Miroslav Náplava

Dlouho byla pro zbytek Evropy velkou neznámou. Sám Miroslav Náplava Albánii se svým kolegou Petrem Horkým poprvé navštívil teprve v roce 2006. Do dneška si ji stihl zamilovat a zároveň poznat natolik, že to vydá na dokument i na celou knihu. A soudí: „Albánie se nesmírně vyvíjí. A dalo by se říct, že mílovými kroky kráčí do Evropy.“

„Kráskou se špatnou pověstí“ přesto podle jeho názoru Albánie zůstane ještě dlouho. Jak totiž Miroslav Náplava zjistil, většině Čechů jméno Albánie asociuje drogy, mafii, obchod se ženami a v neposlední řadě i vzpomínky na zmizení tří českých studentů v roce 2000.

„Nehoda se může stát kdekoliv po světě, málo obvykle však je, aby se v jedné oblasti ztratili tři lidé naráz. Dodnes případ nebyl vyřešen. Jde o stín, který bude nad Albánií viset ještě dlouho,“ odhaduje cestovatel. Sám však negativní zkušenosti nemá: „V oblasti jsem opakovaně byl a potkal jsem vždy jen dobré lidi.“

Albánie by přitom Česku mohla být blízká. Po dlouhou dobu sdílela podobný režim jako my, aby se následně rozhádala se Sovětským svazem, zbytkem východního bloku, Čínou i s Jugoslávií. Izolace, do níž se komunistická země v rámci východního bloku uvrhla, měla pro její další vývoj nedozírné následky.

Miroslav Náplava s Lucií Výbornou před rozhovorem|foto: Alžběta Švarcová

Proč vlastně Miroslav Náplava tvrdí, že oproti Hodžovu režimu byla situace v komunistickém Československu před rokem 1989 takřka procházkou růžovým sadem? A kde se v Albáncích vzala jejich nesmírná náboženská tolerance? Také to a mnoho dalšího se můžete kdykoliv dozvědět v záznamu celého rozhovoru.

Záznam celého rozhovoru s Miroslavem Náplavou a dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v iRadiu.