Moskevské ulice brázdí pojízdná synagoga

"Jsme všichni? Já budu váš dnešní řidič!" vítá mě s úsměvem rabín Chaim Machlin. Zabouchává dveře netradiční obytné dodávky a vyrážíme na cestu. Jak mi rabín a jeho kolega vysvětlují, kromě soboty mohou Moskvané ve městě potkat pojízdnou synagogu s umně vyvedeným sedmiramenným svícnem na pravoboku každý den. Po chvilce jízdy přistáváme přímo v centru města na Tverské ulici.

"Nesnažíme se ani tak oslovit věřící, jako spíš lidi, kteří mají k judaismu dál a přizpůsobili se většinové společnosti. Říkáme naší dodávce Micva tank. Je to takové bojové vozidlo, kterým chceme porazit asimilaci židovské menšiny a připomenout lidem jejich původ, tradice a kořeny," vysvětluje mi rabín Chaim Machlin.

Jak říká, Micva tank není ruský výmysl. První podobná dodávka začala jezdit po New Yorku už v 70. letech.

Ze stolku umístěného spolu s pohodlnými křesílky v zadní části dodávky bere rabín pár letáků a duchovní literaturu a vyrážíme mezi lidi. Jeho kolega se už mezitím čile pustil do konverzace s prvním kolemjdoucím, který se představuje jako Michail. Ptám se ho, zda ho pojízdná synagoga oslovila.

"Já nejsem nábožensky založený. Znám naši víru, ale v boha nevěřím, jsem ateista. Židovské svátky doma sice slavíme, ale spíš jenom ze zvyku," přiznává.

"To hlavní ale je, že dnes už tu má každý právo vyznávat víru, jakou chce. Za sovětských dob jsem jako Žid kvůli antisemitismu měl zavřené dveře celé řady zaměstnání, to už dnes naštěstí neplatí," připomíná Michail ne tak vzdálené doby sovětského Ruska, kdy byl antisemitismus v podstatě státní doktrínou.

S neskrývaným nadšením jde okrové dodávce vstříc pětatřicetiletý Jan Fos. Sám si prý coby pravidelný návštěvník jedné z moskevských synagog nemyslí, že by Micva tank řady věřících nějak dramaticky rozšířil. Netradiční vozidlo má podle něj ale symbolický význam.

Pojízná synagoga v ulicích Moskvy|foto: Lenka Kabrhelová

"Jsem překvapený a nadšený. Je to pozitivní signál, že i v zemi, jako je ta naše, se mohou takovéhle akce svobodně odehrávat. Moskva snad konečně začíná chápat, co to znamená být metropolí v evropském slova smyslu," s nadějí poznamenává Jan Fos.

"Zároveň je to podle mne trochu snaha o provokaci, o to pošťouchnout tu část společnosti, která k nám Židům nemá zrovna pozitivní vztah," říká Jan Foss, který má za to, že i když se antisemitismus už neprojevuje tak ostře jako dřív, ve společnosti je stále hluboce zakořeněný.

Jak ale optimisticky dodává rabín Baruch Kleinberg, jehož rodina za sovětských let čelila kvůli víře tvrdým represím, časy se mění a Rusové s nimi. Osazenstvu pojízdné synagogy podle něj za téměř dva roky brázdění Moskvy nikdo neházel větší klacky pod nohy.

"Lidé nás přijímají v zásadě dobře. Mnozí se dodnes bojí mluvit o svém židovském původu, ale mění se to. A povzbudivá je i reakce úřadů. Zaplať pánbůh už neexistuje nic jako oficiální protižidovská politika," raduje se rabín Kleinberg.

"Naopak bych řekl, že se k nám policie a úřady při našich výjezdech chovají poměrně mile," říká mi moskevský rabín, který je přesvědčen, že i to je důkaz, že "micvamobil" svůj smysl má, i kdyby se díky němu podařilo oslovit třeba jen jediného kolemjdoucího.