Ministr vnitra František Bublan

Host (František Bublan): No, těžko to chápu, protože to pod dojmem.

Moderátor (Jan Pokorný): Teď mluvím o té jízdě 170 km na dálnici, kterou jste údajně měl jet podle jednoho řidiče, který vás natáčel mobilním telefonem. Jak to zveřejnila televize Nova.

Host (František Bublan): Já to chápu, protože taky jsem byl jaksi normální občan, taky jsem se pohyboval po silnicích a vím, že to může lidi naštvat. Jakože, někdo jede rychleji a někdo má třeba i přednost v jízdě a podobně. Nicméně já nechci hájit tu svoji ochranku nebo toho svého řidiče, ale musím je chápat. A já jsem s nimi o tom mluvil. Mluvil jsem i s panem ředitelem Kvíčalou, který má na starosti ochrannou službu. On mi vysvětlil, jak jsou tito lidé školeni. K čemu jsou vedeni. V podstatě základní je to, že oni mají za úkol ochraňovat tu osobu. Teď nemluvím jenom o sobě, ale ono se jedná asi o 8 lidí, kteří mají tento systém ochrany. Ochraňovat a bezpečně připravovat. To jsou dvě základní věci. Ta jízda probíhá takovým způsobem, že vlastně velitelem toho vozidla je ten ochránce, který neřídí. A ten vlastně určuje, možná i trasu, určuje, jakým způsobem se pojede. Neustále jaksi hlídá to okolí. Dává pozor na to, jestli se někde něco neděje, jestli za námi někdo nejede. Zažil jsem několik situací. Buďto jsme zrychlili tak, abychom ujeli, když to šlo tam, kde je hustý provoz, kde to nejde, tak se zvolí třeba nějaká jiná trasa. Nebo dokonce jsme i zastavili někde u benzínové pumpy, nechali jsme toho dotyčného přejet a podobně. Takže to je ta jejich práce.

Moderátor (Jan Pokorný): Že vás přerušuju. Vy jste slyšel při této jízdě, že by tedy onen velitel vozu řekl řidiči, šlápni na to?

Host (František Bublan): To já jsem přímo toto neslyšel, protože ono těch pokynů, co oni si tam spolu říkají. Já sedím vzadu, takže já to ani tak někdy neslyším. Těch pokynů je během té jízdy skutečně několik. Já se přiznám, že to ani moc nevnímám. Já většinou ten čas věnuju tomu, že se na něco připravuju. To znamená, že něco čtu. To jsem měl zrovna před tím Bruselem, takže jsem měl podklady na jednání a celé ty dvě hodiny jsem se připravoval na ta jednání.

Moderátor (Jan Pokorný): V rozhovoru pro Mladou frontu Dnes, pane ministře, říkáte, docela se bojím toho, aby se v Česku nestal sport z toho, že se tady všichni budeme navzájem sledovat a měřit si rychlost. Co tím myslíte?

Host (František Bublan): No, protože ono je to nebezpečné. Já vím, že třeba, já chápu toho dotyčného, že viděl auto s majákem, tak si řekl, tak pojedu za nima a změřím, kolik jedou? Ale je to skutečně nebezpečné, protože ta ochranka v tu chvíli, jakmile to zjistí, že někdo se za nás zavěsil, no tak má snahu ujet. Má snahu zrychlit. Ten dotyčný také zrychlí, což možná vede k tomu, že to ten tachometr vyleze na tu 170 a on si ještě v ten moment vezme kameru a natáčí to. To je skutečně, to je nebezpečné jak pro něho, tak pro ty ostatní účastníky silničního provozu a stejně to nemá žádnou relevanci. Protože to, že si někdo někoho natočí, tak i kdyby to byl třeba jiný občan, tak stejně do toho správního řízení to jaksi nic nepřinese, protože to není relevantní důkaz. Od toho jsou tady orgány, které mohou měřit rychlost. Je to státní policie, městská policie. Tam potom to má jaksi nějakou důkazní hodnotu. Tady toto je pouze, trošku takové honění senzací, což jako třeba v mém případě určitě senzace byla. Ale jaksi žádný, valný význam to nemá. Stejně z toho právního hlediska ta ochranka nebo ta policie, v tomto případě, ten předpis porušit může. Pokud k tomu má nějaký důvod.

Moderátor (Jan Pokorný): Zákon ji to umožňuje. To je bezesporu pravda. Ono to asi přišlo v nešťastné době, protože lidé si kladou otázku. Kdo jiný by měl dodržovat dopravní předpisy? Než ministr vnitra, policejní prezident a nebo vedoucí dopravního inspektorátu?

Host (František Bublan): Já to chápu, ale skutečně to bylo asi, jako vzniklo to v té situaci, protože já jsem si to potom nechal ještě vyhodnotit. Ono je to tak. Já, když odjíždím od domova, tak ta ochranná služba vysílačkou zavolá, odjezd z toho místa směr Praha. Když přijedu do Prahy, tak zase zvedne vysílačku a řekne na operační středisko, končíme na tom místě. Nasedám třeba do letadla. To se všechno zaznamenává. S tím se nedá nic měnit. Já jsem tu cestu absolvoval za 2 hodiny a 13 minut. 190 km, možná trošku víc na to letiště. Tak já z toho jaksi jednoduchými výpočty musím vydedukovat, že jsem průměrně nejel víc jak 100 km nebo mně nevezli tou rychlostí. To znamená, že to byl asi tady tento moment, který možná byl vyprovokován tím řidičem. Ale jinak ta ochranná služba skutečně jezdí velmi způsobně a ona musí dbát, jak jsem říkal na tu bezpečnou jízdu, na chráněné osoby. Aby ta doprava nebo ta přeprava byla bezpečná. Takže třeba takové dodržování vzdálenosti za vozidly, to jsem si všiml, že skutečně dodržují možná ještě víc než je třeba, protože aby se vyvarovali jakémukoliv střetu a neustále sledují okolí, co se kolem toho vozidla děje.

Moderátor (Jan Pokorný): Možná se ale stejně leckomu zdá, že se toho sešlo v posledních dnech nějak příliš moc. O čem, podle vás, svědčí to, že vedoucí dopravního inspektorátu patrně řídil opilý. Policejní prezident jede 190 no a vaše ochranka, byť ji to zákon umožňuje, si v tomto případě zřejmě s tím předpisem taky moc nelámala hlavu. Ale, nebo nechme tu ochranku stranou.

Host (František Bublan): Já si myslím, že oni skutečně se protiprávního jednání nedopustili. Ten policista Čaš, tuším, ten bude propuštěn ze služebního poměru zcela jistě, protože se prokázalo, že to vozidlo řídil. Už jsou na to i důkazy a tam nelze se jaksi k němu chovat jinak. Policejní prezident, to je zase taková ta spojená věc, že to bylo natočeno někým jiným. Já jsem byl taky postaven před otázku, co s tím? Radil jsem se i s legislativou, protože kdyby to šlo do správního řízení, tak podle všeho bych taky nedokázal předložit nějaký důkaz, že teda on jel tolik. On to pouze přiznal, ale nedalo se to ničím doložit. Řešil jsem to skutečně tou výtkou. Ta taky nebyla pro něho nějak příjemná. Navíc to bylo u příležitosti setkání s ostatními krajskými řediteli, takže jsem i udělal takovou, trošku, takový apel na ty ostatní ředitele, aby teda policie dodržovala předpisy. Aby skutečně to, co mohou vykonat jaksi mimo rámec toho silničního zákona nového, tak aby dělali pouze v těch výjimečných případech, když je to potřeba pro výkon jejich činnosti. Ale aby se toho nezneužívalo. On k tomu potom přistoupil, protože si byl vědom toho, že to skutečně, že ten předpis porušil a bezdůvodně, tak k tomu přistoupil tím osobním postojem, který já jsem přivítal, že se sám zbavil sebe na tři měsíce řidičského oprávnění. Navíc ještě nějakou tu částku poukázal na prospěšnou nadaci.

Moderátor (Jan Pokorný): Mně spíš zajímá to, pane ministře. Vy jste bývalý kněz, jste přemýšlivý člověk. Jak na vás dopadá etický a morální rozměr těchto případů? Teď nechme opravdu stranou, jestli je něco prokazatelně porušeno nebo neporušeno? Ve veřejném prostoru se prostě objevují informace, že vrchnost si dělá, co chce.

Host (František Bublan): Ona to není vrchnost jenom, protože tady tu výjimku ze zákona tak, jak je to v tom novém silničním zákoně napsáno má policie, mají hasiči, má záchranná služba. Já jsem jezdil také s tou záchrannou službou. Tři roky a jezdil jsem i u té rychlé. To znamená, že ten maják jsem měl zapnutý velmi často a i tehdy jsem se setkal s takovou divnou morálkou. I když u té záchranné služby je to něco jiného. To každý jaksi může předpokládat, že se veze nějaký pacient, který potřebuje rychlou pomoc. A i tam jsem se setkal s tím, že někteří řidiči nerespektovali ten maják, který byl spojen s tím výstražným znamením, s tou svou houkačkou. Nebo se taky zavěsili za tu sanitku, aby měli rychlejší průjezd. Takže ono o té morálce? My musíme, my si musíme zvyknout na to, že ten silniční zákon je pro nás pro všechny. Je určitě prospěšný. Já věřím tomu, že přinese své plody. Ale současně si musíme zvyknout na to, že teda jsou určité výjimky. Teď bych třeba na prvním místě jmenoval ty hasiče a tu záchrannou službu, ale někdy i ten ústavní činitel. Protože on někdy potřebuje také se někam rychle dostat a nebo se musí.

Moderátor (Jan Pokorný): Promiňte, to potřebuje i novinář, to potřebuje i truhlář, to potřebuje i podnikatel.

Host (František Bublan): Potřebuje. To je pravda. Ale to bych možná se dostal někam, kam bych nechtěl. Je někdo lepší nebo někdo vyšší nebo někdo je nějaký nadčlověk. To tomu tak skutečně není. Ale je, přece jenom, jaksi větší rozdíl, jestli někomu, já nevím, uteče nějaká půlhodina tím, že to bude truhlář a bude muset tu zakázku dělat o nějakou dobu déle.

Moderátor (Jan Pokorný): A nebo o ni přijde.

Host (František Bublan): Nebo o ni přijde. Je to také určitá hodnota. Je rozdíl, když třeba i ten ústavní činitel jede na letiště a teď bude rozhodovat o nějakých věcech na úrovni ministrů.

Moderátor (Jan Pokorný): Co když jede na seminář o víně?

Host (František Bublan): No tak to je trošku jiná věc, ale to si myslím, že..

Moderátor (Jan Pokorný): Stalo se to.

Host (František Bublan): To nevím. O takovém případě nevím, ale trošku bych to rozlišil. Ale víte, u těch ústavních činitelů? Třeba ten řidič, co se mnou jel, ten jezdil i s prezidentem Klausem. To jsou lidé zkušení. To nejsou lidé, kteří by tam přišli před týdnem a teď si zkoušeli sílu toho vozidla. Oni vědí, jak se mají chovat.

Moderátor (Jan Pokorný): To nezpochybňuju, pane ministře. Ale dovolte, abych vás spíš vedl k přemýšlení nad psychologickým aspektem té věci. Chtěl byste být třeba v kůži dopravního policisty, na něhož řidiči hartusí, že proč by zrovna oni měli platit pokuty a přicházet o body, když šéf policie má třeba drobné privilegium? Chtěl byste být v kůži toho dopraváka? Rozumíte mi?

Host (František Bublan): Samozřejmě nechtěl. Každé takové pochybení policie potom tu hodnotu toho zákona snižuje a vytváří takový pocit u lidí, že teda když někdo jiný nemusí, tak já taky nemusím. To já chápu. Je to naprosto logické. Vede to k tomu. Takže ono musí být obojí. Ono musí být jaksi, ta policie se musí chovat tak, aby se jí nedalo nic vytknout. Když někdy to není absolutní. Vždycky někdo nějakým způsobem pochybí. Ale aspoň si v tom globále, aby se tak chovala. Současně si musíme zvyknout i na určité výjimky nebo na nějaké aspekty, který připouští ten zákon. Bez toho to nejde. V tom zákoně to je, takže jestliže je tam napsáno něco jiného, co se týká nás všech a současně je tam napsáno, že teda ochranná služba může to a to, tak to musím taky respektovat.

Moderátor (Jan Pokorný): A závěrem našeho rozhovoru, pane ministře. Ať už si balíte věci na Ministerstvu vnitra a nebo si je tam zase nosíte. Když se ohlédnete za obdobím, kdy jste působil v české politice, v české exekutivě. Byl tam nějaký okamžik, kdy vám bylo z něčeho vyloženě špatně?

Host (František Bublan): Těch okamžiků bylo několik. Já nechci říkat.

Moderátor (Jan Pokorný): Nechcete říkat, že jste ten nejexponovanější.

Host (František Bublan): Tak já jsem zažíval dost těžké chvíle kolem loňského CzechTeku. Tam jako pro mne nebylo zklamáním to, že ti účastníci toho CzechTeku se stavěli proti mně. To já jsem jako docela chápal, že mohli být naštvaní a že to mohlo být proti jejich myšlení. Ale spíš mne zklamaly některé postoje politiků, kteří jaksi ve vedlejší místnosti vám řekli, no že jako s váma souhlasí, ale potom před tou televizní kamerou řekli úplně něco jiného. To se mi potom z toho dělalo trošku špatně.

Moderátor (Jan Pokorný): To ale nebyli jenom opoziční politici, viďte?

Host (František Bublan): No, možná že jenom opoziční. Ale především ti, protože ti z toho jaksi těžili určitý politický kapitál.

Moderátor (Jan Pokorný): CzechTek je za dveřmi. Co to s vámi dělá?

Host (František Bublan): Chystám se tam podívat, protože si myslím, že ta opatření, co jsme udělali letos, že už jsou jaksi velmi vstřícná. Především ocenili tu armádu, že se do toho zapojila, že vyčlenila ten a ten pozemek. Doufám, že to proběhne v pořádku. Trošku mám obavy z toho, aby se tam něco nepřihodilo. Teď nemám na mysli jaksi nějaké násilné jednání těch technařů, ale tím, že je velké sucho, aby tam nevznikl nějaký požár, aby ti lidé v tom vedru, aby to tam jaksi přežili. Protože ti tanečníci jsou neúnavní a někdy přeceňují svoje síly. Mám obavy, aby tam ta doprava byla bezproblémová, aby ty okolní obce tím nějak netrpěly. Takže se tam chystám podívat.

Moderátor (Jan Pokorný): Přijímají policejní složky na letošní CzechTek nějakou výrazně jinou strategii a taktiku?

Host (František Bublan): Tím, že je to v prostoru, ve vojenském prostoru, tak nám jaksi odpadne ta starost o to, jestli ten pozemek je obsazen oprávněně či nikoliv. Což byl vlastně hlavní problém při tom posledním. Naše starost je především, aby byla zajištěna doprava, aby tam byl pořádek. Aby tam nevznikl nějaký ten požár, aby v těch okolních obcích byla zajištěna bezpečnost a veřejný pořádek. Takže spíš takové podpůrné funkce a budeme se snažit pomáhat, nejenom těm technařům, kteří tam budou přijíždět a budou možná mít nějaké problém, třeba se zaparkováním. Ale i těm obcím, co jsou v okolí, aby i tam nevznikly nějaké problémy.

Moderátor (Jan Pokorný): Ale k nějakému razantnímu zákroku, kdyby si to situace vyžádala, budou policejní složky připraveny i letos.

Host (František Bublan): No samozřejmě připraveni být musíme. To je bez pochyb. Ale spíš to chceme zaměřit na takovou, aby to proběhlo bez větších problémů, aby byli všichni spokojeni i ti účastníci, aby si přišli na své, ale taky, aby netrpělo to okolí.

Moderátor (Jan Pokorný): Pane ministře, děkuji za rozhovor. O kom se mluví. Živé telefonáty, které teď budeme vysílat, nejsou redigovány a vyjadřují osobní názory posluchačů.

Moderátor (Jan Pokorný): Ony osobní názory můžete telefonovat na čísla: 221552155 nebo 22155255. připomínám, že hostem dnešního vydání pořadu O kom se mluví byl ministr vnitra František Bublan. Dobrý den.

Občan: Krumbirger, Vršovice. Pane Pokorný, dobrý den. Děkuji vám za váš pořad, který vůbec vysíláte. Protože to nám naše představitele ukazuje v plný nahotě. Pan Bublan, jako bývalý kněz. Nevím teda jaké víry, to jsem nestihl zaregistrovat, mluví tak, jako mluví všichni ostatní. Z nás, normálních lidí, z vás, ze mě, z mých kolegů dělají blbce na silnicích, včetně pana Češe, Husáka a dalších. Vypadá to jako za bolševika, protože když člověk něco ví a ten pán ho změří, tak voni potrestají toho pána, že změřil. Celková situace je taková, jaká je i v dalších věcech. Ve všem. Jo. Že jede na letiště, tak má jet trochu dříve, aby to stihnul. Ne jet na poslední chvíli, aby musel studovat v autě.

Moderátor (Jan Pokorný): Dovolte, abych vám poděkoval za vaše názory. Čekají další posluchači. Dobrý den.

Občan: Richard Nowakovský, Český Těšín. Já jsem bývalý policista, tak bych se rád k tomu vyjádřil. Navíc bych chtěl ještě říci, že nejsem příznivcem žádné parlamentní strany, takže můj názor bude zcela objektivní. Já vím, že je málo času a proto budu stručný. Podle mne pan Bublan společně s panem Grossem byli nejslabší ministři vnitra v polistopadové éře. Já jsem, jako bývalý policista, tak to tak trochu sleduju. Co se týče pana Bublana? Kausy se zatýkáním Krejčíře? Kdyby byl seriózní, dávno by odstoupil. Podle mého názoru tam nemá co pohledávat. A tady, co mluvil ten můj předřečník, tak má stoprocentní pravdu. Pan Husák měl být potrestán normální pokutou a měl ho odvolat. Chvála bohu, že se, doufám, změní vláda a že pan Bublan půjde od válu. Jednoznačně nejslabší ministr vnitra s panem Grossem. Nashledanou.

Moderátor (Jan Pokorný): Mějte se hezky. Třetí telefonický názor. Dobrý den.

Občan: Karel z Prahy. Já jsem takovej normální, slušnej člověk. Prosím vás. Já neříkám, že pan Bublan je špatnej člověk. Ale proč vlastně místo toho, aby si udělal pořádek na Ministerstvu vnitra, proč je v jejich vleku a všechno dělá tak, aby nikdo za nic nemohl? Rozumíte? Já například jsem údajně v nějakejch seznamech jako agent STB i když moji rodiče byli trestaný, vyhozený z práce. Tímto způsobem ty skuteční viníci, co tenkrát za komunismu dělali takový svinstva, tak jsou vlastně jako oběti, to jsou ty viníci. Takže udělejte si, prosím vás, pane Bublane, na tom Ministerstvu vnitra trochu pořádek, aby nerozhodovali ti o těch obětech a nedělali z nich agenty STB. Je to sprosťárna. Ani gestapo toto nedělalo.

Moderátor (Jan Pokorný): Myslím si, že to hlavní, co jste chtěl říci, to jste řekl. Když dovolíte, my dáme prostor a čas dalšímu telefonujícímu posluchači. Dobrý den.

Občan: Jandová, Zlín. Já se jenom připojuju k tomu prvnímu a druhému pánovi. Je to tady opravdu jako v kocourkově. Ten váš pořad dnešní mě přesvědčil o tom, že vždy se dělá pořádek od spodu a na ty nahoře se nikdy nedostane. Děkuju.

Moderátor (Jan Pokorný): Děkujeme.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.