Zachráníte kočku, nebo babičku? Ženu, nebo muže? Vědci z amerického Massachusetského technologického institutu sestavili několik katastrofických scénářů pro dopravní nehodu
O tom, že brzy budeme jezdit v samořiditelných autech, se mluví už několik let. Jsme ale jako společnost připravení na tento krok kupředu? Netlačí nás honba za neustálými inovacemi do situací, které nebudeme umět vyřešit?
Agresivní jízda nebo nepozornost zabíjí, upozorňovala na to před lety i kampaň Nemyslíš, zaplatíš. Automobilky sázejí na to, že samořiditelná auta chyby dělat nebudou. Co když se ale dostanou do situace, kdy smrt bude jediným možným řešením?
„Autonomní auto jede po silnici a najednou mu do cesty na přechodu vstoupí muž, žena, kluk a pes. Auto je zabije, ale může se srážce vyhnout tím, že samo narazí do zábrany. To by ale znamenalo, že usmrtí pasažérku, kterou je žena-sportovkyně,“ popisuje v rozhovoru pro Radiožurnál hypotetickou tragickou situaci Edmond Awad z Massachusettského technologického institutu.
„Co má auto udělat – zabít tři lidi a psa na přechodu, nebo ženu v autě?“ ptá se vedoucí týmu, který připravil několik katastrofických scénářů a dostal na ně 40 milionů odpovědí z celého světa.
„Lidi upřednostňují záchranu člověka před zvířetem, větší skupiny lidí před menší a mladších lidí před staršími,“ komentuje výsledky Edmond Awad. Nejčastěji by lidé zachraňovali dítě v kočárku, nejméně pak kočku.
Vědci na MIT chtěli experimentálním dotazníkem navázat na dva roky starou studii v časopise Science, která se morálními dilematy samořiditelných aut už také zabývala. Proč ve svých scénářích pracovali zrovna se sportovci a obézními lidmi, doktory a zloději nebo kočkami a psy?
Milovníkům aut budoucnosti se v Ženevě musí tajit dech. Hned na třech stáncích slavného ženevského autosalonu totiž stojí létající auta. Nejdál v jejich vývoji je nizozemská společnost PAL-V. Předběhla všechny své konkurenty, včetně slovenského Aeromobilu, a svůj stroj už prodává.
„Měl to být psychologický experiment. Z odborné literatury víme, že tyto faktory ovlivňují rozhodování lidí. Tak nás zajímalo, jak velký vliv budou mít na rozhodování lidí v tomto specifickém kontextu,“ říká Edmond Awad.
Vědci zjistili, že jinak se rozhodují lidé ze západu, z východu a ze států na jihu, například z Latinské Ameriky a bývalých francouzských kolonií, říká Edmond Awad a upozorňuje, že to může být pro programátory „mozku“ samořiditelných aut nakonec velký technologický oříšek.
Gerhard Steiger ze společnosti Bosch ale Radiožurnálu už v minulosti řekl, že každý lidský život má stejnou hodnotu: „Nemůžeme rozlišovat, jestli ten či onen život je důležitější. Jestli zachránit mladého, nebo starého člověka. Naším cílem je, aby se autonomní auto vyhnulo nehodě. A pokud je nehoda nevyhnutelná, auto zvolí řešení, které má nejmenší možný dopad na lidské životy.“
Kdyby Češi programovali chování samořiditelných aut, nejvíc by si rozuměli se Slováky, nejmíň naopak s Palestinci. Na záchranu většího počtu lidí před menší skupinou se dívají Češi podobně jako Kanaďané s tím, že čím víc zachráněných životů, tím lépe. Na obětování chodců před pasažéry v autech mají Češi podobný názor jako Rusové nebo obyvatelé Ománu. Výrazně upřednostňují záchranu pasažérů před chodci.
