Maxim Velčovský: Vetešnictví potřebuju k životu, každá čtvrť by měla jedno mít

Řekl jste, že si vážíte některých designérů minulosti, protože navrhovali věci, aby vydrželi dlouho. Mám pocit, že dneska se věci nenavrhují tímto způsobem, ale je to možná jen moje neznalost...

Navrhují se tímhle způsobem, ale minulý režim potřeboval matrici. Když jsme kupovali máslo, cena na něm byla vytištěná. Neměnila se třeba deset let. Obalový design reflektoval produktový design. Předmět se vyráběl hodně dlouho a měl vydržet z technologických důvodů nějakou dobu.

Čtěte také

Design je umění a sdělování názoru. Někdy jsem obětí vlastních vizí, směje se oceňovaný designér

Dneska je vývoj rychlý. Když si uvědomíme, že jsem v roce 1999 měl první e-mail a dneska mám smartphone, do kterého se vejde spousta přístrojů... Odumírání designu je způsobené zrychleným vývojem. Dobré věci by měly být navrženy tak, aby vydržely patnáct dvacet let – pro jednu generaci.

Obor sklo a porcelán, ve kterém se pohybuju nejvíc, to tak má. Můj student Adam Železný spočítal enviromentální stopu jednoho hrnku. Vysoce převažuje nad PET lahví. Když ho používáte patnáct let, je to silně ekologická věc, která se nakonec může rozbít a nezašpiní přírodu.

Říkám si, že jsme v současné době zahlceni přemírou předmětů, které nepotřebujeme. Ale neustále se to na nás valí. Stane se někdy designérovi, že mu přijde až nemorální navrhovat další designy a předměty?

V mé hlavě se to odehrává. Člověk přemýšlí, proč má být další historická vrstva podrobena mé práci, mému stylu přemýšlení. Někdy člověk během této sebemrskačské minutky přijde na nové řešení a uvědomí si nové cesty. Trh nám nabízí obrovskou lavinu nepotřebných věcí. Kdybychom tady šli po Vinohradské, polovinu obchodů bychom mohli zrušit, protože jsou zbytečné. Jen určité věci by nám stačily k životu. Vývoj člověka je založen na inovacích. Ty často mohou být ovlivněny spamem, jak to máme v životě.

Když je náš svět přehlcen předměty, proč navrhovat další?

Má to několik úrovní. Spousta věcí je vyrobených na nějakou dobu a potom se nám rozpadnou. Mohou to být skandinávské řetězce, které přinášejí do Čech esteticky kvalitní design, ale často praktičnost nemá trvalé hodnoty, takže se nám rozpadne postel nebo židle za pár let... Pak nutně někdo musí navrhnout alternativu. A to je proč se navrhují stále nové předměty.

Vetešnictví k životu potřebuju. Vždycky, když tam jdu, něco najdu.

Další alternativa by měla nést buď známky lepší kvality, nebo někoho napadl business model, kterým porazí konkurenci. Je to jako v životě, kdybychom si řekli, že by bylo lepší, kdybychom všichni nosili stejnokroje, společnost s tím asi nebude souhlasit a každý se vymezí dle svého stylu, názoru a tak dál.

Máte pozoruhodnou sbírku věcí. Mezi nimi jsou reklamní poutače... K čemu vám to je?

Chtěl jsem založit muzeum všeho.

Když chodíte po vetešnictvích, hledáte tam něco konkrétního? Nebo vás jako designéra fascinují tvary? Hledáte sběratelské kousky?

Věc většinou hledá spíš mě. Vždycky, když tam jdu, pokaždé něco najdu.

Čtěte také

Prahu opět rozsvítí Signal Festival. Představí tureckého umělce Refika Anadola nebo instalaci Maxima Velčovského

Co jste našel v poslední době?

Ve vetešnictvích člověk vždycky narazil na strašně zajímavé věci, ale bohužel v Praze zanikly, existuje jich jen pár. A já to potřebuju k životu. Myslím si, že by to mělo být podporované každou čtvrtí. Každá čtvrť by měla mít svoje vetešnictví, aby lidi věci nevyhazovali, ale dávali je tam.

Chodí Maxim Velčovský hledat předměty i k popelnicím? Našel někdy ve vetešnictví něco ze své vlastní práce? Co mají společného designéři a kutilové? Poslechněte si rozhovor.

Rozhovor je reprízou z 14. 10. 2022.