Poučení z krizového vývoje u nás neproběhlo. Američanům fandím, odborná veřejnost bojuje, říká epidemiolog Smejkal

S dnešním hostem jsme se scházívali před čtyřmi lety, týden co týden. Tehdy Radiožurnál vysílal sérii rozhovorů Jak zvládnout pandemii. Seděli jsme proti sobě v rouškách, komentovali různá opatření, číslo R, rozvolňování... Máte rád tyto vzpomínky na pandemii?

Už ani moc ne. Už to také vytěsňuji.

Pozor, ale systémově, nevytěsnili jsme to příliš?

Myslím, že to je asi přirozená lidská vlastnost, že nepříjemné věci vytěsňujete. Měli bychom na to myslet, že se to zase může stát. Měli bychom se z toho poučit, ale nemůžeme o tom pořád přemýšlet.

Byla nějaká inventura, nějaké základní poučení?

Čtěte také

„Chřipka nešetří ani zdravé čtyřicátníky,“ říká epidemiolog Petr Smejkal. Očkování snižuje riziko těžkého průběhu

Poučení z krizového vývoje, myslíte, v době pandemie? Mám pocit, že úplně ne. Pořád to ještě čeká na to, abychom si to zanalyzovali, aby se to nestalo.

Vím, že o tom asi nebudete chtít mluvit, ale co děláte 26. ledna?

To myslím, že budu v práci.

Poslanec Rajchl naplánoval seminář ve Sněmovně na téma Dopady očkování proti covidu a vládních opatření. Podle poslance Rajchla přijdou všichni, kteří, cituji: „nesklonili hlavu před covidovou totalitou“.

No jo no. Ono už to bylo, mám pocit. Myslím, že na to stačí ten jeden poslanec, aby to svolal. Máme demokracii, tak doufám, že rozumní lidé vědí. Pozval tam pana vládního zástupce ze Slovenska, to jsem zaznamenal, pana doktora Kotlára. Ten tomu určitě přidá.

Ten má osobitý názor na očkování.

Čtěte také

iROZHLAS

‚Jak můžete být takový ignorant?‘ Ministr Kennedy přetavuje nedůvěru k očkování v politické kroky

Ten má osobitý názor. Pod mikroskopem sledoval, co ta vakcína dělá s jeho červenými krvinkami.

Tuším, že přirovnal očkované lidi ke geneticky modifikované kukuřici.

To je bizár, nebudu to komentovat.

Očkování a odpor

Čas od času jezdíte pracovat do nemocnice ve Spojených státech amerických. Proč to děláte, pane doktore?

Zaprvé vždycky děkuji, že mi to v práci dovolí. Beru si na to dovolenou, neplacené volno, aby si někdo nemyslel, že nepracuji.

Jak jste obezřetný...

Musím být obezřetný, ale hlavně musím být obezřetný tam. Jsem držitelem zelené karty už dlouho a vždy mám strach, kdy už mi ji zabaví, když tam nelétám často – kdy mě pošlou do nějakého detenčního tábora. Ale zatím nic takového nepozoruji, zatím všechno jde podle pravidel.

A co tam děláte?

Normálně tam už léta dělám doktora, internistu a experta na kontrolu infekcí. Je to malá nemocnice, spousta věcí se tam dělá jinak, některé líp, některé hůř, takže člověk se naučí. Od roku 2003 jsem si tam dělal atestaci. Vlastně jsem čtvrteční Američan, jestli to můžu říct, čtvrtinu života jsem tam žil a k té zemi mám velmi kladný vztah.

Čtěte také

Jak Trump mění Ameriku i svět. Co si o tom myslí jeho příznivci a odpůrci?

Není příjemné sledovat, jak se mění v poslední době, ale kamarádů tam mám spoustu, znám Američany z mnoha dobrých stránek, takže jim pořád fandím. Není to ale jednoduché teď.

Je pro českého lékaře, čtvrtinového Američana, snadné pozorovat práci tamního ministra zdravotnictví?

On nemá zas takový vliv na zdravotnictví, to je jedna věc. Přeci jen dost věcí si řídí i státy samotné a nemocnice, což se mi tam třeba líbí, že na kvalitu péče kladou velký důraz. Já si třeba letos budu muset obnovit atestaci, tu tam musíte každých deset let obnovovat. To jsou věci, které mi tady docela chybí.

Takže není to o ministrovi zdravotnictví, ale samozřejmě, o co on se snaží, opravdu nevnímám příliš pozitivně. Změny v komisi pro očkování, spousta doporučení na očkování se změnila. On dává důraz na zdravý životní styl, že když budete jíst olej, tresčí játra, tak se nepotřebujete očkovat na spalničky, když to přeženu. To jsou opravdu věci, nad kterými zvedáte obočí, protože to zpochybňuje medicínu založenou na důkazech, kterou razíme my, kterou razí i ti schopní Američani.

Ale je tam velká opozice proti tomu. On je ministr politik, ta odborná americká veřejnost, to je úplně něco jiného. Čili je to boj a nic tam není úplně prohraného. To ať si nikdo nemyslí, že rozumní lidé se proti tomu nestaví.

Extrémy kapitalismu a socialismu

Co je tedy v americkém zdravotnictví lepšího než v tom českém?

Zaprvé vzdělávání mediků. To když vidím tady – učím na lékařské fakultě – tady máme hodně co dohánět. Oni také za vzdělání platí horentní částky na dobrých univerzitách – to je něco, co bych tady nechtěl.

Čtěte také

Zdravotnictví není perpetuum mobile, nemůže fungovat bez peněz. Ministerstvo žije v paralelní realitě, tvrdí šéf lékařské komory Kubek

Ale my jsme vždy ten druhý extrém, když to někomu vykládám – tady je to úplně zadarmo. Zadarmo také nemůžete očekávat, že něco bude velká hitparáda. Šestileté vzdělání mediků tady; za těch 6 roků bych řekl, že se nenaučí tolik jako za čtyři roky Američan na jejich lékařské fakultě.

Medicína, co se tam učí, je medicína založená na důkazech, ne ta dojmologie, kterou tady občas pořád ještě slyšíme. „Na naší slavné klinice to takto děláme 50 let, tak proč bychom to měnili?“ – v tom opravdu vychovávaní nejsou.

Je to velmi prakticky zaměřené, takže když tam vystudujete, skutečně něco umíte i s pacientem. Tady dostanete hodně teorie, která je nutná, ale důležitá je praxe. A pak atestaci, po dostudování medicíny. Atestační část byla hodně náročná, ale zase za tři roky vás naučí dost. Tady to trvá déle a je v tom trošku binec pořád.

Čili to je asi první věc, kterou můžeme docela závidět, řekl bych. Důraz na kvalitu vzdělávání opakováním atestací je také dobrý, protože medicína se mění. Že jste se atestoval v roce 1985 znamená, že prakticky se setkáváte úplně s novými věcmi. Z toho nemůžete žít.

Pojišťovna je důležitým faktorem v řízení kvality péče a hodnocení toho, jak která nemocnice funguje.
Petr Smejkal

Primární péče tam funguje také líp, alespoň ve státě, kam jezdím já, v Maine – opravdu každý stát v Americe je jiný. Praktici tam dělají daleko víc. A vidíte, my k tomu pomalu dospíváme také. Teď konečně, od 1. ledna, budou preventivní prohlídky u praktiků daleko širší. Gros té péče je u praktika, specialista dělá opravdu jen specializaci. A můžu pokračovat.

Čtěte také

E-žádanky, konkurence pojišťoven, dvousložkové pojistné. Kudy se ubírá debata o dostupnosti zdravotnictví?

Nevýhoda samozřejmě je, že je to drahé, je to velký byznys, takže spousta lidí na péči nemá. Nám tady zase ale dlouhou dobu chyběly pojišťovny – žili jsme v takovém velkém socialismu. Teď mám pocit, že se konečně začíná klást důraz na to, že pojišťovna je důležitým faktorem v řízení kvality péče a ohodnocování toho, jak která nemocnice funguje. A dostatek dat k tomu, jak to hodnotit, potřebujeme.

To tam funguje už dlouho, ale je to druhý extrém – nechci říct extrémní kapitalismus, ale u nás trošku socialismus. Oba dva systémy, kdyby se trochu přiblížily, tak třeba budeme mít ideál. Ten, jestli na světě je, tak možná ve skandinávských zemích.

Jak se válkou zasažená Ukrajina potýká s antibiotickou rezistencí bakterií? A kde vidí Petr Smejkal nedostatky v českých nemocnicích? Poslechněte si celý rozhovor s hostem Jana Pokorného.