NASA chce z vesmíru měřit tloušťku ledu na Zemi. Vypustila na orbitu speciální laser

18. září 2018

Americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku do vesmíru vyslal satelit se speciálním laserem. Na oběžnou dráhu ho vynesla raketa Delta 2, která v sobotu odstartovala z Vandenbergovy letecké základny v Kalifornii. NASA chce pomocí laseru měřit tloušťku ledu na Zemi a zjistit, jak se mění kvůli globálnímu oteplování.

Globální oteplování zkracuje vzdálenosti. Arktidou už se dá plout bez ledoborců

02627014.jpeg

Na sever, na sever a už na jih. To si teď můžou říkat i námořníci v Severním ledovém oceánu, kteří plují na Dálný východ. Ze severní Evropy do Jižní Koreje se totiž dá dostat už i přes Arktidu.

Raketa Delta 2 vynesla 500 kilometrů nad zemský povrch techniku za miliardu dolarů – satelit s laserem o šesti paprscích pulsujících 10tisíckrát za vteřinu.

Z vesmíru s milimetrovou přesností

„Vystřelíme laserový puls na Zemi, od ní se odrazí a vrátí se zpět k satelitu. Zjistíme čas, za který tu cestu zvládl, a protože známe rychlost světla, vypočítáme, jak daleko letěl,“ popisuje Doug McLennan, projektový manažer NASA z Goddardova kosmického střediska.

„Laserový systém je tak přesný, že v průběhu roku zjistíme například u Grónského ledovce změny v tloušťce ledu v rozsahu tří milimetrů. Přitom satelit bude ve výšce 500 kilometrů nad zemí. Že z vesmíru změří něco takového, je dost působivé.“

Vědce zajímá zejména tloušťka ledu na severním a jižním pólu. První data dostanou ze satelitu v půlce listopadu, ale protože účelem je zjistit změny v ledové pokrývce Země, ty nejdůležitější výsledky se vyhodnotí až ve stejné době příští rok.

Oteplování je rychlejší, než se čekalo

„Oba ledové masivy na pólech, led na zemi i v moři, mají zásadní dopady na globální klima. Původní modely podceňovaly změny, které vidíme. Dějí se rychleji, než tyto modely odhadovaly,“ dodává McLennan s tím, že nově získané informace umožní vědcům lépe předvídat, co se v atmosféře děje.

Obří ledová kra u Antarktidy se dala do pohybu. Vědci to zatím neumějí vysvětlit

Trhlina mezi ledovcem Larsen C a obří krou, která dostala název A-68. Vědci jsou mimo jiné nadšení z náhle možnosti odkrýt, jaké formy života jsou schopny přežít v mrazivé vodě pod stovky metrů tlustou vrstvou ledu.

Vědci sledují, kam se vydá obří kra A-68. Ta se loni v červenci odtrhla od antarktického ledovce Larsen-C. Má rozlohu šest tisíc kilometrů čtverečních a je šestou největší zaznamenanou krou v historii měření. Skoro rok byla gigantická ledová plocha v klidu a jen velice pomalu se vzdalovala od mateřského ledového příkrovu. Před několika týdny se ale začala hýbat a možná se vydala na svou poslední cestu.

Tání ledovců totiž ovlivňuje počasí na kontinentech, podotýká Rasmus Anker Pedersen z Dánského meteorologického institutu v Kodani: „První příznaky toho, že se něco s klimatem děje, vidíme právě v polárních oblastech. Led je samozřejmě velmi citlivý na oteplování, takže jakékoli změny například v Arktidě nám ukazují, že se něco děje a že se to může projevovat i mimo arktickou oblast.“

Tání ledovců mimo jiné zvyšuje hladinu moří. Jen zmiňovaný Grónský ledovec o velikosti Aljašky má teď led tlustý místy až tři kilometry. Tým vedený vědci z Dartmouthské univerzity ve státě New Hampshire letos ale přišel na to, že taje nejrychleji za posledních 400 let. Kdyby se Grónský ledovec rozpustil úplně, zvedne podle odhadů NASA hladinu moří o šest metrů.

autoři: Matěj Skalický , and
Spustit audio