Nejlepší je vytvořit si pozitivní vztah k sobě, říká psycholožka Lucie Kolaříková

Sebeláska je potřeba k tomu, aby si člověk uvědomil, co si v životě přeje, jak chce žít. Je to jeden ze základních kamenů spokojeného života. Bohužel, rodiče do nás často vloží pocity vlastní nedokonalosti. Otázky jako „proč zrovna ty musíš být takový a takový“ si v sobě lidé nesou celý život v podobě nejistot. Ty často vedou až ke strachu a panickým atakám. „Nejlepší metodou na zvládnutí strachu je postupně, pomalu si vytvořit pozitivní vztah sama k sobě,“ vysvětluje Lucie Kolaříková v rozhovoru.

Turistická atrakce i psychohygiena. „Týden ve tmě vám pomůže najít cestu k sobě,“ tvrdí na Slovensku

• Upravit
• Smazat

Představte si, že se na týden zavřete do úplné tmy. Kromě světla neuslyšíte ani žádný zvuk. Proč to lidé dělají?

Rodič má být autoritou a zároveň dávat dítěti najevo svou lásku. Stejně tak bychom k sobě měli přistupovat v dospělosti my sami. Pokud se přijmeme takoví, jací jsme, není na škodu se sem tam pochválit. Když se nám něco povede. Sebechvála dráždí okolí, pokud souvisí s potřebou se prosadit, dokazovat, že jsme lepší než ostatní. Hranice je podle Lucie Kolaříkové tenká: „Na cestě k sebelásce se může stát, že budeme druhé lidi dráždit. Je těžké vidět, kdy překračujeme hranice sebelásky a jsme sebestřední. Ale chyby si můžeme dovolit.“

Sebeláska je proces. Pomáhá obrátit pozornost dovnitř, do obyčejnosti svého života. Tam objevujeme krásno. Soustředit se na to, co je. Sebeláska pramení z tady a teď. Pomáhá pracovat s emocemi, dát jim volný průběh. Plakat, když se nám chce. A samozřejmě, stejně jako si denně čistíme zuby, musíme denně dbát na psychohygienu. Nechat mysl odpočinout, jít do přírody, vnímat krásu kolem sebe. Seberozvoj je nekonečný, člověk musí s myslí neustále pracovat.