Na vodovod nemají peníze. Trpí proto nemocemi

U vodovodního kohoutku v keňském Nairobi je živo. Ženy stojící ve frontě klábosí a probírají poslední novinky ze života vesnice. Když se konečně dostanou na řadu, naplní své bílé plastové kanystry, zaplatí a vlečou se s nimi domů.

„Denně přinesu 80 litrů vody – na pití, vaření, mytí. Všechnu vodu musím přinést odsud,“ popisuje třicetiletá Tina a nakládá si na rameno desetilitrovou nádobu. Druhou nese v ruce.

U vodovodního kohoutku ji střídá Sarah. Na zádech má v šátku přivázaného kojence, doma čekají další dvě děti. Denně prý spotřebuje dvě stě litrů vody – to je o trochu víc než jedna vrchovatě napuštěná vana. „Je těžké dopravit všechnu vodu domů. Dnes mám štěstí, s odvozem mi pomůže mladší bratr,“ říká Sarah a na chatrný dvoukolák nakládá naplněné kanystry.

Boj o každou kapku vody

Slum Mukuru leží na východním předměstí keňské metropole Nairobi. Jednoduché domky postavené z vlnitého plechu vyrůstají hned za průmyslovou zónou. Na nevelké rozloze zde bez vody i bez kanalizace žije šest set a možná až osm set tisíc lidí.

Uprostřed slumu působí také Hana Klučarová, která vede misijní školu pro chudé děti. Jak říká, v Mukuru se vede boj doslova o každou kapku vody.

Za vodu se tu platí|foto: Jaromír Marek

„Obyvatelé slumu platí za použití toalet, za pitnou i užitkovou vodu. Máme s tím problémy. Museli jsme koupit zámek a zamykat vodu na noc, protože sem chodili lidé a kradli ji, aby si vyprali a umyli se. Přístup k hygienické infrastruktuře je minimální, proto tu máme velké epidemie cholery a všeho, co souvisí s minimální hygienou,“ vysvětluje.

Poslední velká epidemie cholery řádila před dvěma lety a úplavice je běžná. Není se čemu divit, protože jeden vodovodní kohoutek připadá na pět tisíc lidí. Prodej vody se tak stává slušným byznysem. „Za vodu se platí. Zadarmo je nanejvýš jedna sklenice,“ upozorňuje lídr místní komunity Patrick.

Na vodovod nemají peníze

Ceny se liší podle toho, jestli vodovod provozuje soukromník, nebo sousedské družstvo. Družstvo požaduje za dvacetilitrový kanystr vody asi padesát haléřů, u soukromého kohoutku musíte zaplatit jednou tolik.

„Lidé nemají práci ani peníze. Voda představuje v jejich rozpočtu významnou položku, a tak se za levnější vodou vyplatí dojít. Někdy třeba i kilometr,“ dodává Patrick.

Ženy denně nosí několik kanystrů vody|foto: Jaromír Marek

Marry je žena středního věku. Aby se uživila, prodává na ulici dřevěné uhlí. Denně vydělá v přepočtu asi padesát korun. „Mám velkou rodinu. Každý den spotřebujeme alespoň deset kanystrů. Voda je drahá, jídlo můžeme někdy ošidit, ale bez vody to nejde. Polovinu příjmů utratím právě za ni,“ svěřuje se.

Při představě, že by měla doma vodovod, se jen zasní. „Na něco takového nemáme peníze. Nikdo tu nemá vodovod. Jsme rádi, že máme kam chodit pro vodu,“ snáší se Marry zpátky do reality.

Zvětšit mapu polohy slumu Mukuru v Nairobi