Návštěva nejstaršího neworleanského jazzového klubu je jako cesta časem. Tradiční hudba, tradiční kulisy a žádný bar
Původně byla v tomto nenápadném domě restaurace, pak galerie a když její majitel zjistil, že mu nezbývá čas chodit po večerech na koncerty, začal si do svých prostor zvát muzikanty. Nakonec se galerie přetvořila na hudební klub. Tradiční jazz se v něm bez přestání hraje od 60. let. Do Preservation Hall v New Orleans se vydala reportérka Julie Urbišová.
Hned jak vejdete z boční ulice St. Peter do nenápadné budovy číslo popisné 726, kterou zdobí nápis Preservation Hall, uslyšíte ikonické jazzové melodie. Tradiční kapela tu hraje ty nejstarší jazzové kusy. V hlavní roli trumpetista a vedle něj klarinet, trombón, basa, klavír a bicí.
Čtěte také
Všichni jsou oblečení do tmavých kalhot, mají zářivě bílé košile a někdo ještě vestu nebo sako. Kdo by zapomněl, že se píše rok 2019, mohl by si myslet, že se přenesl v čase někam daleko do minulosti. Jako by se tu za posledních 60 let téměř nic nezměnilo.
Výlet do minulého století
Preservation Hall je nejdéle fungující jazzový klub v New Orleans. Jeho název vypovídá o úloze, kterou už od 60. let plní: má uchovávat tradiční podobu neworleanského jazzu. A kromě jazzu úspěšně se tomuto místu daří uchovávat i genius loci.
„Budova byla postavena v roce 1817. Byl to původně obyčejný dům, není to typický klub. Uvnitř i venku na dvoře to vypadá pořád stejně jako v minulosti, nikdy jsme nechtěli nic měnit,“ říká Ashley Shabankarehová z nadace Preservation Hall.
„V klubu například není bar a jsme rádi, protože podle nás se lidé bez drinku v ruce zkrátka dokážou víc soustředit na hudbu samotnou. A to přesně chceme.“
Dědictví pro příští generace
Se svým mikrofonem a foťákem vstupuji do klubu v pondělí dopoledne. Poněkud nezvyklá doba, ale má svůj význam. Hala je už naplněná k prasknutí. Dnešními hosty nejsou turisté, ale středoškoláci z Minneapolisu.
Kapela Preservation Hall All Stars se postupně věnuje všem nástrojům a skvěle vysvětluje, jak hraní v jazzovém uskupení funguje. Trumpetista Kevin Louis si čas strávený se studenty vyloženě užívá. „Má to mnohem větší smysl než jen hrát večer co večer opilým turistům,“ pochvaluje si, zatímco v pauze čistí na dvoře svůj nástroj.
„Je to něco velmi cenného, co se snažíme předat dál – představujeme dětem naši kulturu. Máme radost, když si z toho něco odnesou domů. Hudba je určitě to nejlepší, co jim naše město může nabídnout.“
Hymna jen za příplatek
Při každém koncertu dojde řada také na zdejší hymnu When the saints go marching in. Je pravda, že pro muzikanty je už to taková odrhovačka a ne každý ji hraje rád. I proto v Preservation Hall visí už roky na zdi malá cedulka: Přejete-li si zahrát právě Saints, musíte si připlatit 10 dolarů.
Ti, kteří s nápadem nápisu kdysi přišli, doufali, že se píseň bude hrát míň. Opak je pravdou. Zdá se, že s příplatky za něco tak speciálního nemají turisté a milovníci jazzu problém.
Související
-
Králem karnevalu v New Orleansu se letos stal český kluk Adam Haidr
Americko-česká rodina žije na předměstí New Orleansu teprve čtyři roky. Syna Adama vylosovali, aby se stal králem karnevalu. Pro rodinu je to velká čest.
-
New Orleans je sladký, křehký a voní po kávě s cikorkou
Výhled na náměstí a malebnou katedrálu sv. Ludvíka, za protipovodňovou zdí mohutná řeka Mississippi a zdálky zvuk jazzové kapely. Větší klišé popisující New Orleans...
