Markovič byl světově výjimečný kriminalista. Vrazi měli chuť se mu svěřit, popisuje scenárista kriminální série

Pojďme si říct něco o metodě Jiřího Markoviče. Říkal jste, že měl velmi svérázný přístup, svým způsobem laskavý a přijímající? Dalo by se to tak nazvat?

Čtěte také

Případ klánovického vraha byl majstrštyk. Vyšetřování trvá v televizi 60 minut, v reálu to byly dva roky, říká scenárista a kriminalista Mareš

Ještě na začátek bych chtěl říct, že ta metoda byl myslím vůbec důvod, že se ten příběh dostal do realizace. Můžete mít zajímavý příběh, ale musí tam být nějaká výjimečná věc. A ukázalo se, že způsob, jakým Jiří Markovič pracoval s lidmi – vůbec vedení vyšetřování – to je něco, co ho dělalo výjimečným v kriminalistice určitě v českém kontextu. Často sleduju dokumenty o tom, jak se vyšetřuje v jiných zemích, a myslím si, že on byl úplně světově výjimečný.

Většinou vidíte, speciálně v severní Americe, že jsou dvě natvrdo oddělené strany. Na jedné straně jsou hodní hoši, ti policisti, na druhé straně je zločinec, mezi nimi je neprostupná zeď. Oni mají stavovskou čest, že ho chtějí dostat.

A najednou vidíte Jiřího Markoviče, kdy se postava vyšetřovatele rozhodne prolnout až do postavy obviněného. Je to velké riziko, hodně investujete emočně, musíte se dívat do té propasti, a ta propast se bude dívat na vás. Je to riziko, ale zase vám to umožní získat důvěru člověka, vytěžit z něj informace, sestavovat pravdivý obraz toho, jak případ vznikl.

Kdybych v titulku neviděla originální záběr volně kráčejících mužů – včetně vraha – po silnici, a potom v seriálu viděla momenty rekonstrukcí, kde vrah nemá pouta, stojí mezi svými vyšetřovateli a vypadá to, že jsou na procházce, tak bych vám to skoro ani nevěřila.

Dokonce ani mně se spoustu věcí nechtělo věřit. Ale když si to ověřujete z jiných zdrojů, vidíte natočenou rekonstrukci, že tam skutečně takto chodili... Jiří Markovič vyšetřoval i spartakiádního vraha. Pro mě bylo zásadní, když jsem viděl, že Jiří Straka po propuštění z vězení jako první dělá cestu na chatu za Jiřím Markovičem, aby mu tam sliboval, že už nikdy nikoho nezabije. Říkáte si: Aha, to není hrané. Opravdu k němu museli mít vztah.

Kriminalista Jiří Markovič loni zemřel. Říká se, že jste mu udělali pěkný poslední rok života...

Snažili jsme se. Jsem neskonale vděčný, že jsem ho mohl ještě zažít, že nám dal šanci, že se rozhodl nám svůj příběh vyprávět. Zdravotně na tom nebyl nejlíp a ke konci ta setkání s námi pro něj musela být vyčerpávající. Ale asi mu to na druhou stranu dávalo pocit radosti. Nejen, že s námi na scénářích spolupracoval, měl šanci si je všechny přečíst, opoznámkovat. Mně osobně řekl, že z toho má radost.

Metoda Markovič: Hojer má v podtitulu Když zlu nastavíte lidskou tvář. Jakou tvář jste viděli, když jste byli s Jiřím Markovičem? Viděli jste toho laskavého, přijímajícího vyšetřovatele?

Určitě. Dokázal na lidi působit neuvěřitelně pozitivně. Navození příjemné pohody, to byla otázka chvíle, jako když se s ním znáte delší dobu, mluvil otevřeně, těžko se popisuje tento moment, který v sobě měl.

Musíte mít třeba i nějakou tělesnou charakteristiku?

Je čistě moje teorie, že i to v tom hrálo roli. Vy ho vidíte a ten člověk působí sympaticky. Měl zajímavé, bystré oči. I ta dikce, se kterou pracoval. Vidíte, že je to někdo, kdo vás neirituje, naopak máte chuť se mu svěřit. Nevím, nakolik na tom pracoval a nakolik už to dostal od narození. Bavili jsme se s jinými kriminalisty, říkali, že se pokoušeli jeho metody replikovat, ale ne vždycky to šlo. Byl tam nějaký X faktor, který se naučit nedá.

Musím říct, že herecké výkony jsou fantastické a hlavní představitelé Petr Lněnička a Petr Uhlík do toho museli mnoho investovat...

Čtěte také

Juraj Loj: V herectví velmi rád měním vizáž. Kvůli postavě Vlada jsem pět měsíců chodil cvičit každý den

Musím poděkovat všem hercům. Všichni do toho dali velkou investici. Řeknu příběh za všechny: Asi si všimnete, že Jiří Markovič se se svojí manželkou někdy oslovují Čendo. To je informace, kterou přímo Sarah Hlaváčová vytěžila z paní Markovičové, se kterou se scházela. To je příklad za všechny, jak si to spousta herců vzala za své a dělali si vlastní rešerše. Vážím si toho. Není to obvyklé.

Z Petra Uhlíka se stal vychrtlík na hranici anorexie...

Petr byl vynikající. Oba Petrové přistoupili na to, že se v rámci rolí budou měnit, to bylo výborné. Změna Petra Lněničky nebyla příjemná, musel přibrat deset kilo. Necítil se v tom dobře, ale šel do toho, stálo mu to za to.

Metoda Markovič: Hojer|foto:Serial Killer

Co žene Jaroslava Hrušku k tomu, že chce s projektem ještě pokračovat? Jak se scenárista vyrovnává s lidskou stránkou neštěstí a vražd? A jak těžké bylo najít lokace, kde se seriál zasazený do doby 80. let natáčel? Poslechněte si celý rozhovor.