Máme strach z novinek a platí to i pro vědce, dokazuje dokumentaristka

27. květen 2018

Dokumentaristka Zora Cejnková se před sedmnácti lety pustila do natáčení časosběrného filmu o zakládání jedné vědecké instituce. Myslela si, že to bude příběh o chytrých mozcích a robotice. Nakonec ale vznikla dramatická přehlídka bitev s provinčním myšlením, závistí a nepochopením.

„Náhodou v novinách jsem narazila na článek, že skupina profesorů ČVUT se pokouší rozjet nový institut. Tak jsem si říkala, že je to zajímavé, nejsem kybernetik, robotik, po té matematické stránce tomu nerozumím, rozumím tomu, když se někdo pokouší přivést na svět něco nového, krásného, zajímavého. Tak jsem jim zavolala,“ popisuje začátky projektu A člověk stvořil robota dokumentaristka Zora Cejnková.

Vůdčí osobností projektu byl profesor Vladimír Mařík. Režisérku oslovil především svým charisma a tahem na branku. „Je to člověk, se kterým se skvěle spolupracuje a přestože máme své oblasti, filmování a kybernetika jsou od sebe hodně taleko, tak jsme si fantasticky rozuměli. Chtěl vytvořit institut, zahájil křížovou výpravu proti všem.“

Nová myšlenka osloví vždy jen někoho, řadu lidí neosloví, naopak se jí bojí.
dokumentaristka Zora Cejnková

Vznikla užší skupina do deseti lidí s podobným životopisem jako profesor Mařík. „První polovina natáčení spočívala v tom, že jsem neustále točila schůze a jednání. Mařík tam a Mařík jinde. Měla jsem z toho bolavou hlavu. Řekla jsem mu, že film neuděláme na schůzích, tak jsem ho nutila chodit, alespoň obrazově,“ vypráví Cejnková.

Zora Cejnková je scenáristka, režisérka, producentka a autorka řady dokumentárních filmů. Začínala v TV Nova v pořadu Na vlastní oči, v TV prima připravovala spuštění pořadu Jménem zákona. Nejnovějším jejím dokumentem je A člověk stvořil robora.

Pro zvýraznění se ve vědeckém světě už nestačí geniální jednotlivec. Podle Cejnkové jsou potřeba velké týmy, které čítají ne dvacet lidí, ale stovky. „Proto se rozhodli udělat institut. Nebýt rozptýleni po katedrách a školách, aby seděli všichni na jednom místě a genius loci a masa mozků zafungovali.“

A člověk stvořil robota je příběh, který chtěla Cejnková zpracovat, aby ukázala jak fungují a pracují chytré mozky. Vznikla však přehlídka dramatických bitev s provinčním myšlením,  závistí a nepochopením. „U všech filmů o vědě mě zajímalo postavení vědce vůči tomu systému. U příběhu našich robotiků to dosáhlo maxima, proti sobě nakonec stály dvě skupiny akademiků, jedna skupina chtěla institut, druhá nechtěla. Šlo to až na krev.“

„Máme strach z novinek. U techniků bych to nečekala“

„Nevím, jestli je to jen naše povaha, nikde na světě se neprosazují nové myšlenky snadno. Máme strach z novinek. A taky o vlastní pohodlí, o vlastní zažité stereotypy. Když jsem 20 let na pohodlném místě a najenou někdo mi říká, že to mám dělat jinak, ne každý to vezme dobře,“ uzavírá téma Cejnková.

Dozvíme se z dokumentu „A člověk stvořil robota“ něco o naší skutečné povaze? Stačí geniální mozek konstruktéra a vědce na prostou českou malost? Podívejte se na dokument ve vysílání České televize v úterý 29.5. na ČT 2 nebo v archivu.