Milan Knížák

Kdo rozhoduje o tom, co je umění, a co uměním není? "Nejlepším soudcem je čas," zamýšlí se Milan Knížák. Nabízí se samozřejmě otázka - domnívá se samotný Milan Knížák, že jeho díla v čase obstojí? Podle jeho názoru se touto otázkou skutečný umělec nikdy nezabývá - a dodává:

"Můj osobní vkus se samozřejmě v průběhu času mění. Něco jiného mě fascinovalo, když mi bylo patnáct, něco jiného mě fascinuje nyní. To znamená, že člověk cestuje uměním a většina toho, čeho si všímal, má smysl. Ale je to především o osobním zaujetí a osobních láskách."

Jaký je - podle názoru Milan Knížáka - český umělecký prostor? Hodnotí jej převážně jako nepřátelský svět. Podrobněji popisuje: "Je hodně o klanech, skupinách, které jdou proti sobě. Navíc nemáme žádnou solidní uměleckou kritiku, ta živoří a především v médiích téměř neexistuje."

Být umělcem v současném světě však je podle Milana Knížáka obtížné i z jiného důvodu: "Chybí sjednocující prvek. V době velkých stylů si lidé byli v mnohém příbuzní. Dnes každý hledá nějaké místo. A dostat se na výsluní je těžké - přičemž mnozí lidí, než aby dělali umění, touží právě po tomto výsluní."

Tímto stavem trpí především umění samo. Situaci podle Milana Knížáka nezlepšují ani vzdělávací instituce, které mají v budoucích generacích budit estetické cítění: "Školy a podobné instituce jsou často pohodlné. V hodinách kreslení tak stále patlají trapné obrázky místo toho, aby šly s žáky do galerie a učily je být s uměním."

Proč považuje ředitel Národní galerie český veřejný prostor za pokleslý? Jaký názor má na Entropu Davida Černého? A proč se domnívá, že se jeho přítel Václav Klaus během stávající krize české politiky ve svých rozhodnutích a postojích mýlí? Všechny odpovědi Milana Knížáka nalezete v Rádiu na přání.

Záznam celého rozhovoru s Milanem Knížákem i s dalšími Hosty Radiožurnálu si můžete poslechnout v Rádiu na přání.