Naděje v záchytu uhlíku ze vzduchu. Umělé listy mají být stokrát efektivnější než dosavadní systémy

Pomoci snížit emise oxidu uhličitého vypouštěné do atmosféry mohou umělé listy. Původní přírodní koncept, kdy se na listu plyn váže na místo vypařované vody, výzkumníci Meenesh Singh a Aditya Prajapati z univerzity v Chicagu po teoretickém rozpracování ještě vylepšili. Jejich listy mají suchou a vlhkou stranu.

Čtěte také

Čeští výzkumníci zkoušejí vyzrát na emise pomocí vodíku. Není to tak jednoduché, zní z praxe

„Na suché straně se zachytává oxid uhličitý ze vzduchu, kde tvoří hydrogenuhličitany. Ty se potom pomocí elektricky nabité membrány dostávají na vlhkou stranu, kde se znovu rozpustí. Vznikne zpět oxid uhličitý, který se už ale v tuto chvíli dá odchytit a použít pak při tvorbě umělého paliva nebo někam uložit,“ popisuje reportér Jakub Lucký.

Přijatelně levný odchyt

Umělé listy mohou najít využití nejen ve spalovacích elektrárnách, ale i v domácnostech. „To je podstatná výhoda proti jiným systémům, které počítají s koncentrovaným oxidem uhličitým. Podle vědců je ten systém dokonce stokrát efektivnější než ty dosavadní a finančně nenáročný, což samozřejmě bude hrát roli při nějakém uvádění do praxe,“ vysvětluje Lucký.

Čtěte také

Jak snížit emise? Automobilky bojují o každý gram oxidu uhličitého, pomáhají si i designem

Zatímco domácí jednotka „listu“ zachytí kolem jednoho kilogramu oxidu za den, v průmyslové výrobě jeho efektivita ještě násobně roste. „V tepelné elektrárně dokážou zachytit až 300 kilogramů za hodinu,“ pokračuje.

„Když nepočítáme cenu zařízení, která prý není velká, tak hlavní problém je zdroj elektřiny pro tu zmiňovanou membránu, která proces urychluje. Na tunu oxidu uhličitého to vychází v přepočtu asi na tři tisíce korun, což je pod doporučenou hranicí, kterou právě pro odchyty oxidu uhličitého vydává třeba americké ministerstvo energetiky,“ uzavírá Lucký.