Ptačí motolice umí vědci ve vodě odhalit pomocí filtru DNA. Nová metoda je efektivnější i bezpečnější

„Pokusíme se nabrat vodu, vyfiltrovat ji pomocí ultra hustého filtru, který je schopný DNA z vody zachytit. A potom budeme pomocí molekulárních metod detekovat přítomnost DNA ve vzorku,“ vysvětluje mi parazitolog Jan Procházka. Společně stojíme u rybníka na kraji Prahy. Cerkárie tady byly i loni.

Parazitolog Jan Procházka na břehu rybníka odebírá vzorek z vody|foto:Andrea Skalická, Český rozhlas

„Teď budu filtrovat čistou vodu, uděláme tzv. negativní kontrolu,“ pokračuje ve vysvětlování nad kbelíkem vody, z kterého pomocí podtlakové pumpy nasává vodu. „Velikost pórů toho filtru je 0,8 mikrometru,“ dodává přírodovědec.

Pak už si navléká rybářské kalhoty a vyráží do vody. „Filtr bych mohl klidně připevnit na nějakou dlouhou tyč, ale tu s sebou nemám,“ objasňuje, proč nabírá vodu z rybníka do kbelíku. Společně potom sledujeme, jak se během několika desítek sekund filtr ucpe a jeho barva se mění z bílé na hnědou.

„Zachytává se na něm všechno, co bylo ve vodě, včetně DNA těch parazitů, pokud tady jsou přítomni,“ komentuje Jan Procházka, jehož práce tady v této fázi končí. Další výzkum bude pokračovat v laboratoři.

Minuty místo hodin

Parazitoložka Jana Bulantová se chystá šneky, kteří cerkárie vylučují, sbírat tradiční metodou, tedy ručně.

„Kolega tam byl pár minut, pro mě je to práce na déle. A to je i jeden z důvodů, proč se snažíme tu metodiku upgradovat tak, aby pracovníci, kteří vyšetřují cerkáriovu dermatitidu na lokalitách, měli usnadněnou práci a nemuseli tu trávit dlouhé hodiny,“ přibližuje s tím, že u rozsáhlého rybníka může sběr vzorků tradiční metodou trvat klidně hodinu.

Parazitoložka Jana Bulantová při sběru infikovaných plžů|foto:Andrea Skalická, Český rozhlas

Do vody se vydává také Kinga Lesiaková z Univerzity Mikuláše Kopernika v polské Toruni, která je na pražské Přírodovědecké fakultě na stáži.

„Studuju obě tyto metody. Nejprve sbírám šneky žijící ve vodě, přinesu je do laboratoře a ověřím, jestli jsou v nich cerkárie. Druhá metoda se mi zdá mnohem zajímavější – je efektivnější i rychlejší. Zkrátka naberete kýbl vody, uděláte molekulární analýzu, a tak zjistíte, co všechno se ve vodě nachází,“ popisuje.

Voda pod dohledem

Druhý přístup je kromě toho pro vědce pohodlnější i bezpečnější pro sběrače. „Protože když se člověk snaží hledat ty šneky, vlastně se posouvá kolem břehu, kde je třeba výpust, může tam šlápnout do prázdna, a do broďáků mu nateče voda,“ doplňuje parazitolog Jan Procházka.

Tradiční metodou odběru vzorku larev ptačích molic je sběr vodních plžů, kteří jsou jejich hostiteli|foto:Andrea Skalická, Český rozhlas

„Výhoda této metody je i v tom, že jakmile vyfiltruju DNA z vody, mám informaci nejenom o tom konkrétním parazitovi, ale i o dalších organizmech, takže by to vlastně hygienické stanice mohly používat třeba i na detekci sinic nebo jakýchkoliv jiných potenciálně nebezpečných organismů.“

Jestli metoda filtrace nahradí manuální sběr šneků, by mohlo být podle parazitologů z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy jasné do dvou až tří let.