Muzejníkům v Oslu stoupá tep. Výstavu o novém držiteli Nobelovy ceny míru musí stihnout za 8 týdnů

12 fotografií

„Vítám vás, jste v něčem, čemu rádi říkáme Muzeum ceny míru. Nobelova cena míru je už poměrně stará, přes 120 let, my jsme ale otevřeli v roce 2005. Zaměřujeme se na historii ceny, posledního laureáta a taky na dialog,“ představuje mateřskou instituci šéf tamního oddělení vzdělávání Bendik Egge.

Alfred Nobel|foto:licence Public Domain, volné dílo, Anonym

A rovnou také vysvětluje, proč vlastně Nobelovu cenu míru, na rozdíl od všech ostatních, udělují Norové, i když Alfred Nobel byl Švéd:

„Stručná odpověď zní, že nikdo vlastně neví. V závěti se to nepíše. Ale existuje řada teorií. Alfred Nobel se narodil a zemřel v zemi, která už dnes neexistuje – v unii mezi Norskem a Švédskem. Norsko si možná vybral proto, že v té době nemělo příliš aktivní zahraniční politiku, právě kvůli unii se Švédskem. A Norsko bylo víc zaměřené právě na mír. Ale mohlo to být i jinak.“

Blížíme se k takové skoro úplně tmavé místnosti – uvnitř září jenom jedna malinkatá vitrínách. Za sklem se točí medaile. Tak blízko už se k Nobelově ceně asi nikdy v životě nedostanu.

Zlatá medaile, kterou do expozice věnoval nobelista norský politik Christian Lous Lange|foto:Jakub Lucký, Český rozhlas

„Vystavená medaile je norská, dostal ji norský politik Christian Lous Lange,“ komentuje Bendik Egge. „Každá medaile se dá identifikovat, je na ní napsáno Prix Nobel de la paix a jméno jejího nositele.“

Muzejnický adrenalin

Kromě stálé výstavy o ceně jako takové je v centru i několik dalších výstav, třeba jedna o umělkyni a mírové aktivistce Yoko Ono. Ale za chvíli už se tu bude připravovat ještě další.

„V mezidobí mezi oznámení a ceremoniálem tvoříme tady u nás výstavu o novém laureátovi. Takže to musíme stihnout během osmi až devíti týdnů, což je z pohledu muzejních výstav extrémní sport,“ říká Bendik a dodává, že informaci o laureátovi dopředu nedostanou, sledují oznámení jako všichni ostatní.

Laureáty pak obvykle zvou, aby výstavu oficiální otevřeli. „Ne vždy se to povede. Třeba jako loni s Narges Mohamadíjovou, která je stále v íránském vězení,“ doplňuje průvodce.

Vědomí, že expozici přijde zhlédnout člověk, jemuž je věnovaná, je prý také trochu stresující. „Ale jsme vždycky nadšení dozvědět se, jak se jim výstava líbí. Zatím jsme neměli příliš mnoho stížností,“ usmívá se Bendik Egge.

Kdo nakonec dostane příští Nobelovu cenu, to se dozvíme v pátek 11. října. Napjatě na to budou čekat i v Nobelově mírovém centru v Oslu.