Myslela jsem si, že o kauze Kuciak už víme všechno. Stále ale objevujeme další komnaty hnusu, přiznává novinářka

Evropskou premiéru měl česko-dánsko-americký koprodukční dokument v úterý. Režisér Matt Sarnecki mapuje okolnosti vraždy novináře Jána Kucniaka a jeho snoubenky Martiny Kušnírové, která v únoru 2018 otřásla Slovenskem. Přináší dokument něco nového?

Přináší. Hned na několika úrovních. Jednak jsou v něm materiály, zejména ty vizuální, které ještě nikdo nikdy před tím filmem neviděl. Jsou to jak soukromé fotky Jána a Martiny, natočená jejich jízda autem, tak zároveň věci z policejního spisu. A na druhé úrovni tím, že to točil americký režisér, který dal věci do souvislostí tak, aby byly pochopitelné i pro lidi, kteří nejsou schopni sledovat, co se na Slovensku děje. To znamená, koho obžalovali, koho propustili, koho zavřeli, kdo byl osvobozený.

Čtěte také

iROZHLAS

Soud v Bratislavě začal znovu projednávat případ Jána Kuciaka. Jednání se týká Kočnera a Zsuzsové

Jak se Matt Sarnecki k látce vůbec dostal?

Matt je můj kolega. Známe se 10 let. Zhruba 10 let jsme spolu pracovali. On je investigativní dokumentarista. Známe se z mezinárodní sítě investigativních novinářů Organized Crime and Corruption Reporting Project. Když se stala tato vražda, tak on byl jeden z prvních lidí, kteří jeli na místo.

Vy jste, dá se říci, hlavní protagonistkou dokumentu. Do jaké míry jste ovlivnila jeho vyznění?

Jako hlavní protagonistku sama sebe neberu. Těmi jsou pořád Jáno a Martina, přestože tam nejsou tak přítomní. Myslím si, že se Mattovi podařilo zachovat si odstup a zobrazit obě strany toho, co se dělo. Pamatuji si ale i naši jízdu vlakem z Bratislavy do Prahy, kdy se se potřeboval velmi rychle dozvědět co nejvíce informací o posledních dvaceti letech na Slovensku, aby pochopil aspoň základně, co mohlo vést k vraždě a co to může znamenat. Čtyři a půl hodiny jsme se tedy bavili o moderní historii Slovenska, o tom, kdo je kdo, jakou roli tam hrají oligarchové, jakou politici, jak je to propojené, proč je tak nízká důvěra v soudy.

Čtěte také

iROZHLAS

Chce být Slovensko čtyři roky po vraždě Jána Kuciaka stále ještě slušné?

Film měl světovou premiéru v Torontu. S jakými jste se setkali ohlasy v zámoří?

Ohlasy jsou zatím velmi dobré. Málokdy se podaří, zejména v takových případech, pracovat s takovým objemem materiálů a opravdu velmi podrobně nejenom vysvětlit, ale i vizuálně ukázat, co a jak se stalo, co k tomu vedlo a jaký to mělo dopad.

O uvedení filmu prý usilují Mexičané. Je to pravda?

Ano, je to pravda. Po premiéře v Torontu za mnou přišli mexičtí novináři a říkali: My bychom potřebovali, aby tento film šel do distribuce v Mexiku, aby lidé pochopili, že máme nebezpečnou práci a že potřebujeme nějaké zastání, které od státu nikdy mít nebudeme.

Dá se to chápat tak, že mezi slovenskou mafií a mexickou je hodně podobností?

Bohužel ano. Zní to asi dost hrozně. To, co se děje v Mexiku, je samozřejmě v mnohem větším měřítku než na Slovensku. Na Slovensku je pořád možné, že se situace vyvine, probíhá tam revoluce, probíhají tam obrovské změny, které podle mě už nebude jednoduché zastavit, i kdyby se SMER vrátil k moci, což je velmi pravděpodobný scénář. Zatímco v Mexiku tuto naději nemám.

Je naivní si myslet, že ohledně mafiánské chobotnice jsme na tom v Česku líp než Slováci?

Jsme. Já sama jsem si tím nebyla jistá, ale bavila jsem se s desítkami lidí, kteří mají vhled jak do českého, tak do slovenského systému. Český systém je, co se týká korupce, daleko sofistikovanější. Není to na drzouna. Neslyšela jsem o případu, že by šlo koupit rozsudek tak levně jako na Slovensku, že by zlo a ovládnutí systému bylo tak primitivní.

Čtěte také

iROZHLAS

Prezidentka Čaputová: Je třeba vyvodit odpovědnost i vůči objednavatelům vraždy Kuciaka

Premiéra filmu byla beznadějně vyprodaná a atmosféra v sále prý velmi emotivní. Popsala byste ji také tak?

Já naštěstí film už viděla, takže jsem věděla, co mě čeká. Jednou z nejemotivnějších částí bylo, když po skončení filmu lidé vstali, našli si v davu rodiny Jána a Martiny a tleskali jim asi pět minut vestoje.

Autor dokumentu poděkoval přítomným rodičům obou obětí Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové. Jozef Kuciak řekl, že film ukazuje to, co se na Slovensku dělo a děje. Stále je přítomný čas namístě?

Je. I proto, že my teprve teď objevujeme všechny kostlivce ve skříni, jakkoli je to asi špatný příměr. Ale vždycky objevíme ještě další tajnou místnost plnou hnusu. Myslela jsem si, že už víme, jak to fungovalo v justici. Že už víme, jak to fungovalo v policii, která byla tou nejschopnější a nejorganizovanější zločineckou organizovanou skupinou. Že už víme, jak to fungovalo na prokuratuře, s kým se kdo kamarádil, co se dalo koupit. Ale stejně vždycky ještě je nějaká oblast, do které novináři nebo vyšetřovatelé píchnou, a to se pak znovu nestačíme divit.

Na jakých kauzách Pavla Holcová spolupracovala společně s Jánem Kuciakem? Měla dvojitá vražda s mafiánským rukopisem vystrašit ostatní novináře? Co je Kočnerova knihovna? A co ukazuje nová analýza dat z Panama a Pandora Papers? Poslechněte si celých Dvacet minut Radiožurnálu.