Martin Zbrožek nebo Leopold Šamil?

10. březen 2003
Dva na jednoho

Hezký den a hezký poslech následujících třiceti minut, které budou jako obvykle v tomto čase patřit pořadu Dva na jednoho. U poslechu Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vás vítají Vladimír Kroc a Naděžda Hávová. Tentokrát k nám přijal pozvání herec a muzikant Martin Zbrožek. Dobrý den.

Host (Martin Zbrožek): Dobrý den.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dobrý den. Martin Zbrožek se narodil 18. června 1963 v Teplicích. Na konzervatoři vystudoval hru na housle, hrál ve skupinách Najma, Květy času, v Duu s Alanem Vitoušem, s Melody Mackers Ondřeje Havelky a v nejrůznějších jazzových klubech po celé Evropě. Jeden čas působil také v pohybovém divadlu Leen teatro. Lidé ale Martina Zbrožka znají především jako herce divadla Vizita, se kterým spolupracuje už od dob jeho vzniku. Nemohl si vzpomenout, kdy vlastně Vizita vznikla. Ani teď?

Host (Martin Zbrožek): Já nevim, nějaký 83 možná 84.

Moderátor (Vladimír Kroc): Možná to není ani důležité. Ale ujalo se to, ona to vlastně není ani přezdívka, umělecký pseudonym Leopold Šamil, pod kterým jste se představil televizním divákům? Neříkají vám tak třeba přátelé teď?

Host (Martin Zbrožek): Tak mám, já trošku nerozumím tý otázce, protože já nejsem Leopold Šamil, že.

Moderátor (Vladimír Kroc): No říkám, jestli se to ujalo?

Host (Martin Zbrožek): No tak jako právě že v tom posledním momentě dostal šanci tendlecten člověk jako kterej teda, já řikám, no pan Wachler měl jako nějakej důvod mě z toho nějakým způsobem vyšoupnout a jako prostě tady dostal jako možnost tady ten šoumen z Dagestánu. A...

Moderátor (Vladimír Kroc): Mrzí vás to?

Host (Martin Zbrožek): Je pravda, že prostě jako tim mě dobíhají jako teďkon lidi, jako proč tam jako sem tam nebyl a tak. No tak samozřejmě, že mě to mrzí, protože to člověk jako nějakým způsobem připravuje, brousí si vtip, že jo a tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): A pak je to k ničemu.

Host (Martin Zbrožek): A pak najednou příde tady nějakej Dagestánec a vlastně to celý jako vyžere to no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak pojďme tedy k vaší práci. Jak jste se vůbec dostal k divadlu? Když u nás byl Jaroslav Dušek, tak vyprávěl, že jste spolu rádi improvizovali pro překvapené spolužáky ve škole.

Host (Martin Zbrožek): Že jsme improvizovali pro překvapené spolužáky ve škole? To vám říkal Jaroslav Dušek?

Moderátor (Vladimír Kroc): Hm.

Host (Martin Zbrožek): No my jsme spolu do školy nechodili, takže...

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže jste neměli ani spolužáky? Tím pádem jste pro ně ani nemohli improvizovat?

Host (Martin Zbrožek): No tak vlastně, jak bych to... Jsem z toho teda vyděšenej. Tak to vlastně tim překvapil i mě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře, pan Dušek.

Moderátor (Naděžda Hávová): Herci se většinou bojí improvizovat, pustit se do něčeho o čem vlastně ani neví, jak se nakonec vyvine, jak to skončí. Vy to máte naopak, ale neříkejte, že přijdete do divadla a teprve na jevišti začínáte přemýšlet o tom, co večer budete hrát? Nějaké záchytné body máte připravené nebo ne?

Host (Martin Zbrožek): No nemám.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vůbec žádné?

Host (Martin Zbrožek): No nemáme. Nemáme vůbec žádné a já se musim smát, jako že se to neustále jako pořád probírá. Jako je to vlastně pořád ta samá otázka se objevuje jako často novináři, když dělaj rozhovor, jak se mnou, tak i s panem Duškem. Tak je to vlastně pořád dokola. Sem tam se ptaj jako i po představení, že jo diváci a tak a pořád vlastně jako dokola a my pořád odpovídáme to samý.

Moderátor (Vladimír Kroc): Asi proto, že se to zdá těžko uvěřitelné, že tam skutečně člověk jde jako nepopsaný list na scénu a tam to všechno teprve vzniká.

Host (Martin Zbrožek): No, no.

Moderátor (Vladimír Kroc): Je to pro vás tak těžké, jak si to my představujeme skoro neřešitelně?

Host (Martin Zbrožek): Nevim, jestli to je těžké a nebo jestli to je těžký, ale v každym případě je to asi...

Moderátor (Vladimír Kroc): Co by bylo horší, kdyby to bylo těžké nebo těžší?

Host (Martin Zbrožek): No tak těžké se mi zdá těžší, ale zdá se mi, že to je asi teda míň častý jo. Nebo vlastně se to tolik asi neděje, tak je to prostě možná svým způsobem jako rarita. Ale já si myslim, že to je rarita tady jako třeba u nás. Věřim tomu, že, že třeba v Rusku, kdekoli... My jsme se právě, to je právě nějaký jako překvapení, že když jsme se potom setkali s panem Leopoldem, protože....

Moderátor (Vladimír Kroc): Říkáte mu pane Šamile nebo Leopolde?

Host (Martin Zbrožek): No tak my si jako řikáme si jménem. Je to náhoda, že jsme se teda opravdu potkali. Pan Leopold mě jako vyhledal, protože má srdce, jak se ukázalo. Já jsme myslel, že to je chladnej jo, chladnokrevnej jenom prostě šoumen, kterej jede a má lokty a prostě vodsune kohokoli. Ale tak to tak není. Vlastně to je takovej, je to taková legrace, že jsme se stali vlastně takovými přáteli no jako.

Moderátor (Vladimír Kroc): Podělil se s vámi třeba o část honoráře teda, když už má to srdce?

Host (Martin Zbrožek): To určitě ne, protože to by mu nic nezbylo. Jak si tak myslim. No ale já chci říct, že právě zrovna on mi řikal, že je docela častější jev improvizace u nich jako v...

Moderátor (Vladimír Kroc): V Dagestánu?

Host (Martin Zbrožek): V Dagestánu a že tam se tolik jako na to neptaj, jako je to prostě... Tam se to jako dá poznat nebo...

Moderátor (Vladimír Kroc): Pro Dagestánce je to samozřejmost?

Host (Martin Zbrožek): Je to větší samozřejmost, co se pan Šamil taky jako prošel nějakejma školama divadelníma, takže on mi vyprávěl, že tam se to jako vyučuje. A jedna z těch, jedna z těch prostě hereckejch škol nebo vyučování dost jako proklamuje zrovna improvizaci. Takže to je jedna, jenom jedna z forem, jedna z možností, jak to divadlo dělat jo.

Moderátor (Vladimír Kroc): Nestálo by za úvahu třeba posílat mladé herce do Dagestánu na nějaké stáže?

Host (Martin Zbrožek): No tak to je zajímavej nápad. Jo my jsme o něčem takovym jako mluvili, že s panem Leopoldem, že by se nějaká taková možná něco, nějaká taková vlastně družba, jako dřív bylo, že by se mohlo něco takovýho jako prostě začít rozjet. Možná mluvili jsme o tom, že bysme tam mohli my jako přijet a vlastně tam jako dělat nějaký, nějaký vorkšopy. Možná, že i pan Šamil by přijel sem jako. Uvidíme.

Moderátor (Naděžda Hávová): Dá se improvizaci naučit? Myslíte, že byste se měl čemu naučit v Dagestánu?

Host (Martin Zbrožek): Nevim, jestli se dá improvi... Já sám nedokážu jako zodpovědět, to by možná, co by na to řikal pan Šamil to nevim. Ty maj jako daleko víc to prozkoumaný. Ale naučit já, podle mýho názoru je to otazník, ale dá se to nějakým způsobem podporovat, podpořit, rozvíjet. Jako otevřít tu, tu... Já si myslim, že to nějakým způsobem máme všichni schopnost improvizace. Vy taky jako. Já to tak popisuju, že to je jako podobně jako v životě. Že vstanete ráno a taky neděláte, nejedete podle scénáře jako leckdy že jo? Že třeba zrovna si vezmete jako k jídlu co vás napadne, ne co vám nadiktuje váš šéf že jo nebo jinej šéf jako.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kdo je váš šéf vlastně?

Host (Martin Zbrožek): Vo tom bych právě dost nerad mluvil. My už jsme si právě jako...

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste...

Host (Martin Zbrožek): Prostě jsme si řekli, že to nebudeme řikat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Několikrát jste mluvil o Jaroslavu Duškovi jako o panu Duškovi, znáte se už léta. Stále mu řikáte pane Dušku?

Host (Martin Zbrožek): Já jsem si od začátku myslel, že je pán no, tak proto to řikám.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já se ptám jenom na to oslovení. Nepochybuju o tom, zda je nebo není.

Host (Martin Zbrožek): Tak takhle to myslíte? No tak je pravda, že mě někdy překvapí potom, když si vezme ženský šaty na jeviště, tak někdy o tom zauvažuju, jestli mu mám ještě řikat pane. No ale nic méně...

Moderátor (Vladimír Kroc): Vždyť to je správně. Já si vzpomínám, že při, při předávání Českých lvů tuším to bylo loni, jste tam měl boa, jste si potom tedy vyluxoval. Ale...

Host (Martin Zbrožek): Ale to je zajímavý, že jste si toho všimnul. To je jako opravdu, to jste velmi bystrý.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže, jak oslovuje pan Dušek vás?

Host (Martin Zbrožek): Jak oslovuje mě? No podle toho, jakou má náladu no. Jako když zrovna, když má jako lepší náladu, tak mi řekne jako, ahoj.

Moderátor (Naděžda Hávová): Je něco, čím vás ještě po tolika letech vystupování společného dokáže Jaroslav Dušek překvapit?

Host (Martin Zbrožek): Jako že, jestli mě dokáže pan Dušek překvapit?

Moderátor (Naděžda Hávová): Třeba při představení? Věřím tomu, že v osobním životě leckdy.

Host (Martin Zbrožek): Při představení? No to mě překvapuje, tadle otázka mě opravdu překvapila a tak mě zaskočila, že, že já nevim.

Moderátor (Naděžda Hávová): Nebo dovedete vy něčím překvapit Jaroslava Duška?

Host (Martin Zbrožek): Měníte otázku těsně před odpovědí. To mě taky překvapuje. No ale já vás totiž, já vás chci teďkon překvapit, protože vy vůbec nevíte, že jako je to sice Dva na jednoho, ale já jsem si teďkon prostě na tudlectu hodinu, na tudlectu minutu pozval sem pana Leopolda a on teďkon přichází.

Host (Leopold Šamil): Dobrý den. Dobrý den.

Logo

Moderátor (Naděžda Hávová): Dobrý den. Zdravíme.

Host (Martin Zbrožek): Nazdar Leopolde. Dobrý den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Pro nás překvapení. Budete nám tlumočit nebo? Ale Leopold umí dobře česky. Posaďte se u nás pánové.

Host (Martin Zbrožek): Sedněte si sem.

Moderátor (Naděžda Hávová): Sluchátka si nemusíte brát, nemusíte.

Host (Leopold Šamil): V pořádku. Děkuji.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže poprvé v historii Dva na dva.

Host (Leopold Šamil): Neruším zde tady?

Moderátor (Vladimír Kroc): Ne, to je dobře, že jste přišel. Protože my jsme se teprve v přímém přenosu dozvěděli, že jste vlastně zaskočil za našeho dnešního hosta. Dlouho jsme si mysleli vlastně, že Martin Zbrožek byl ve vaší roli a teď se ukázalo a naši kolegové se přišli podívat, že skutečně ve studiu jsme čtyři.

Host (Leopold Šamil): Prosím jen nezlobte se na mě.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ta otázka zní, proč jste vlastně vzal ten kšeft, jak se říká, našemu hostu Martinu Zbrožkovi? My jsme si mysleli, že on byl v roli Leopolda Šamila.

Host (Leopold Šamil): No víte to je, to je víte to je vopravdu těžká otázka takle jako říct. To není tak jako uplně jednoduché vám říct, protože já, já jsme přišel trošku jako slepý k houslím. Jako jak to řikám. No počkejte, Martine, nechte toho opravdu. Je to tak, že já jsem jako byl absolutně trošku jako fakt slepota a najednou housle jako přede mnou. Tak já, já nevim.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mě by možná zajímalo, když mluvíme o těch houslích, že vám skáču do řeči, kdo hraje lépe? Martin Zbrožek na housle a nebo Leopold Šamil?

Host (Leopold Šamil): To jste mě teďkon... No víte von lépe tahá smyčcem.

Host (Martin Zbrožek): Já bych k tomu jenom chtěl říct, že každý chvilku tahá pilku.

Host (Leopold Šamil): To nebyl moc dobrý vtip. Ale já se snažim se rozesmát.

Moderátor (Naděžda Hávová): Víte, pane Leopolde, pan Zbrožek vyučoval hraní na housle také studenty v Bangkoku. Chtěla jsem se teď zeptat pana Zbrožka, jak se k tomu vlastně dostal?

Host (Leopold Šamil): Promiňte.

Host (Martin Zbrožek): Ne, promiň, promiň Leopolde.

Moderátor (Naděžda Hávová): Pane Zbrožku?

Host (Martin Zbrožek): Ano. Jo promiňte, já jsem jenom tady odpovídal panu Leopoldovi. Já jsem učil v Bangkoku děti. A to byla jako velká náhoda a dodneška nevim, jestli to náhodou nebyl zrovna pan Dušek, který mě chtěl něčím překvapit. Ale prostě jsem zvedl telefon jednoho dne a tam se... Tam prostě člověk říkal, dobrý den, já jsem na vás dostal číslo a já vám chci říct, nechcete učit v Bangkoku děti hrát na housle? Takhle to bylo. A já jsem takle udělal a on na to řikal, no podivejte se máte asi... Jako zítra, já tam budu v Praze, máte asi dva dny na rozmyšlenou a prostě jako je to na rok na dva. Řekněte mi teďkon, jestli máte vo to vážný zájem nebo ne? A já jsem jenom mi tak proběhlo hlavou jako, že odmítat nějaký věci, že to je nuda. Jako a říct si, tak já budu dělat pořád to samý. Mně přišel ten telefon tak legrační, že jsem řikal, ano samozřejmě. No pak přijel a vopravdu jsem měl na to asi tejden nebo čtrnáct jako se rozmyslet, jestli tam pojedu nebo ne. Prostě uplně, uplně...

Host (Leopold Šamil): Já teda do toho, to bylo taky trošku jako slepý k houslím.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já bych právě rád využil toho, že tady máme Leopolda Šamila, i když neplánovaně. A chtěl bych se zeptat, jestli je pravda to, co se šušká, že vlastně Martin Zbrožek se chtěl pomstít organizátorům Českého lva a proto vyryl v zákulisí přes jméno Ivan Trojan na toho Českého lva Ondřej? Leopolde, je to pravda, víte o tom něco?

Host (Leopold Šamil): Ne, ne, ne v žádném případě to já nemůžu vůbec nechat takovouto...

Host (Martin Zbrožek): Ne, jen jim to nech Leopolde nechte to klidně, ať je nějaká sranda.

Host (Leopold Šamil): Ne, ne, já chci, Martine, to je v pořádku. Já nechci, aby vznikaly nějaký tady věci, který potom vám bude někdo vyčítat jo. Ono stačí, že lépe taháte smyčcem jo. Ale to, že tam vyrytý jméno bylo, to bylo, to byla maličká chybička.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mě tak napadlo, chtěl bych zas využít toho, že jste tady vlastně oba. Když si tak rozumíte oba s Jaroslavem Duškem a porozuměli jste si potom po Českých lvech, nenapadlo by vás nebo, že byste třeba v tom příštím ročníku mohli být na podiu všichni tři?

Host (Leopold Šamil): To je samozřejmě...

Host (Martin Zbrožek): Můžu já? No...

Host (Leopold Šamil): No počkejte, pane Martine. Já, já bych to chtěl rád říct, že víte já se vrátím do Dagestánu a já vůbec nevím, co si vymyslí pan Wachler. Já jsem byl překva... To bylo pro mě veliké překvapení, že sáhnul po mně. Že já věděl, že pan Zbrožek jako je veliký šoumen velmi dobrý. Ne, opravdu, Martine, já to tady chci říct, když tady můžu mluvit do mikrofonu. Že to řeknu vám nevím, ale bylo by to velmi zajímavé se pustit do příštího lva v trojici a když to dobře dopadne možná i s Theodorem Skriblem, kdyby on přijel.

Moderátor (Vladimír Kroc): Výborný nápad. Tak víte co, dáme si teď písničku a chvilku si oddychneme. Vydržíte tady? Nikam nespěcháte?

Host (Martin Zbrožek): A kterou si dáme?

Moderátor (Naděžda Hávová): Pánové, vždyť jste se shodli...

Host (Leopold Šamil): Já umim jedinou jednu písničku a teď vám ji zazpívám.

Moderátor (Naděžda Hávová): Na vlnách Českého rozhlasu 1 Radiožurnálu Monkey Bussines a písnička Dirty, na které se shodli Martin Zbrožek muzikant a herec, náš dnešní host a náš druhý neplánovaný host Leopold Šamil, kterého si přivedl právě Martin Zbrožek. Já teď, teď bych položila otázku Martinu Zbrožkovi. Vy jste ještě donedávna učil na konzervatoři Jaroslava Ježka.

Host (Martin Zbrožek): Ano. A ta otázka vlastně je?

Moderátor (Naděžda Hávová): Proč jste toho nechal?

Host (Martin Zbrožek): Promiňte já mám otázku, odpověď na tu otázku, ale tady pan Leopold něco chce říct. Copak je?

Host (Leopold Šamil): No ne já jsem slyšel to Dirty tu písničku. Já jsem chtěl říct, že mi to připomnělo ty Monkey Bussines, to je vopravdu zajímavá kapela. Já, já velmi rád jsem šel na koncert, kde jsem dokonce jsem udělal pár pohybů. Ale chci říct, že mě překvapilo, že, že ten Roman Golí, že on přišel s takovou opicí. A já jsem si řikal, odkaď ten Roman de, že má takovou opici?

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak nikdo nejsme svatí.

Host (Leopold Šamil): Jestli jsem něco řek špatně, tak se omlouvám Romane Goli doufám, že mě posloucháš.

Host (Martin Zbrožek): Já mám teda, já mám teda odpovím.

Moderátor (Naděžda Hávová): Konzervatoř, proč jste toho nechal?

Host (Martin Zbrožek): Vidíte to jo? Proč jsem toho nechal? Protože se to nějak jako rozjelo i představení jsme pak jako začli jezdit s panem Duškem. A, a já jsem musel třeba dost často prostě si přehazovat hodiny a už, už jsem měl... Myslim, že to není uplně příjemný, když, když ty studenti prostě maj narušovaný nějakou... A sám jsem cejtil, že to uplně není to vono a tak jsem si řikal jako radši, radši... A jako jinak je to bezvadný, je to vlastně jako ta aktivita je skvělá, jako to učení. Že prostě člověk jako vlastně přemejšlí s těma lidma, jako je do něčeho zve. Vlastně je... Člověk musí uvažovat jako vlastně a nebo koncentrovat se na tu věc a sám ji objevuje a je to prostě skvělý. A myslim si, že by bylo fajn, já mám chuť se k tomu vracet jakoby ještě později, jakoby vopravdu v šedesáti, ve sto šedesáti a tak pozdějc ještě. Potom je to ještě taky zajímavý. Že teď mám, teď jsem ještě jako...

Host (Leopold Šamil): Já myslim, že vy jste mladý, pane Martine. Vy byste měl žít a pak učit.

Logo

Host (Martin Zbrožek): No tak něco takovýho jsem...

Moderátor (Vladimír Kroc): Možná, že teď překvapíme Leopolda Šamila informací, vy jste nás také překvapil tím, že jste ho sem přivedl. Že Martin Zbrožek hrál šest let dokonce v kapele Melody Mackers Ondřeje Havelky. Ví to vůbec Leopold o vaší minulosti?

Host (Martin Zbrožek): Jestli já to vim, jako Martin?

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy, Martine, to možná ještě si vzpomenete na to.

Host (Leopold Šamil): To je pro mě otázka ne?

Moderátor (Naděžda Hávová): Ano.

Host (Leopold Šamil): Jestli já to vim? Víte já vim skoro všechno, protože já než jsem přijel sem do vaší země, musel vyplnit tolik dotazníků, že já vim všechno.

Moderátor (Vladimír Kroc): A tam se vás ptali třeba i na to, kde působí Martin Zbrožek?

Host (Leopold Šamil): Samozřejmě, samozřejmě, samozřejmě. Vo Martinovi Zbrožkovi já jsem musel vědět uplně všechno. Samozřejmě, že já řikám trošku v legraci, že vim všechno že? Nemůžu vědět uplně všechno.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale skoro, skoro?

Host (Leopold Šamil): Skoro vim.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobře. Vidím, že od Leopolda už se toho moc nedozvíme. Martine, ještě se vracíte někdy k tomu hraní na housle? Zahrajete si ještě někde, kromě tedy třeba při předávání Českých lvů?

Host (Leopold Šamil): No mohu odpovědět za vás, pane Martine?

Host (Martin Zbrožek): Schválně odpovězte, já vám pak řeknu, jestli...

Host (Leopold Šamil): Dobře. Na co jste se ptal prosim?

Moderátor (Vladimír Kroc): Jestli Martin Zbrožek ještě někdy hraje na housle?

Host (Leopold Šamil): Tak ať odpoví radši on sám. Protože todle já nemůžu říct jako samozřejmě.

Host (Martin Zbrožek): No tak já, já, jestli jako hraju na housle...

Host (Leopold Šamil): Cvičíte ne, přece cvičíte? Já vim, že cvičíte. My jsme byli spolu na gotelu.

Host (Martin Zbrožek): Jo je to pravda, že jako cvičim na housle pořád jako jo. A...

Moderátor (Vladimír Kroc): Hrajete někde veřejně třeba?

Host (Martin Zbrožek): Hraju někde i veřejně, když prostě přijdou lidi, tak já hraju. Ale většinou nechoděj.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mě tak jenom zaskočilo, proč jste spolu byli na hotelu s Leopoldem?

Host (Martin Zbrožek): To byla taková jakoby zvláštní situace, že já jsem jako, já jsem prostě... Najednou pan Wachler si vymyslel, ať já jedu do Dagestánu. A já jsem vůbec nevěděl, vo co jako... To jsem čekal, to jsou všechno takový jako, to jsou takový překvapivý momenty pana Wachlera.

Moderátor (Naděžda Hávová): Musel jste vyplňovat dotazníky stejně jako pan Šamil, když sem jel k nám?)

Host (Martin Zbrožek): No ne určitě, ale já jsem vlastně jako dost... Já jsem byl v takový situaci, kdy já jsem jako nevěděl pořádně vo co de jo. To teda bych panu Wachlerovi trošku vyčítal, že se mnou začal potom jako machynovat jako s takovým, jako připadal jsem si trošku jako hosteska. Ale tam... Jako já jsem nevyplňoval tolik dotazníků. Tam šlo vo to, že jako, že...

Host (Leopold Šamil): Já bych to jako řek to bylo zajímavý, opravdu zvláštní, že najednou se stalo něco zvláštního.

Host (Martin Zbrožek): No a takhle nějak to je.

Moderátor (Vladimír Kroc): To je skvělé. Skvělá informace, jsem rád, že jsme se konečně dozvěděli, jak to bylo všechno.

Host (Martin Zbrožek):

Ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): Víte, když jsme mluvili o té improvizaci, trošku improvizujete i v životě, protože tuším, že to bylo někdy v létě roku 89 jste se rozhodl emigrovat. Teď opět mluvím ale k Martinu Zbrožkovi.

Host (Leopold Šamil): Já to vim, protože já jsem se rozhodl emigrovat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Taky jste se rozhodl?

Host (Leopold Šamil): Ne já právě ne.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy ne? Ano, dobře. Takže, co vás k tomu vedlo v létě 89?

Host (Leopold Šamil): Já bych nikdy neemigroval.

Host (Martin Zbrožek): Promiňte. Jako, že jsem... Já jsem ano emigroval v 89, protože se mi to zdálo, jako že to je nejvyšší čas, protože jako po 89...

Moderátor (Vladimír Kroc): Později už by to nemělo smysl?

Host (Martin Zbrožek): Po 89 už právě jsem si řikal, že to asi nepude, tak jsem si řikal, že to eště musim vyzkoušet rychle jako, než to bude. Tak jsem jako telefonoval jsem si s různýma nějakýma, řikal jsem, jestli to ještě do listopadu vydrží, že bych jako to rád vyzkoušel. A tehdy mi bylo sděleno, že prostě někdy kolem poloviny listopadu se to bude lámat. Ať teda dělám.

Moderátor (Vladimír Kroc): Že už je nejvyšší čas.

Moderátor (Naděžda Hávová): A jaká to tedy byla zkušenost?

Host (Martin Zbrožek): No zkušenost to byla jako zajímavá, protože jsem opravdu emigroval. A pak jsem byl v lágru normálně, byli jsme tam vlastně s rodinkou. Tam se mi narodil, narodil druhý syn. Takže jako zkušenost barvitá no. Protože bydleli jsme dohromady se Somálcema, s Turkama a já nevim s kym všim, jako všechny národnosti. Měli jsme jednu sprchu dohromady třeba a tak. Takže to bylo vynikající.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy jste se nakonec vrátil tehdy ještě do Československa až po roce. Vzpomenete si ještě, co se vám honilo hlavou, když jste se o 17. listopadu dozvěděl? Sledoval jste to v Německu?

Host (Martin Zbrožek): Když jsem se vrátil, co se mi honilo hlavou? Nebo...

Moderátor (Naděžda Hávová): Ne, vracel jste se teprve po roce, nevrátil jste se hned po těch listopadových událostech v 89.

Host (Martin Zbrožek): Co se mi honilo hlavou během toho, když se to jako lámalo?

Moderátor (Naděžda Hávová): A proč jste zůstal tak dlouho?

Host (Martin Zbrožek): Já jsem věděl, že se to bude lámat v tý polovině. Takže mě jenom překvapilo... Pro mě bylo zajímavý jakoby to sledovat, u rádia jsem to sledoval jak? Jo, já jsem věděl, že to bude, teď mi to jenom přišlo zajímavý, jak se to prostě, jakej scénář prostě nakonec zvolili a jak se to jako zlomí. To bylo docela zajímavý.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já bych se ještě vrátil, abychom využili přítomnosti Leopolda Šamila. Poznáte vy pánové navzájem, kdy, který z vás mluví vážně nebo se to ještě nestalo?

Host (Martin Zbrožek): No víte ono to je tak, že já nevim jestli, jak jste nás tady pozvali... Jako promiňte...

Moderátor (Vladimír Kroc): No promiňte, že jsme pozvali jenom vás, Martine, ale tak dobře. Vy jste sem přivedl...

Host (Martin Zbrožek): No mně to právě přišlo... Já jsem si zjistil, co to je za pořad a mně to přišlo trošku jako nefér, že to je Dva na jednoho no. Jako a tak jsem právě radši si řek, že aby to byla jaké férovka, tak teď tady můžeme prostě rozjet cokoli.

Moderátor (Vladimír Kroc): A tak my teď budeme od příště dělat tak, že vždycky pozveme hosta a jeho druhé já.

Host (Martin Zbrožek): No. To není uplně špatnej nápad. Ale, já už jsem zapomněl na co jste se ptal?

Moderátor (Naděžda Hávová): Já myslim, že už to ani nevadí, protože už máme tak málo času do konce.

Host (Leopold Šamil): Já to vim. Vy jste se ptal, jestli, jestli jako jsme vtipný. A já vám chci říct, že, že my jsme jako profesionálové. Aspoň teda já v Dagestánu jsem profesí šoumen jo. A já jsem ve svým životě velmi vážný člověk, to vám řekne moje babička a příbuzný všichni. Ale já, když jdu na podium a jsem profesionální, vím že mám být vtipný, tak já jsem tak vtipný, že jsem profesionál.

Moderátor (Vladimír Kroc): Leopolde, děkujeme za návštěvu. Na shledanou. Loučíme se i s Martinem Zbrožkem. Na shledanou.

Host (Martin Zbrožek): Na shledanou.

Moderátor (Naděžda Hávová): Za týden se s vámi opět ve stejném čase na vlnách Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu těší Vladimír Kroc a Naděžda Hávová. Díky, že jste přišli oba dva.

Host (Martin Zbrožek): Na shledanou.

Host (Leopold Šamil): Na shledanou.

Autorizovaným pořizovatelem elektronického přepisu pořadů Českého rozhlasu je ANOPRESS IT, a.s. Texty neprocházejí korekturou.

autoři: vlk , nah

Více z pořadu