanie, dcera Fillipa.
„Hned vedle Felliniho vidíte jeho ženu Giuliettu. A tady je Gina Lollobrigida. Toto je naprosto úžasná fotografie pořízená po natáčení filmu Tenkrát v Americe. Interiéry se natáčely v Cinecittà,“ ukazuje Stefanie.
Oběd si nakonec dám u stolu Sergia Leoneho. Na konci života už měl velkou nadváhu a zemřel v 60 letech, tedy poměrně mladý, což pro majitele restaurace zřejmě není nejlepší vizitka. A nebo bylo jídlo tak dobré, že Leone nevěděl, kdy přestat a často vyžadoval nášup.
