Magazín Experiment: Je na obzoru český lék na Angelmanův syndrom? A jak se pečuje o Korunní komoru?
- 00:25 Genová terapie Angelmanova syndromu
- 04:44 Testování léku na Angelmanův syndrom na myších
- 09:00 Korunní komora v Katedrále svatého Víta
- 13:04 Nemoci srdce a oboukomorové stimulátory
- 17:07 Rozhovor s místopředsedou české kardiologické společnosti, Alešem Linhartem
- 20:55 Rozhovor s regionálním vedoucím ATLS kurzů Jorgenem Jorgensenem
Do Korunní komory v katedrále svatého Víta, se vstupuje jen výjimečně, většinou u příležitosti vystavení klenotů. Letos to můžete stihnout už jen do pondělí. A protože svatováclavskou korunu, žezlo a jablko teď na Pražském hradě obdivují návštěvníci, mohli do korunní komory vstoupit restaurátoři.
Čtěte také
Vysavač je první pracovní nástroj všech odborníků, ať už na vitráže, klenby, historické podlahy či nábytek. Protože byť je Korunní komora běžně nepřístupná, prach si najde cestu všude.
„I když tam není přístup a nic se tam vlastně neděje, tak prach se tam vždycky nějaký usadí. Pokaždé, když začínáme s pracemi, tak vždycky to je potřeba nejdřív vysát,“ přibližuje Petr Chotěbor.
Z titulu své funkce v Odboru památkové péče Kanceláře prezidenta republiky vstoupil do Korunní komory už desetkrát, a tak ví, že množství prachu nezávisí na tom, jak dlouho byla komora zavřená.
„Prachu je tam pořád stejně. Ale řekl bych, že daleko víc se ho usadí na klenbě než třeba na podlaze nebo na nábytku, tam je to sotva znatelné,“ doplňuje.
Lešení jako skládačka
S pracemi se v prostoru nad Svatováclavskou kaplí začíná hned druhý den po vyzvednutí korunovačních klenotů. Nejprve se do výšky zhruba dvou pater musí vynést malé lešení.
„Což po tom úzkém točitém schodišti není úplně snadné. Ale je to jediný přístup, čili lešení musí být z tak malých dílů, aby se tam dalo bezpečně pronést,“ popisuje Petr Chotěbor. „Na lešení se potom vystřídají restaurátoři, kteří mají na starosti klenbu a kamenné součásti a spáry mezi nimi a samozřejmě taky restaurátorky nástěnných maleb.“
Původně tento prostor sloužil jako sakristie. Karel IV. si ho ale pro uložení svatováclavské koruny nevybral náhodou.
„Svatováclavská kaple stojí na místě hrobu svatého Václava. To místo je pořád stejné – původně tam stála rotunda svatého Víta a potom dvoukomorová bazilika. Později tam byl postaven svatovítský chrám,“ vysvětluje historička umění z Národního muzea Lucie Kodejšová.
Hned vedle Posledního soudu
Přímo v katedrále můžete vidět jen dveře do komory, které jsou v pravém rohu jižní stěny kaple sv. Václava. Samotná komora je nejlépe vidět zvenčí.
„Její poloha je nad Zlatou branou, kterou se také vchází do pražské katedrály. A zvenčí je možné vidět dvě okénka, která vedou do této komory na pozadí známé mozaiky Posledního soudu,“ popisuje kancléř metropolitní kapituly u svatého Víta Vladimír Kelnar.
Čtěte také
A právě toto umístění na jižní stěně je trochu problém pro vnitřní klenby, které se musí čas od času vyspravit.
„Vlivem oslunění jižní stěny se občas stane, že se tam pohne výplň ve spáře mezi kameny. A v letošním roce jedna nebo dvě spáry mezi klenebními žebry potřebovaly vyčistit a znova vyplnit maltou,“ vysvětluje Petr Chotěbor.
Zase jako nová
Současnou podobu dostala Korunní komora v roce 1868. Vedle dřevěného trezoru v podobě relikviáře je v ní dubový stůl a kolem sedm židlí. Všechno musí odborníci pečlivě prohlédnout během 14denního vystavení korunovačních klenotů.
„Nepředpokládáme, že by tam došlo k nějakým poruchám. A taky dosavadní zkušenosti to ukazují, takže jde o revizi, očištění, drobné zásahy,“ uzavírá Petr Chotěbor.
Takže až se poslední zářijový den budou korunovační klenoty vracet opět na své tradiční místo, uvítá klíčníky Korunní komora v celé své kráse.
